sv. Vincenc de Paul

Vincentius de Paul

27. září, připomínka
Postavení:	kněz, zakladatel CM
Úmrtí:	1660
Patron:	všech charitativních organizací, vychovatelů v seminářích, sirotků, zajatců
Atributy:	dítě, kněz, otroci

ŽIVOTOPIS

Pocházel z jihozápadu Francie. Z prostého pasáčka se stal knězem. Později vystudoval církevní právo a působil v Paříži i v lyonské diecézi. Zde začal organizovat svépomocnou péči o chudé a nemocné zakládáním charitativních bratrstev. V r. 1625 založil misionářskou kongregaci lazaristů. Vychovával spolupracovníky ke konání skutků milosrdné lásky. Jeho snahou bylo pomáhat dětem i starcům, dívkám i matkám, chudým, nemocným i vězňům. Na zajištění péče o chudé a nemocné založil s Ludvíkou de Marillac kongregaci "Dcer křesťanské lásky." Zemřel v 79 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŽÍT TAK, JAK SE LÍBÍ BOHU

Narodil se 24. 4. 1581 poblíž města Dax v jihozápadní Francii. Místo je uváděno jako vesnička Ranquines, kterou už na mapě nenajdeme. Místo, kde chudá rolnická rodina tohoto světce žila, je Landes de Gascogne a k jeho narození mělo údajně dojít v dnešním Pouy. Vincenc byl třetím ze šesti dětí, mezi nimiž byly dvě sestry. Rodiče Jan de Paul a Bertranda de Rande, vzhledem k jeho nadání i vyhlídek na lepší život, jej podporovali při volbě duchovního povolání. Ve 12 letech začal studovat v Dax u františkánů s přáním stát se knězem. Koncem roku 1596 přijal nižší svěcení i tonzuru. V dalším roce začal studium teologie na univerzitě v Toulouse a po třech letech, 23. 9. 1600, přijal kněžské svěcení. Pokračoval ještě 4 roky ve studiu teologie a titul bakaláře obdržel v říjnu 1604.

V dalším roce, údajně kvůli nějakému odkázanému dědictví, byl v Marseille. Jak sám ve dvou dopisech uvedl, v červenci cestoval lodí z Marseille do Narbonne a jejich loď přepadli turečtí piráti. Vincence odvlékli do zajetí v Tunisu v Africe. Zde byl prodán do otroctví, v němž strávil dva roky. Život v zajetí i návrat do Paříže popisují legendy, které nejsou v podrobnostech považovány za dostatečně věrohodné. Lze zde říci, že se nevracel sám, ale snad s bývalým františkánem, který přešel k mohamedánům, ale díky Vincenci se obrátil. Vyprávění se liší, je uváděno jeho jméno, tři manželky i doprovod Zulmy obrácené na křesťanskou víru. Epizoda z Tunisu, týkající se dalších osob, pouze potvrzuje, že Vincenc i jako otrok žil z víry k dobru druhých.

Poté, co se na konci dubna 1607 dostali do Aigues-Mortes poblíž Provence, putovali do Říma, kde Vincenc strávil celý rok. Po návratu do Paříže v r. 1609 začal spolupráci s kardinálem Bérulle. Převzal farnost Clichy, kde bylo brzy znát jeho blahodárné pastýřské působení, ale na nátlak kardinála převzal místo duchovního ve vlivné rodině generála Gondiho. Byl vychovatelem jeho syna i zaměstnanců na jeho pozemcích. Také se stal almužníkem královny Markéty a bydlel s krajanem, který se dopustil krádeže, z níž byl podezříván Vincenc. Ten však mlčel a prý si říkal: "Je špatné ztrácet čas vlastní obranou, zatímco Ježíš zemřel na kříži bez obrany." Pravda nakonec stejně vyšla najevo.

Při lidových misiích roku 1617 byl ve Folleville zavolán k umírajícímu rolníkovi, aby mu udělil svátosti na cestu. Zde si uvědomil jakou duchovní opuštěností trpí nevědomý chudý venkovský lid. V témže roce také působil jako farář v Châtillon-les-Dombes a zde poznal solidaritu lidí, které upozornil na jednu nemocnou rodinu, která zůstala zcela bez prostředků. Vincenc již delší dobu měl v lásce chudé a trpící, ale nyní začal uvažovat o vytvoření charitativního společenství a rozhodl se slibem zasvětit celý život službě chudým. Od r. 1620 zakládal charitativní bratrstva po vesnicích.

Ještě pokračoval ve studiu a v r. 1623 dosáhl licenciát z církevního práva. Roku 1622 je zaznamenána jeho činnost mezi trestanci v Bordeaux. V roce 1625 vytvořil základ misionářské kongregace lazaristů (Congregatio Missionis - CM). Jejím úkolem měly být misie, duchovní služby při exerciciích i ve vězeních a zejména vzdělávání kandidátů kněžství. Ti měli např. z nařízení pařížského arcibiskupa absolvovat 15denní duchovní cvičení v komunitě Vincenc de Paul. Jeho kongregace byla schválena pařížským arcibiskupem již 26. 4. 1626 a 12. 1. 1632 ji potvrdil papež Urban VIII.

Vincenc založil 29. 11. 1633 společenství sester s charitativní službou pod názvem "Dcery křesťanské lásky" (Filles de la Charité), zvané též vincentky. Podle oděvu se jim říkalo "Šedé sestry". Mimo jiné zřizovaly pro odložené děti nalezince. Službu chudým vyzvedl Vincenc jako službu Bohu. Dosavadní ženské řehole měly klauzuru, proto širší poslání, podle evangelních rad bez klauzury, bylo něčím novým. Na vzniku této další kongregace spolupracoval s Ludvíkou de Marillac (pam. 15. 3.). Arcibiskupem v Paříži byla schválena r. 1655 a papežem v r. 1668.

Na boj s velkým hladem v Lotrinsku Vincenc sháněl finanční podporu. Říkával: "Milujme Boha, ale tak, aby to pocítili i naše ruce a pot v naší tváři." Svým misionářům připomínal: "Nejsme tady jen proto, abychom sami milovali Boha, ale také abychom i druhé Ho naučili milovat." "Nestačí milovat Boha, když můj bližní Ho nemiluje." V dalších slovech Vincenc prakticky zdůrazňoval, že je zapotřebí žít tak, jak se líbí Bohu.

O jeho rady stál i král a kardinálové. Po onemocnění malárií v r. 1656 jeho síly zeslábly a pohyboval se jen s obtížemi. Měl rány na nohou, ale jeho láska neslábla. Zemřel v převorství sv. Lazara v Paříži.

Blahořečený byl 21. 8. 1729 papežem Benediktem XIII. a svatořečen 16. 6. 1737 papežem Klementem XII. Papež Lev XIII. ho 12. 5. 1885 jmenoval patronem všech charitativních organizací.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad tím, jak mám napodobovat Boží milosrdenství v konkrétních případech a jak skrze ně mohu druhé učit lásce k Bohu. Vstup do nebe je podmíněn láskou, se snahou dostat tam i druhé.

Bože, Tys naplnil svatého Vincence apoštolskou horlivostí a povolal ho, aby se staral o potřeby chudých a pečoval o vzdělání a výchovu kněží; pomáhej i nám, ať také my využíváme schopností, kterés nám dal, a jsme připraveni pomáhat těm, kdo potřebují naší pomoci. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Vincentius de Paul (1660); Hiltrudis (po r. 800); Elzearus de Sabran (1323); Iosephus Fenollosa Alcayna et Fidelis /Marianus/ Climent Sanchés^♦ (1936); Francisca Xaveria /Maria/ Fenollosa Alcaina et Herminia Martínez Amigó^♦ (1936); Caius, ep. Mediolanen. (s. III); Florentinus, m. in Gallia (s. V); Adolphus et Ioannes (ca.825); Ioannes, m. Cordubæ (ca.825); Laurentius de Ripafratta^♦ (1456); Ioannes Baptista Laborier du Vivier^♦ (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský