v roce 1919
Pius de Pietrelcina
| 23. září, připomínka | |
| Postavení: | kněz OFMCap. |
| Úmrtí: | 1968 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Pietrelcina 13 km od Beneventu. V 15 letech vstoupil do řádu kapucínů a r. 1910 byl vysvěcen na kněze. Od 20. 9. 1918 měl jako jediný kněz viditelná stigmata. Místem jeho pastorace byl klášter v městečku San Giovanni Rotondo v italské Apulii. Vynikal pokorou a životem sjednoceným s Kristem, pro který obdržel mnoho charismat k duchovnímu vedení věřících. V jeho srdci byla starostlivá péče o trpící, která se zviditelnila ve zbudování Domu úlevy. Svou pozemskou pouť prožil připodobněný Ukřižované Lásce.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ZTOTOŽNĚN S UKŘIŽOVANÝM KRISTEM
Narodil se 25. 5. 1887 v obci Pietrelcina u Beneventu v jižní Itálii, do rodiny chudého rolníka Grazia Forgione a Marie Josefy de Nunzio. Při křtu dostal jméno František. Od dětství vynikal tichostí, poslušností a zbožností. Je udáváno, že po zasvěceném životě zatoužil již v pěti letech. Jako dítě pásl ovce, přitom si z větviček udělal kříž a pohroužil se do modlitby. Byl ministrantem, který se nerad vzdaloval od Nejsv. svátosti a rád setrvával dlouho v adoraci. Ve 12 letech přijal 1. sv. přijímání i svátost biřmování.
Již ve třinácti letech mu prý Bůh ukázal všechny duše, které k němu jednou přijdou a během života se pak za ně cítil odpovědný.
V 15 letech o svátku Zjevení Páně r. 1903 vstoupil do noviciátu františkánského řádu kapucínů v Morconě, ležícím mezi Beneventem a Campobassem. Za 16 dnů přijal s kapucínským hábitem nové jméno Pio. Po roce složil sliby dočasné a 27. 1. 1907 věčné. Po nich začal studium teologie a v prosinci 1908 obdržel v Beneventu subjáhenské svěcení. Kněžské svěcení zde přijal 10. 8. 1910 od arcibiskupa Pavla Schinosiho. Brzy poté začal vnímat bolesti v rukou a nohou a snad již 11. 9. 1911 přijal neviditelná stigmata. V říjnu prošel ve Venafro různými lékařskými testy. Přiznal i prožívání dalšího Kristova utrpení a pak došlo k určité pauze. Někde jsou uváděna neviditelná stigmata od 20. 9. 1915.
Od prvních let života v klášteře Piovo zdraví vykazovalo jisté nedostatky a výkyvy. Pio se velmi často polovinu noci promodlil a odříkavým životem nabýval vnitřní síly. Měl na paměti Ježíšova slova: "Kdo chce být můj učedník, ať na sebe denně bere svůj kříž." Pio jím chtěl být tolik, že si dobrovolně nakládal i břemena dalších lidí. Za čas, poté co ze svatostánku vnímal příslib utrpení, kterým prošel Ježíš, dostal horečku a teploměr přivolaného lékaře při měření teploty praskl. Když se toto stalo i s druhým, byl použit teploměr s vyšší stupnicí do vody, který ukázal že pacient má teplotu 48,5 stupně Celsia. Tyto teploty se u něj, bez možnosti přirozeného vysvětlení, často opakovaly v souvislosti s prožívaným utrpením Ježíšových muk. Z vědeckého hlediska zůstaly nevysvětlitelné.
Při velkém výkyvu zdravotního stavu se ho vlastní otec Grazia F. rozhodl vzít domů. Představení mu dali synův stav na vědomí po 36 dnech záhadného onemocnění, kdy již očekávali jeho brzkou smrt. Při přesedání v Beneventu Pio dostal žízeň a po napití si přál pohlednici, aby napsal otci provinciálovi, že se již uzdravil. Je uváděno, že ke zhoršení zdravotního stavu došlo v roce 1908. Ve studiu pak pokračoval v soukromí a mimo krátká období se k trvalému životu v klášteře vrátil v září 1916. Ze zdravotních důvodů bylo pro něj vybráno horské podnebí na poloostrově Gargáno s klášterem při malé obci San Giovanni Rotondo nedaleko Foggia v provincii Apulia.
V roce 1917 vykonával asi tři měsíce vojenskou službu a po opakovaném onemocnění plic na začátku roku 1918 byl poslán zpět do San Giovanni Rotondo, kde setrval do konce života. Později měl různé zdravotní problémy, kam patří i operace prováděné Dr. Festem v klášteře bez narkózy, protože P. Pio uspání odmítal. Jednou to byla dvouhodinová operace kýly (r.1925) a podruhé velká cysta na krku.
Viditelná stigmata P. Pio obdržel 20. září 1918. Svému duchovnímu vůdci Benediktovi od sv. Marka v Lamis pak (22. 10.) napsal, že při modlitbě po slavení mše svaté byl v chóru zaskočen nepopsatelným ztišením všech smyslů, najednou stál před "tajemnou Osobností." Po jejím odchodu měl viditelně ruce, nohy i bok probodnuty a řinula se z nich krev. Zpráva se pro veřejnost udržela v tajnosti do června 1919. Tehdy se také z poslušnosti nechal poprvé se stigmaty fotografovat.
V letech 1922-23 mělo jít o církevní zkoumání skutečnosti stigmat a protože se nepovažovalo za jisté, že jde o nadpřirozený jev, dostal P. Pio zákaz sloužit veřejně mši sv. a odpovídat na dopisy. V r. 1931 zákaz další kněžské služby. Po dvou letech došlo k povolení veřejně sloužených mší sv. a od dalšího roku dostal pověření ke zpovídání. V té službě zůstal aktivní až do konce života. Časem počet penitentů čekajících na zpověď vzrostl tak, že musel být zaveden pořadník, protože čekací doba byla několik dní. Čekací doba se později údajně pohybovala u mužů mezi 8-15 dny a u žen mezi 8-35 dny. P.Pio ve zpovědnici proseděl denně kolem 15 hodin a vyzpovídal stovky lidí. Zvládal také odpovídat na neuvěřitelné množství dopisů.
K jeho mimořádným charismatům patřilo nahlížení do srdce těch, kteří přistupovali ke zpovědi. Nahlížel do minulosti i do budoucnosti. Předpověděl mnoho událostí, které se splnily. Mezi nimi i knězi Karlu Wojtylovi, že se stane papežem a bude na něj spáchán atentát. K dalším darům patřila i schopnost bilokace - ve stejné době býval přítomen i viditelně na dvou místech. Vyzařoval libou vůni. Žil s Kristem a v Kristu, spojen s ním po 50 let nepřetržitě prožívaným utrpením - Jeho výkupné oběti - i celou svou kněžskou činností obsahující nadpřirozené poznání. Konal mnoho zázraků a bral na sebe utrpení druhých. Jako apoštol Pavel mohl říci: "Už nežiji já. ale ve mně žije Kristus" (Gal 2,20).
Otec Pio mimořádným způsobem prožíval mši svatou, kterou účastníci popisovali jako úchvatné vtažení do dramatu liturgického děje, které bylo na něm vždy patrné i když pokaždé odlišné. Když P. Pio pozvedal patenu s prosebnou tváří, jeho oči jakoby se ztrácely v neviditelném světle a on setrvával bez pohybu, mnohem déle, než zaberou slova stanovené modlitby. Vznikal pocit, že do aktu obětování zahrnuje celý svět. Z očí mu vytryskly slzy a tiše vyjadřoval, co Marie Winowská popsala jako výzvu: "Zde je to, co Ti, věčný Otče, přináším jménem Syna, kterého zastupuji. Tuto obrovskou lidskou bídu, tuto sžírající úzkost srdce, tyto hříchy... A vkládám to všechno, jedno přes druhé, do Tvé náruče, na Tvé Srdce... " Když pak pronášel konsekrační slova: "toto je má Krev" - jeho tělo se zachvělo, ze stigmat mu vytryskla krev a zdálo se zřejmé, že Kristovo umučení vidí i prožívá na vlastním těle.
Stigmata otce Pia krvácela a způsobovala velké bolesti plných 50 let. Tyto rány na rukou měly průměr asi dva centimetry a pokožka vedle nich byla úplné normální. Nikdy se nezanítily, nehnisaly ani nehojily. Přivřít ruku bylo velmi obtížné a bolestivé. Prelát Don Sabino Sťregola prostrčil skrz rány prsty a uvedl, že by se skrze ně daly číst i noviny. Rány na nohou uprostřed nártu vycházely na chodidle a více krvácely pokud tělesná váha P. Pia spočívala na nohou. Rána v boku na levé straně hrudníku měla podobu kříže, jedním směrem šla do délky 7 cm a druhým 4 cm. V obou směrech byla asi 1 cm široká a šla do hloubky asi 7 cm. Denně z ní vytékal asi šálek normální lidské krve. Rány nejvíce krvácely v pátek. P. Pio je prý pokládal za vyjádření Boží spravedlnosti a říkal: "Je pro mne velmi těžké snášet tento oheň, který Ježíš zapálil v mém maličkém srdci. Jsem stravován láskou k Bohu a k bližnímu."
Známým velkým dílem otce Pia je "Dům úlevy v utrpení" (Casa Sollievo della Sofferenza). K jeho budování se rozhodl pro množství tragédií postihujících chudé a zakládající listina Domu úlevy byla podepsána v lednu 1940 (práce na něm r.1947). Nesouhlasil s názvem nemocnice, protože to jsou místa utrpení, ale jak říkal, postaven má být dům úlevy pro trpící. Neboť víra a lékařská praxe představují zdvojenou terapii, která léčí celou osobu. A P. Pio připomínal také spolupráci na Kristově vykupitelském díle prostřednictvím lidské bolesti a utrpení. Dům úlevy byl požehnán 3. 5. 1956 papežem Piem XII., který přitom řekl, že "je plodem jedné z nejvyšších intuicí, dlouho zrajícího ideálu, vytříbeného ve styku s nejrůznějšími a nejkrutějšími podobami mravního a tělesného utrpení lidstva" a také, že "lékařství, které chce být opravdu lidské, se musí obrátit na celou osobu, tělo a duši".
K dílu P. Pia patří také modlitební skupiny a Sekulární institut Servi della Sofferenza (Služebníci utrpení).
Z mariánské úcty otce Pia zde patří vzpomenout především jeho závěť: "Milujte Pannu Marii a vzbuzujte lásku k ní u druhých." A že růženec je nástrojem pro spásu hříšníků a zbraní v boji proti hříchu. Z jeho rozjímání pochází "kontemplace o Neposkvrněné," v níž popisuje Pannu Marii jako "nepřekonatelné dílo, které vyšlo z rukou Stvořitele". K ní, přítomné na Kalvárii, lnul vroucí láskou. Dožil se 81 let a v den jeho smrti zmizela z jeho těla i stigmata.
Na pohřeb přišlo sto tisíc lidí. Projednávání kauzy jeho blahořečení začalo 4. 11. 1969. Papežem Janem Pavlem II. byl blahořečen 2. 5. 1999 a kanonizován 16. 6. 2002.
Na svatořečení P. Pia v Římě se dostavilo přes 300.000 lidí. Mezi nimi byli i Consilia de Martino a Matteo Colella, zázračně uzdravení na přímluvu otce Pia. Consilia byla uzdravena z praskliny lymfatícké cévy, která by přirozeně končila úmrtím a desetiletý Matteo se před dvěma roky probral z nevratného komatu, které způsobil náhlý záchvat meningitidy. Rodina Colellova se modlila u hrobu P. Pia, a chlapec se náhle zcela uzdravil. K potvrzení za platný zázrak došlo 28. 9. 2001.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
U dnešního světce je k předsevzetí velmi četná motivace. Zamyslím se nad tím, co by mi on ve zpovědi asi doporučil a pokud na to nepřijdu, požádám ho, aby mi dal poznat, co je v mém životě nejdůležitější.Všemohoucí, věčný Bože, Tys vyznamenal svatého kněze Pia mimořádnou milostí: dopřáls mu sdílet bolesti Tvého Syna na kříži a skrze jeho službu jsi rozmnožoval podivuhodné skutky svého milosrdenství; na jeho přímluvu dopřej i nám, ať jsme po celý život spojeni s Kristovým utrpením a smrtí a jednou šťastně dojdeme do slávy vzkříšení. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Pius de Pietrelcina (1968); Zacharias et Elisabeth (I. s.); Linus Pp (s. I.); Constantius, mansionarius (s. V); Adamnanus (704); Petrus Acotanto♦ (asi 1187); Helena Duglioli♦ (1520); Christophorus, Antonius et Ioannes, m. in Mexico (1527-1529); Maria Æmilia Tavernierw (1851); Sophia Ximénez Ximénez♦, Maria a Purificatione a Sancto Ioseph Ximénez et Maria Iosepha del Río Messa (1936); Ascensio a Sancto Iosepho Calasanctio Lloret Marco♦ (1936); Bernardina Jablonska♦ (1940); Iosephus Stanek♦ (1944); Sossus, 23 sept. (ca. 305); Andreas, Ioannes (post 881); Gulielmus Way♦ (1588); Vincenti us Ballester Farw (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský