Ignatius, ep. Antiochen
| 17. října, připomínka | |
| Postavení: | biskup a mučedník |
| Úmrtí: | 107 |
| Atributy: | biskup, IHS, lvi, okovy |
ŽIVOTOPIS
Byl Janovým učedníkem a od tohoto apoštola povolán za biskupa v Antiochii. Ve stáři byl odtud dopravován do Říma, aby byl předhozen šelmám. Cestou napsal Ignác sedm listů různým církvím, s jejichž zástupci se setkal, a svým postojem i slovy a především svou láskou vykonal na této "křížové" cestě velmi mnoho. V listech varoval před gnostickými bludy, vybízel k zachování jednoty pod vedením biskupů, o církvi použil označení "katolická" jako první a římskou církevní obec nazval "předsedkyní sboru lásky". Tento mučedník roztrhaný šelmami dává smrti smysl a ideál následování Krista.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
VZHŮRU K OTCI!
Pocházel údajně ze Sýrie a setkal se s apoštoly: Janem, jehož byl žákem, Petrem i Pavlem. Z jeho mládí informace nemáme. Pro svou pevnou víru a velkou lásku ke Kristu byl ustanoven po apoštolu Petrovi a Evodiovi třetím biskupem v syrské Antiochii. Ta byla po Římě a egyptské Alexandrii třetím největším městem. Jako dobrý pastýř zde působil asi 40 let (podle Církevních dějin od Eusebia byl biskupem asi od r.68). Jeho myšlenky i řeč stále směřovaly ke Kristu, kterého se rozhodl následovat. Pro sepětí s ním byl nazýván Theoforus (nosící v sobě Boha).
Císař Trajan, který prý byl v Antiochii při výpravě proti Arménům a Parthům, vyhrožoval křesťanům krutými tresty, pokud nebudou obětovat modlám. Podle legendy se před něj nechal předvést biskup Ignác, obžalovaný z obracení lidu ke Kristu. Legenda popisuje jejich rozhovor, v němž na panovníkovu otázku: "Kdo jsi, zlý duchu, že neúnavně přestupuješ mé příkazy a svádíš druhé, aby nás neposlouchali?" - Ignác odpověděl: "Nikdo nemůže nazývat Theofora zlým duchem, protože zlí duchové se straní těch, kdo v svém srdci nosí Krista. Vidíš-li mne zlého vůči ďáblům, v tom smyslu mařím jejich úskoky."
Císař odpověděl, že i oni nosí v srdci své bohy jako pomocníky proti svým nepřátelům, ale Ignác označil nazývání zlých duchů bohy za pomýlenost a vyznal svou víru v Krista jako jednorozeného Syna Božího. Byl za to odsouzen k roztrhání dravými šelmami pro obveselení lidu v Římě, kam ho měla dopravit skupina vojáků. Ignác prý je v dopise Římanům představuje jako deset leopardů, což nenaznačuje nějaké ohleduplné chování.
Bylo zvykem, že při takovém transportu byl vězeň připoutáván k jednomu vojákovi, který za něj ručil. Dovoloval mu pozdržet se u přátel, dokonce i psát, ovšem vyžadoval za to zaplatit. Při cestě do Říma Ignáce provázeli též dva jáhni, kteří mu byli nápomocni v jeho potřebách i při povzbuzování věřících v městech, kde se zastavovali.
Nejprve se vězeň z přístavu Seleukie v Antiochii i s doprovodem plavil podél maloasijského pobřeží na území Kilikie, minuli Filadelfii a dorazili do Smyrny. Tam se setkal s mladým biskupem Polykarpem a se zástupci církví v Efesu, Magnesii a Trallesu. Ignác po nich poslal všem třem křesťanským společenstvím pastýřské listy. Podíváme-li se na význam měst, Efes byl křižovatkou obchodních cest a velmi ležel na srdci apoštolu Pavlovi, který sem psal o výzbroji proti Zlému. Po pozdravech Ignác v listě povzbuzoval k pastýřské a věroučné jednotě a kladl důraz na základ společného života, kterým je eucharistie. Magnesia se nacházela nedaleko Efesu na březích řeky Meandru. V čele zdejšího společenství křesťanů byl mladý biskup Dáma, který pro svůj věk vzbuzoval u některých pochybnosti. Ignác se proto v druhém listě vracel k tématům jednoty a svornosti.
U břehu Meandru se nacházel Tralles, v němž se mezi křesťany usadili dokéti, skupina bludařů, kteří tvrdili, že Kristus přijal lidské tělo jen zdánlivě. Ignác proti nim v listě horlil a v deváté kapitole zdůraznil víru "v Ježíše Krista, z pokolení Davidova, syna Marie, který se opravdu narodil, jedl a pil. Skutečně byl za Pontia Piláta pronásledován; skutečně byl ukřižován a před očima obyvatel nebe, země a pekla zemřel. Skutečně vstal z mrtvých, protože jej Otec vzkřísil, stejně jako Otec v Ježíši Kristu vzkřísí také nás, kteří v něho věříme. Bez něho nemáme pravý život."
Ve Smyrně vznikl nápad využít známosti u římského dvora a někdo chtěl Ignácovo mučednictví odvrátit nebo aspoň zmírnit, s čímž biskup Ignác nesouhlasil. Napsal pak věřícím v Římě úžasný list, v němž je napomínal, aby nezasahovali do Božího díla, chce-li svého služebníka tak vznešeně oslavit. List je obhajobou mučednictví a zároveň vyjádřením touhy Ignáce patřit na Boha, na jeho oblažující tvář přinášející spásu, jak napsal Benedikt XVI. Ignác byl připraven prolít krev, být na kusy rozerván šelmami, doslova rozemlet jejich zuby, aby byl shledán čistým chlebem Božím. Psal: "Má touha je ukřižována a žádný oheň pozemské žádosti už ve mně neplane, to spíš je ve mně živá, mluvící voda, která mi uvnitř říká: »Vzhůru k Otci!« Nekochám se pomíjejícím pokrmem ani radovánkami tohoto života, chci chléb Boží, to jest tělo Ježíše Krista, ze semene Davidova, a za nápoj chci jeho krev, to jest lásku nepomíjející... Proste za mě, abych došel cíle."
Ze Smyrny pokračovala skupina vedoucí biskupa Ignáce k Troadě. Odtud napsal list křesťanům do Filadelfie. Vyzýval je k jednotě, která byla ohrožována sabatisty, jenž se domnívali, že má být zachovávána sobota. Další list křesťanům do Smyrny a třetí biskupovi Polykarpovi, jemuž doporučoval péči o opuštěnou antiochijskou církev.
Z Troady Ignáce převezli po moři do Neapole v Makedonii, odtud do Filip a po Via Egnatia do přístavu Dyrachia nebo Apollonie na západním pobřeží. Pak do Brindisi a po Via Appia vstoupili do Říma, kde zamířili k Fláviovu amfiteátru (Koloseu). Zde jako mučedník podstoupil vytouženou smrt, skrze kterou vstoupil do nebeského království.
Jeho kosti posbírali římští věřící, takže mohly být později převezeny do Antiochie. V 5. století je nechal císař Teodózius II. přenést do chrámu zasvěceném Ignáciovi a za nájezdů Peršanů či před invazí Saracénů (v 6-7. stol.) byly ostatky sv. Ignáce přeneseny do Říma, do kostela sv. Klementa. Odtud se jejich části dostaly do různých evropských měst.
Památka sv. Ignáce byla s obnovou liturgického kalendáře přesunuta z 1. února na 17. říjen, tradovaný jako den jeho smrti.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Netřeba mít strach ze smrti, nad kterou vítězí hluboká víra a čistá, bezpodmínečná láska. O dosažení těchto ctností budu prosit modlitbou.Všemohoucí, věčný Bože, Ty posiluješ mučedníky, aby Ti statečně vydávali svědectví, a stali se ozdobou Tvé církve; dej, ať slavné mučednictví svatého Ignáce dodává i nám odvahu a sílu. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba breviáře)
POZNÁMKA
Prozatím text z autorovy publikace "Vzory křesťanského života," kterou v roce 1991 vydalo nakladatelství Arca JiMfa, Třebíč.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ignatius, ep. Antiochen (107); Osea, propheta ; Rufus et Zosimus (107); martyres Volitani (asi s. III.); Ioannes, eremita in Ægypto (s. IV.); Dulcidius (s. V in.); Florentius, ep. Arausien. (asi 524); Gilbertus,♦, abbas (1167); Balthasar Ravaschieri de Clavario♦, abbas (1492); Richardus Gwyn (1584); Petrus a Nativitate beatæ Mariæ Virginis Casani♦ (1647); Iacobus Burin♦ (1794); Maria Natalia a Sancto Ludovico /Iosepha/ Vanot et IV sociæ*: Maria Augustina a Sacro Corde Iesu /Maria Magdalena/ Déjardin*, Maria Laurentina a Sancto Stanislao /Ioanna Regina/ Prin*, Maria Ludovica a Sancto Francisco /Maria Genovefa/ Ducrez*, Maria Ursula et Sancto Bernardino /Hyacintha Augustina Gabriela Bourla*♦ (1794); Contardus Ferrini♦ (1902); Fidelis Fuidio Rodríguez♦ (1936); Raymundus Stephanus Bou Pascual♦ (1936); Tarsilla Córdoba Belda♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský