Aloysius Monza
| 29. září, připomínka | |
| Postavení: | kněz |
| Úmrtí: | 1954 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 22. 6. 1898 v Cislago mezi Varese a Milánem v Itálii. Pro špatný zdravotní stav byl hned po narození pokřtěn, ale již v útlém dětství došlo k výraznému zlepšení. V květnu 1913 postihlo rodinu neštěstí, které ovlivnilo sotva 15tiletého Aloise. Na jeho otce padl strom a vypadalo to, že zůstane ochrnutý. Tehdy se Alois rozhodl pro cestu ke kněžství, o níž již dříve uvažoval. Za pomoci P. Aloise Vismara se v září dostal do salesiánského ústavu v Penango Monferrato u Asti.O prázdninách 1915 byl již otec zcela odkázán na lůžko a Aloisův bratr Petr musel nastoupit vojenskou službu na východní frontě. Otec Vismar Aloisovi proto pomohl dostat se na akademii ve Villoresi Monza. Jeho otec zemřel 16. 1. 1917, načež byl povolán do zbraně i on. Po propuštění z armády hned pokračoval ve studiích a 19. 9. 1925 byl vysvěcen na kněze. Nastoupil do farnosti sv Mauricia ve Vedano Olona poblíž Varese.
Svým svědectvím získával mladé a zasloužil se o založení pěveckého sboru a klubu "Viribus Unitis. Založením speciální školy francouzštiny začal pomáhal migrantům, směřujícím do Francie a do Švýcarska. Mimo jiné otevřel osm oratoří. Pro svou činnost byl během fašistického režimu 4 měsíce vězněn a propuštěn se zákazem vrátit se do Vedano.
V listopadu 1928 začal působit ve farnosti P. Marie růžencové v Miláně a v oratoriu měl brzy přes 30 dětí. S horlivostí se věnoval mládeži, chudým, trpícím a pronásledovaným. Od roku 1929 pokračoval v práci s mládeží ve farnosti Madonna dei Miracoli v Saronno.
S Klárou Cucchi založil laický institut Malých apoštolek lásky, s ústavem nazvaným Naše rodina, jehož základní kámen ve Vedano Olona položili 29. 8. 1937. Stanovy nového institutu ukládaly žít životem ve společenství lásky po vzoru prvních křesťanů. Další zaměření domů Naše rodina (La Nostra Famiglia) se týkalo zdravotnicko-sociální oblasti, vzdělávání a odborné přípravy zvláště pro osoby se zdravotním postižením.
Po vypuknutí druhé světové války v září 1939, kdy mnoho lidí muselo opustit své domovy, otec Alois Monza pomáhal s velkou horlivostí duchovně i materiálně těm, kteří zůstali doma. Přes veškeré snahy o co největší dobro, trpěl P. Alois po válce zraňující kritikou. K tomu se v dubnu 1953 přidal zármutek nad smrtí matky. Cestou do domu ve Varazze, 25. 8. 1954, dostal náhlý srdeční záchvat. Byl přijat do nemocnice a 29. září zde přijal eucharistii na cestu a se slovy "Můj Ježíši, milosrdenství ....", skonal.
Dne 20. 12. 2003 byl s uznáním heroických ctností prohlášen Božím služebníkem. Zázrak na jeho přímluvu byl uznán 19. 12. 2005 a 30. 4. 2006 byl v Miláně blahořečen. Slavnost beatifikace se konala v katedrále za předsednictví kardinála arcibiskupa Dionigi Tettamanzi.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Michael, Gabriel et Raphael; Michael, archangelus ; Gabriel, archangelus ; Raphael, archangelus ; Ripsimis, Gaiana et sociæ (s. IV.); Ioannes de Dukla (1484); Franciscus de Paola Castelló y Aleu♦ (1936); Iosephus de Villanova Turis Tormo♦ (1936); Aloysius Monza♦ (1954); Eutychius, ep. Heracleen. (ca. s. III); Fraternus, (post 450) ; Quiriacus (557); Liudwinus (ca. 717); Adelricus (s. X); Mauritius, abbas (1191); Ioannes de Monte Mirabili♦ (1217); Carolus de Blesis♦ (1364); Nicolaus de Furca Palena♦ (1449); Iacobus Mestre Iborra♦ (1936); Paulus Bori Puig et Vincentius Sales Genovés♦ (1936); Darius Hernández Morató♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský