Christophorus, Antonius et Ioannes, m. in Mexico

ŽIVOTOPIS

STATEČNOST AZTÉCKÝCH HOCHŮ.

Kryštof se narodil roku 1514 - 1515 v mexické vesnici Atlihuetzia poblíž Tlaxcala. Jeho otec Axotecatl byl náčelníkem kmene Aztéků.

Prvními misionáři byli holandští františkáni, kteří se sem vydali v r. 1522 a do dvou let se k nim přidali františkáni ze Španělska. Začátky misie nebyly snadné. Po naučení se jazyka začali misionáři založením školy a v ní seznamovali děti s Kristem a jeho učením, zažíhajíce v srdcích lásku k němu. Přes děti misijní školy byla předpokládaná cesta k rodičům. Náčelník Axotecatl nejdříve tuto misijní školu dovolil svým mladším dětem z jisté vypočítavosti a ty jej uprosily i o povolení nejstaršímu bratru, který se záhy stal horlivým křesťanem s novým jménem Kryštof.

Ten chtěl dosáhnout obrácení celé rodiny a proto začal prosit otce, aby zanechal pití alkoholu a uctívání bůžků. Když nepomáhaly prosby, v zápalu o odvrácení rodiny od model, rozbil doma všechny sošky bůžků i lahve pálenky z agávy. Jeden ze sluhů, k němuž se přidala jistá žena, vyprovokoval otce k pomstychtivosti. Nejdříve syna brutálně zbil a nešetřil ani ran na matku, která ho chtěla chránit. Kryštof se začal vytrvale modlit a to otce podráždilo tak, že ho nařídil vhodit do ohně. Se vzýváním nebeského Otce a Panny Marie o pomoc, se vyplazil s velkým popálením z ohně. Někdo na něj pak hodil mokrou deku. Po noci naplněné nesmírnou bolestí i vytrvalosti v lásce řekl otci: "Táto, já se na tě nehněvám; jsem plný radosti, vždyť svým činem jsi mi přivodil více chvály než otcovstvím." A skonal. Otec, aby utajil vraždu syna, pohřbil jej v domě. Jeho bratr potom jako svědek vše prozradil misionářům a těm se po roce podařilo k ostatkům dvanáctiletého mučedníka dostat. Ve slavnostním průvodu byly přeneseny do Tlaxcala.

Antonín a Jan se narodili kolem r. 1515 v Tlaxcala. První byl z rodiny náčelníků a druhý z prostého lidu a pro něj byl plánován život pážete. Vše změnil příchod dvou dominikánů, kteří přišli požádat představeného františkánské misie, P. Martina z Valencie, o několik chlapců k misijní cestě do Oaxaqueny. Antonín i Jan se s kamarádem Diegem přihlásili i přes upozornění na nebezpečí spojené s významnou výpravou. Antonín přitom P. Martinovi řekl: "Otče, vždyť jsi nás proto učil pravé víře. Jsme připraveni a ve všem jim chceme pomáhat. Bude-li zapotřebí, položíme i své životy."

Skupina se u Segura de la Frontera, poblíž vojenské španělské posádky, rozhodla k misijní akci, při které nerozumně ničili vyobrazení bůžků. Hněv některých domorodců vedl později v oblasti Cuauhtinchan k brutální vraždě Jana. Antonín, který přišel k jeho mrtvému tělu u rozbitých zpodobenin bůžků, s odvahou řekl přítomným domorodcům: "uctívání bůžků je urážkou pravého Boha" a za ta slova byl ubit k smrti. Pachatelé tohoto zločinu se jejich těla pak snažili uklidit do úžlabiny. Celé jejich počínání sledoval z úkrytu Diego, který o mučednické smrti svých druhů informoval misionáře. Těla těchto mučedníků byla přenesena do Tebeaaca a pohřbena do tamní kaple.

Všechny tři chlapce, zavražděné kvůli víře, blahořečil v Guadalupe 6. 5. 1990 papež Jan Pavel II., při pastorační návštěvě Mexika a kanonizoval je v Římě 15. 10. 2017 papež František.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Pius de Pietrelcina (1968); Zacharias et Elisabeth (I. s.); Linus Pp (s. I.); Constantius, mansionarius (s. V); Adamnanus (704); Petrus Acotanto^♦ (asi 1187); Helena Duglioli^♦ (1520); Christophorus, Antonius et Ioannes, m. in Mexico (1527-1529); Maria Æmilia Tavernierw (1851); Sophia Ximénez Ximénez^♦, Maria a Purificatione a Sancto Ioseph Ximénez et Maria Iosepha del Río Messa (1936); Ascensio a Sancto Iosepho Calasanctio Lloret Marco^♦ (1936); Bernardina Jablonska^♦ (1940); Iosephus Stanek^♦ (1944); Sossus, 23 sept. (ca. 305); Andreas, Ioannes (post 881); Gulielmus Way^♦ (1588); Vincenti us Ballester Farw (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský