sv. Gerard Sagredo

Gerardus Sagredo

24. září, připomínka
Postavení:	biskup, mučedník OSB
Úmrtí:	1046
Patron:	vychovatelů
Atributy:	biskup, kameny, kopí, srdce

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Benátek, stal se benediktinským knězem a později, dle přání krále Štěpána, už jako biskup pracoval na utvrzování křesťanské víry v Uhrách. Po Štěpánově smrti se častěji dostal do sporu se zákonnými i nezákonnými nástupci, kteří mezi sebou bojovali o vládu v Uhrách. Někteří velmoži organizovali útoky proti křesťanství, které Gerard bránil. Při poslední cestě ke králi byl v blízkosti Dunaje kamenován a proboden kopím.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

HLASATEL EVANGELIA V UHRÁCH

Narodil se 23. dubna v Benátkách v Itálii do šlechtické rodiny Sagredovců a týž den byl pokřtěn. Rodiče mu dali jméno svatého Jiří, jehož svátek se právě slavil a v němž viděli významného patrona. Jako pravděpodobný rok bývá uváděný 980, ale není spolehlivý.

V pěti letech vážně onemocněl s vysokými horečkami a rodiče se s prosbami o uzdravení obrátili na jeho patrona a byli vyslyšeni. Z vděčnosti nebo kvůli příslibu jej pak dali na výchovu do benediktýnského kláštera sv. Jiří (San Giorgio Maggiore) v Benátkách.

Od malička si zde osvojoval ctnosti pokory, zbožnosti a byl velmi snaživý. Později byl poslán na studie do Boloně a vstoupil do benediktýnského řádu. V něm přijal jméno zemřelého otce - Gerard - za jméno řeholní. Byl vysvěcen na kněze a v benátském klášteře setrval asi do 30 let. Vynikal duchovní zralostí a vlastnostmi, pro které byl volen představeným.

Zřekl se však opatské hodnosti a se souhlasem provinciála se vydal na pouť do Svaté země. Tam však nedorazil a skončil v Uhrách, na území dnešního Maďarska.

Loď, na níž prý plul, postihlo špatného počasí a poškozená přistála u břehu Dalmácie, v přístavu Zadar, údajně neschopna další plavby. Další Gerardova cesta pokračovala přes uherské území, kde se zastavil na biskupství Székesfehérvár a pak při setkání s králem Štěpánem I. (pam. 16. 8.) se nechal přemluvit ke službě této zemi, protože v tom viděl Boží vůli. Vychovával také (asi od r. 1021) králova syna Emericha (pam. 4. 11.), který se narodil r. 1007 a zemřel ve 24 letech.

Král Štěpán chtěl, aby Gerard pracoval na utvrzování křesťanské víry jako biskup. Gerard však se svým druhem Maurem nejdříve zbudoval v Bakoňském lese poustevnu a 7 let se připravoval na velké poslání modlitbou a asketickým životem.

Po roce 1030 byl poslán do Csanád (u dnešního Szeged, Szerb Csanád), kde začal hlásat evangelium z převážné části pohanskému obyvatelstvu a v roce 1035 zde zřídil za přispění krále Štěpána (+1038) biskupství s chrámem sv. Jiří. Gerard i jako biskup žil odříkavě s vřelým vztahem k prostému lidu. Traduje se jeho vyjádření, že blaženější je poslouchat než poroučet. Připomíná se, že v chrámu sv. Jiří byl od něj zbudován oltář P. Marie, u kterého každou sobotu sloužil mši sv. a šířil Mariánskou úctu.

Po smrti krále Štěpána I. (1038) nastoupil na trůn Petr Orseolo, který byl r. 1041 vyhnán ze země a k moci se dostal Aba Samuel (popraven 1044). Gerard mu před zahájením velikonočních bohoslužeb vytýkal vraždy, kterých se Samuel dopustil na velmožích z obav před sesazením a předpověděl, že mu království bude po třech letech odňato, což se vyplnilo. Králem se pak stal opět Petr a po jeho sesazení uherskými velmoži r. 1046 Ondřej I. Skupina těchto velmožů měla prý v plánu vymýtit ze země křesťanství a obnovit staré maďarské obyčeje, což po Ondřejovi žádali a Gerard se to dozvěděl. Vydal se proto na cestu ke králi. Jak uvádí martyrologium, byl pak u maďarského města při Dunaji ubit kameny.

Údaje o cestě se liší a asi proto martyrologium ani město nejmenuje. Po Gerardovi byl pojmenován budapešťský vrch, na kterém prý byl zabit (maďarsky Gellért) a v blízkosti řeky se nachází jeho velká socha.

Jedna legenda popisuje, že Gerard cestoval ve voze s dalšími biskupy: Bystríkem, Buldusem a Benetou. Útočníci je na vjezdu do Pešti (Budapeště) v hoře Kelen napadli kameny, jejich vůz převrhli a Gerarda shodili ze skály a nakonec probodli oštěpem. Nevěrohodná verze mluví o tom, že byl v sudu hozen do Dunaje.

Věrohodnější první verze jmenuje Bystríka, kterého si Slováci tohoto dne připomínají. Byl biskupem od r. 1038, nejisto kde, podle některých v Nitře. Jeho jméno je jinak Bestricus. Následkům zranění prý podlehl třetího dne po při útoku na Gerharda. Zároveň se mluví o tom, že na něj byly házeny kameny a stříleny šípy, když prchal v loďce přes Dunaj.

Gerard je někde nazýván apoštolem Maďarska, starobylé oblasti Pannonia. Kult tohoto pastýře byl potvrzen r. 1083 papežem Řehořem VII.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dnes věnuji modlitbu na pomoc duchovním pastýřům, kteří to v žádné době nemají snadné, pokud se snaží být věrnými následovníky Krista.

Bože, Tys naplnil svatého Gerarda Sagredo svou láskou, poslal jsi ho hlásat evangelium v Uhrách a posiloval, aby byl ochoten vydat svůj život v boji za spravedlnost; na přímluvu tohoto biskupa posiluj i naše pastýře a nám dej vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s Gerardem účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Gerardus Sagredo (1046); Pacificus de Sancto Severino (1721); Columba /Ioanna/ Gabriel^♦ (1926); Alphonsus a Sancto Corde Mari^♦ (1936); Columba (Ioanna) Gabriel^♦ (1926); Alphonsus a Sancto Corde Mari^♦ (1936); Anatolius, ep. Mediolanen. (s. II); Andochius, Thyrsus et Felix (s. inc.); Rusticus, ep. Arvernen. (s. V); Lupus, ep. Lugdunen. (post 528); Isarnus (1043); Dalmatius Moner^♦ (1341); Gulielmus Spenser et Robertus Hardesty^♦ (1589); Antonius Martinus Slomšek^♦ (1862); Iosephus Raymundus Paschalis Ferrer Botella^♦ (1936); Iosephus Maria Ferrándiz Hernández^♦ (1936); Incarnatio Gil Valls^♦ (1936); Iosephus Raymundus Ferragud Girbés^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský