Aloysius Tezza, presbyter
| 26. září, připomínka | |
| Postavení: | kněz MI, spoluzakladatel Dcer sv.Kamila |
| Úmrtí: | 1923 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 21. 11. 1841 v Conegliano v provincii Treviso v severní Itálii. Treviso leželo v regionu Veneto, patřícímu tehdy rakouské monarchii a proto je Luigi Tezza uváděn jako rakouský občan. Jeho rodiče, lékař Augustin Tezza a Kateřina roz. Nedwiedt (původem z Moravy) mu dali jméno Alois, italsky Luigi. (Tím jménem bývá v Itálii někdy nazýván i Ludvík.) V jeho 18 měsících se rodina kvůli otcově povolání stěhovala do Benátek. Když měl Lojzík 8 let, v lednu mu zemřel 36letý otec a matka se synem se přestěhovala do Padovy. Zde se seznámil s bratry kamiliány (Ordo Clericorum Regularium Ministrantium Infirmis - MI) a v 15 letech (29. 10. 1856) vstoupil do jejich řádu, založeném sv. Kamilem de Lellis (pam. 14. 7.).V té době jeho matka odešla do kláštera Navštívení P.M., kde přijala jméno Františka Kamila. Alois Tezza po dvouletém noviciátu 8. 12. 1858 složil řeholní sliby a 21. 3. 1859 byl přítomen věčným slibům své matky. Kněžské svěcení přijal 21. 5. 1864, ve věku 23 let. Toužil po misijní činnosti v Africe, ale z rozhodnutí představených se stal magistrem noviců v Římě.
Nejprve měl na starosti novice v San Giuliano. Po bitvě u Custoza sul Mincio, v červnu 1866, se i kostely ve Veroně zaplnily zraněnými a v říjnu byl celý region Veneto (oblast Benátek) připojen k italskému království. Na tuto provincii se pak začala vztahovat nařízení, odporující náboženské svobodě a ač se kamiliánů, pro jejich práci v sociální oblasti, týkat neměla, byli již v roce 1867 vyhnáni ze svých domů. Alois Tezza se octl mezi pronásledovanými a pobýval v jedné obci poblíž San Giuliano. V r. 1868 se mu vyskytla naděje na cestu do Afriky, ale místo ní roku 1869 začal v Římě opět službu novicmistra. O dva roky později, 10. 8. 1871, byl poslán do nově založené řeholní provincie v Culsery ve Francii, kde blahodárně působil a stal se představeným. Zákon však v r. 1880 působnost řeholních řádů zakázal a Alois Tezza byl jako cizinec vyhoštěn.
Po několika měsících se však ilegálně vrátil a vedl tzv. podzemní pastorační činnost. Nejednou došlo k jeho udání, ale před zatčením se mu dařilo unikat. V září 1889 se na kapitule rozhodlo o jeho návratu do Říma. Zde začal sloužit v komunitě při lateránské nemocnici San Giovanni. V roce 1891 se stal prokurátorem a generálním vikářem řádu. Po nástupu na toto místo v Římě se 17. 12. seznámil s Josefínou Vannini (pam. 23. 2.) a společně začali zakládat novou větev kamiliánů, Kongregaci Dcer sv. Kamila. Její oficiální vznik se datuje 2. 2. 1892 a Apoštolskou stolicí byla potvrzena v roce 1931. Splnilo se tak přání P. Aloise Tezzi, aby také ženy měly možnost zapojit se do služby nemocným jako řeholnice. Napsal pro ně řeholní pravidla a učil je plné odevzdanosti do Boží vůle.
V roce 1900, 59letý Alois Tezza, který v té době byl vizitátorem řádu, odcestoval do Peru, aby v Limě obnovil kamiliánské komunity. Ty byly více jak sto let bez kontaktu s Římem. Na přání představených v Peru zůstal a po 23 letech zemřel v Los Reyes.
Při jeho blahořečení 4. 11. 2001 papež Jan Pavel II. vyzdvihl zářivý příklad jeho života, zcela zasvěceného lásce a skutkům milosrdenství vůči trpícím na těle i na duši. Připomenul také jeho vztah k Panně Marii, zejména že v lásce k ní kontemploval její "fiat" i mlčící přítomnost pod křížem.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Cosmas et Damianus (asi s. III.); Gedeon (asi kolem r. 1050 př. Kr.); Nilus, abbas Cryptoferren (1004/1005); Teresia /Maria Victoria/ Couderc (1885); Gaspar Stanggassinger♦ (1899); Aloysius Tezza♦, presbyter (1923); Maria Jordá Botella♦ (1936); Iulius) Esteve Flors♦ (1936); Teresia (Maria Victoria) Couderc (1885); Bonaventura (Iulius) Esteve Flors♦ (1936); Senator, m. Albani (s. III/IV); Eusebius, ep. Bononien. (s. IV); Stephanus de Rossano, monachus (1001); Lucia de Caltagirone♦ (1400); Maria a Refugio (Teresia) Rosat Balasch et Maria a Calvario (Iosepha) Romero Clariana. (1936); Iosephus Maria Vidal Segú♦ (1936); Raphael Pardo Molina♦ (1936); Crescentia Valls Espí♦ (1936); Leo (Emmanuel) Legua Martí♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský