Philippus, diaconus
11. října, připomínka | |
Postavení: | jáhen |
Úmrtí: | s. I. |
ŽIVOTOPIS
Byl ženatým césarejským křesťanem vybraným mezi prvních sedm jáhnů. S velkou horlivostí působil v Samaří, odkud byl povolán přispět ke konverzi služebníka etiopské královny, jak je psáno ve Skutcích apoštolů.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Pocházel z Césareje v Palestině. Tam měl dům, oženil se a měl 4 dcery. (viz Sk 21,9)
Jednoho dne apoštolé poznali, že služba při stole a rozdělování darů chudým je brzdí v hlásání Božího slova, v tom nejvlastnějším povolání. Rozhodli se proto vybrat ze středu křesťanů 7 mužů, kteří by byli plní Ducha svatého a moudrosti a ustanovit je za své pomocníky, zvláště na "službu při stole." Filip byl pro tuto službu zvolen jako druhý.
O jeho ustanovení jáhnem či diákonem (diakonia = služba) hovoří začátek 6. kap. Skutků apoštolských. Po ukamenování prvního jáhna Štěpána odešel Filip do Samaří, kde získal pozornost obyvatel nejen pro svá slova, ale i proto, že konal zázraky. "Z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno." (Sk 8,7.) Jak Skutky apoštolů dále vyprávějí, lidé, kteří zde byli ovlivněni Šimonovou magií, uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu a dávali se pokřtít.
Z těchto míst Boží anděl poslal Filipa na opuštěnou cestu vedoucí z Jeruzaléma do Gazy. Tudy se z pouti do Jeruzaléma vracel jeden Etiopan, dvořan či komoří etiopské královny-kandaky (slovo označuje hodnost). Nebyl zřejmě židem, protože byl údajně eunuch, což vylučovalo z židovského společenství. V tomto označení však mohlo jít také o hodnost tohoto správce královniných pokladů. Jisté je, že si cestou četl Izaiáše. Filip se připojil k vozu a dal se s ním do řeči s otázkou, zda rozumí tomu, co čte. Tento komoří si posteskl, že mu to ještě nikdo nevyložil a pozval Filipa do kočáru. Zeptal se ho, o kom se hovoří v textu: "Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa..." (Sk 8,32n; Iz 53,7n). Filip mu vyložil, že Izaiáš těmi slovy předpověděl Mesiášovu tichost a trpělivost při utrpení za spásu všech lidí a další slova týkající se jejich nepochopitelného odporu. Pokračoval pak vyprávěním o Kristu, až komoří s velkým pohnutím se zeptal, zda je něco, co brání, aby nebyl pokřtěn? Filip mu odpověděl, že pokud věří z celého srdce, může to být hned. Po vyznání víry, že Ježíš Kristus je Boží Syn, Filip ho pokřtil. Poté uchvácen Duchem Páně se Filip octl v Azotu a v městech při cestě do Césareje hlásal radostnou zvěst. (viz Sk 8,26-40)
Podle některých údajů v Césareji později zemřel a byl pohřben. Řecká tradice však uvádí, že se stal biskupem v Lydii (viz v dnešním západním Turecku Aydin) či v Hierapolis (dnešní Pamukkale) a zemřel tam. Jeho památka se dříve připomínala 6. 6. a novým martyrologiem i universálním kalendářem je uváděna dnes 11. 10.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Stanovím si určitou dobu pro četbu Písma svatého a zvýším soustředění se na jeho četbu a výklad v kostele. Oboje je spolu s rozjímáním jistým základem pro předávání informací o Bohu, ke kterému je povolán každý křesťan.Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal svatého jáhna Filipa, aby sloužil Tvé církvi svým slovem i skutky; pomáhej nám, abychom na jeho přímluvu dokázali žít podle víry, kterou hlásal, a kráčeli cestou, kterou ukazoval svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
POZNÁMKA
Vzhledem k tomu, že na stále více místech se uvádí papež Jan XXIII. u data 11. 10. je namístě připomenutí, že ustanovení tohoto data (souhlasného se dnem zahájení koncilu) se týká pouze diecézí Bergamo a Milán s ambroziánským kalendáriem. Univerzálním dnem svátku (dies natalicius) zůstává však 3. červen, jediné datum, pod kterým je blahoslavený Jan XXIII. uveden v martyrologiu. Jeho tělo bylo v březnu 2001 nalezeno neporušené.Ioannes Pp XXIII (1963); Philippus, diaconus (s. I.); Tharacus, Probus et Andronicus (asi 304); Nicasius, Quirinus (století neznámé); Sanctinus (s. IV.); Sarmata (357); Firminus, ep. Ucentien (po roce 552); Canicus (599); Anastasius, presb. (666); Gummarius (asi 775); Bruno, ep. Colonien. (965); Meinardus (1196); Iacobus Griesinger de Ulma♦ (1491); Alexander Sauli (1592); Maria Desolata /Emmanuela/ Torres Acosta (1887); Angelus Ramos Velázquez♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský