sv. Vavřinec Ruiz de Manila a 15 druhů

Laurentius Ruiz de Manila et XV socii: Dominicus Ibá, passio: 14 aug. 1633

28. září, připomínka
Postavení:	mučedníci
Úmrtí:	1633 až 1634

ŽIVOTOPIS

V tomto měsíci jsme se setkali se skupinami japonských mučedníků popravených v Nagasaki v Japonsku 8. a 10. 9. Dnes je doplňuje menší skupina z let 1633-37.

Jedná se o 16 mučedníků, z nichž bylo 9 dominikánských kněží, 3 bratři a další 2 terciářky tohoto řádu, 1 augustián a 2 laici. Tito mučedníci byli i různých národností. Po jednom byli z Itálie, Francie a z Filipín, 4 ze Španělska a 9 bylo Japonců.

Papež Jan Pavel II. při pastorační návštěvě jihovýchodní Asie, v Manile na Filipínách, které jsou ostrovním státem v Tichém oceánu jako Japonsko, 18. 2. 1981 blahořečil těchto 16 japonských mučedníků, které pak 18. 10. 1987 v Římě kanonizoval.

Japonská církev, téměř zbavená kněží, pocítila v roce 1632 další zvýšené pronásledování a až do roku 1865 působila v podzemí.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

UMUČENÍ V JAPONSKU, BLAHOŘEČENÍ NA FILIPÍNÁCH A KANONIZOVÁNI V ŘÍMĚ

Vavřinec, kterého martyrologium uvádí v čele 16 mučedníků z let 1633 až 1637 byl laik a člen růžencového bratrstva, umučený zřejmě mezi posledními ze skupiny - 29. 9. 1936 (martyrologium) nebo 1937 (další oficiální údaje). Texty o životě a smrti jednotlivých mučedníků druhů následují v chronologickém pořadí podle jejich umučení.

Dominik Ibánez de Erquicia se narodil v únoru 1589 v Regil v provincii Guipúzcoa ve Španělsku. V roce 1604 vstoupil do dominikánského klášteřa v San Sebastiánu a přijal zde řeholní jméno Dominik. Po noviciátu a řeholních slibech přijal nižší svěcení. Kněžské asi před vysláním na Filipíny. Na Dálný východ vyplul se skupinou 31 spolubratrů, pod vedením P. Alfonse Navarrete (pam. 1. 6.), v roce 1610. Do roku 1623 působil na Filipínách. Na ostrově Luzon pracoval v misijní stanici a v Manile přednášel v semináři sv. Tomáše. Asi začátkem března 1624 přešel do Nagasaki, odkud poslal svému představenému list, v němž popsal používané metody apoštolátu. Uvedl, že pro nebezpečí ze strany pronásledovatelů nesetrvávali na místě déle než tři dny a přes den nevycházeli z domu, aby neohrozili život těch, kteří jim poskytli pohostinství. Teprve v noci vycházeli navštěvovat nemocné a udělovat svátosti, sloužit mši svatou.

Dominik působil v Japonsku ve funkci vikáře dominikánské provincie a do tohoto úřadu byl znovu potvrzen 10. 5. 1631. Proslul ctnostmi, zvláště laskavostí. Protože po něm policie usilovně pátrala, často byl nucen trávit dny v jeskyních nebo v cisternách a živil se suchým chlebem a vodou. Guvernér z Nagasaki v něm viděl hlavní oporu křesťanství v Japonsku a nařídil, aby ho co nejdříve chytili. Zvýšili iniciativu a jednoho křesťana se jim podařilo mučením přimět k prozrazení Dominikova úkrytu, v němž byl 4. 7. 1633 zatčen. Vězněn byl v Nagayo i se svým japonským katechetou Františkem Shoyemon, jehož přijal do řádu. Oba společně připomínaní byli popraveni 14. 8. 1633 v Nagasaki na Svatém vrchu, který se rozkládá hned za městem.

Jakub Kyuhei Gorobioye Tomonaga se narodil r. 1582 v Kyudetsu poblíž Nagasaki v Japonsku. Kněžské svěcení přijal v roce 1622 v dominikánském řádu v Manile. Od roku 1632 působil na Tchaj-wanu, odkud se vrátil do své země, kde se stal Dominikovým spolupracovníkem v království Sakuma. Mučednickou smrt podstoupil společně se svým japonským katechetou Michalem Kurobioye 17. 8. 1633 v Nagasaki na Svatém vrchu.

Lukáš od Ducha Svatého Alonsus Gorda se narodil 18. 10. 1594 v Carracedo de Vidriales u Astorie v provincii Zamora ve Španělsku. Stal se knězem dominikánského řádu. Jako profesor a misionář odjel na Filipíny přednášet bohoslovcům v Manile. Posledních 10 let života strávil misijním působením v Japonsku, kde jeho katechetou a spolupracovníkem byl Japonec Matouš Kohioye.

P. Lukáš s několika dalšími misionáři se 8. 9. 1633 pohybovali po řece na loďce, aby nevystavovali své hostitele vážnému nebezpečí. Tentokrát byli dopadeni. P. Lukáš po odhalení totožnosti na sebe oblékl dominikánský hábit a po spoutání poklekl k modlitbě do bahnitého břehu. Při cestě do vězení zpíval Te Deum. V následujících dnech ho podrobili mučení, kterým se ho snažili donutit k prozrazení pohybu P. Tomáše od sv. Josefa. Pomocí nálevky ho nalévali vodou, kterou opakovaně vyzvracel. Ještě s dalšími dvěma mladíky a pravděpodobně i s katechetou Matoušem ho přepravili do Nagasaki. Zde je všechny 18. 10. vyvedli na Svatý vrch s rukama svázanými za zády. K nim připevnili nápis: "Odsouzen k smrti, protože je řeholník a šiřitel evangelních zákonů." Pak je podrobili tzv. "ana-tsurushi", mučení "šibenicí a příkopem či hrobem". Jednalo se o nově zavedený způsob týrání, při němž mučedníci byli zavěšeni hlavou dolů do jámy plněné odpadem. Pomalé dušení trvalo více dní. V noci je odvedli zpět do vězení a následovalo rozhlášení, že se zřekli víry. P. Lukášovi slibovali za zřeknutí se víry nejen život, ale i bohatství a pocty. On však prohlásil, že rád zemře pro víru, kterou dobrovolné přišel hlásat Japoncům. Proto ho druhého dne čekalo opět "ana-tsurushi" a další muka. Po dušení 19. 10. 1633 zkrátili jeho agónii bitím holemi a rozřezáváním na kusy. Jeho tělo spálili a popel vhodili do moře.

Matouš Kohioye se narodil r. 1615 v Arima poblíž Hyogo v Japonsku. Stal se katechetou a jako pomocník P. Lukáše byl údajně zatčen a mučen společně s ním. Do řádu vstoupil až ve vězení. Umučen byl rovněž 19. října.

Magdalena z Nagasaki se narodila v tomto městě roku 1610, stala se dominikánskou terciářkou a ve 24 letech, 15. 10. 1634 položila za víru v Krista svůj život.

Marina z Omuro se stala augustiniánskou terciářkou, později podporovala dominikánské misionáře a připojila se k nim. Krutým způsobem byla za svou aktivní víru 11. 11. 1634 v Nagasaki na Svatém vrchu upálena.

Jordán od sv. Štěpána /Hiacint/ Ansalone se narodil 1. 11. 1598 v San Stefano Quisquina u Agrigento na Sicílii v Itálii. K cestě na Dálný východ ho vedla milosrdná láska. Datum jeho vysvěcení není doloženo. V Manile se věnoval péči o nemocné Číňany. Odtud odcestoval jako misionář do Japonska, kde skončil mučednickou smrtí 17. 11. 1634 v Nagasaki na Svatém vrchu společně s japonským knězem Tomášem.

Tomáš Hioji Rokuzayemon Nishi se narodil r. 1590 v Hirado v Japonsku jako syn Kašpara Nishi a Voršily. Měl tři sourozence, staršího Jana a mladšího Michala a Marii. Jedná se o zářný vzor křesťanské rodiny v Ikitsuki, která oslavila Krista svým životem i mučednickou smrtí a dnes ji připomíná velký kříž na rozcestí v Kurose. Mimo Tomáše, který vstoupil do dominikánského řádu, aby sloužil jako řeholní kněz, se stal knězem i bratr Jan. Tomáš působil nejprve na Tchaj-wanu a od roku 1620 v okolí Nagasaki. Po dopadení byl umučen 17. 11. 1634 v Nagasaki na Svatém vrchu. /Jeho bratr Michal, který se oženil a měl syna, byl i s manželkou a jejich dítětem upálený pro víru a pomoc bratrovi./

Vavřinec Ruiz de Manila se narodil kolem roku 1600 v Binondo, které bylo čínskou čtvrtí hlavního městě Manily na Filipínách. Později se oženil a měl tři děti. V dominikánském kostele sv. Gabriela v Binondo se stal sákristiánem (či kostelníkem) a byl členem růžencového bratrstva. Kvůli konfliktu se španělskými vojáky odplul 10. 7. 1636 s dominikánskými misionáři do Japonska. Chtěl se ucházet o práci na poloostrově v Macau, ale tam nebylo možné přistát. Pokračoval v cestě do Japonska a s Lazarem z Kjóta měli sloužit jako tlumočníci misionářům. Oba byli laici a jako pomocníci misionářů byli oba po zajetí v Okinawa vězněni. Vavřinec soudci při výslechu řekl: "Jsem křesťan a zůstanu jím až do smrti. Vím, že musím být připraven podstoupit pro Boha i smrt. I kdybych žil tisíckrát, dal bych za něj s radostí tisíckrát život. Víru nikdy nezapřu. Můžete mne usmrtit jak chcete. Zemřít pro Boha je mou touhou." - tato jeho slova připomněl při jeho blahořečení v Parku Luneta v Manile i papež a dodal: Při vyřknutí těchto slov mladý otec rodiny vydal svědectví a splnil křesťanskou katechezi, kterou přijal v dominikánské škole v Binonde." Po odsouzení k mučednické smrti Vavřinec skonal 24. září a jeho druh, Lazar z Kjóta, 29. 9. 1636 či 1637 v Nagasaki. S nimi byli vězněni a umučeni další dva druhové, kteří připluli na téže lodi:

Michael de Aozaraza narodil se v únoru 1598 v Oñate v provincii Guipúzcoa ve Španělsku. Stal se dominikánským knězem a misionářem. Mučednickou smrtí skonal 29. 9. 1636 či 1637. V témže dni dovršil mučednickou smrtí svůj život i Vincenc od Kříže Shiwozuka narozený asi r. 1576 v Nagasaki v Japonsku. Stal se dominikánským knězem. V minulosti se v úzkostlivém strachu zřekl víry, ale pak se vzpamatoval, svou apostazi (odpadnutí od víry) odvolal a s rozhodnutím pro Boha podstoupil mučednickou smrt.

Vilém Courtet se narodil asi roku 1590 v Sérignan poblíž Languedoc ve Francii. Stal se knězem a misionářem v Japonsku a byl umučen s předešlými dvěma druhy 29. 9. 1636 či 1637 v Nagasaki na Svatém vrchu.

Antonín González se narodil ruku 1593 v León ve Španělsku. Po odplutí na Dálný východ přednášel teologii v Manile, kde se stal rektorem semináře sv. Tomáše. V roce 1636 vedl do Japonska skupinu misionářů, aby doplnili nedostatek kněží, způsobený krvavým pronásledováním. V dalším roce byl zajat a na následky zranění způsobených výslechem zemřel 24. 9. 1637 ve vězení.

Všech 16 blahořečených v Manile bylo od téhož papeže Jana Pavla II. svatořečeno 18. 10. 1987 v Římě.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Venceslaus, dux Bohemiæ (929/935); Laurentius Ruiz de Manila et XV socii: Dominicus Ibá, passio: 14 aug. 1633 (1633 až 1634); Chariton, abbas (asi 350); Eustochium, virgo in Palæstina (asi 419); Leoba (asi 782); Simon de Rojas (1624); Amalia Abad Casasempere^♦ (1936); Iosephus Tarrats Comaposada^♦ (1936); Ioachim a Sancta Iosepha /Iosephus/ Juliá et Iosephus Casas Ros de Ordal^♦ (1936); Nicetas Budka^♦ (1949); ; Alph, Alexander et Zosimus (s. IV); Zama (ca. s. IV); Exsuperius, ep. Tolosan. (post 411); Salonius (post 450); Faustus, ep. Regien. (post 485); Annemundus (ca. 658); Chunialdus et Gisilarius (s. VIII); Bernardinus de Feltre^♦ (1494); Ioannes Shozaburo, Mancius Ichizayemon (1630); Franciscus Xaverius Ponsa Casallarch^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský