sv. Pavel od Kříže

Paulus a Cruce

19. října, připomínka
Postavení:	kněz, zakladatel kongregace CP
Úmrtí:	1775
Atributy:	kniha, kříž, lebka, lilie, nápis Jesu Christi Passionis

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Ovady v italském regionu Piemont. V 19 letech měl první mystický zážitek, který v něm vzbudil touhu hlouběji poznávat Ježíšovo utrpení, žít asketicky a směřovat k dokonalosti. Ve 26 letech odešel do samoty. Při přípravě na život tímto způsobem, sepsal pravidla pro kongregaci pasionistů (ctitelů umučení Páně), kterou potom r. 1737 založil. Od 33 let byl knězem, prožíval hluboký mystický život a patřil mezi nejvlivnější kazatele 18. století. Zemřel v klášteře při bazilice sv. Jana a Pavla v Římě.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VNITŘNĚ SPOJEN SE SYNEM ŽIVÉHO BOHA

Narodil se 3. 1. 1694 v Ovadě, ležcí 40 km jižně od Alexandrie v severozápadní Itálii. (Při pokračování jižním směrem je z Ovady 50 km do Janova.) Byl prvním nebo druhým ze 16 dětí obchodníka ze zchudlého šlechtického rodu Danei. Při křtu dostal jméno Pavel František. V dětském věku spadl do řeky a uvádí se, že byl zachráněn díky zvláštní ochraně Panny Marie. V 19 letech se s Pannou Marií setkal zvláštním způsobem při vidění a tento silný duchovní zážitek označoval jako dobu svého obrácení k hlubšímu životu. Byl pro něj podnětem k pokání a k většímu úsilí o křesťanskou dokonalost.

V roce 1714 reagoval na výzvy papeže Klementa XI. do boje proti Turkům a jako dobrovolník vstoupil do armády, organizované Benátskou republikou. Brzy ale poznal, že ho Bůh na tuto cestu nepovolal, proto se dříve jak po roce vrátil. Následně odmítl možnost výhodného sňatku i nemalé dědictví po strýci. Ve 22 letech měl vidění Spasitele, po kterém se rozhodl svůj život zasvětit službě Bohu. Z důvodu rodinných závazků mohl tak učinit až za čtyři roky. Ve farnosti již v mládí vyučoval katechismu a k této činnosti se v Castellazzo vracel. Předmětem jeho rozjímání i kázání bylo nejčastěji utrpení Páně.

V listopadu 1720 přijal černý kajícnický oblek od alexandrijského biskupa. S jeho souhlasem odešel na 40 dní do samoty, kde žil jako poustevník. Krom toho se začal snažit o založení řádu k uctění a šíření památky Kristova utrpení (odtud název - pasionisté) a připravil řádová pravidla. V nich ke třem obvyklým slibům připojil slib úcty k Ježíšovu utrpení.

V Římě roku 1725 mu papež Benedikt XIII. vyjádřil souhlas k založení nového řeholního společenství. Zde Pavel zůstal i v letech 1726-1728 a s rodným bratrem Giambattistou v nemocnici S. Gallicano ošetřovali nemocné. V červnu 1727 oba přijali kněžské svěcení. Od března pak žili na Monte Argentario u města Orbetello, severně od Říma, a roku 1731 dostali od papeže Klementa XII. dovolení konat lidové misie. Papež jim pro úspěšnost udělil titul apoštolských misionářů a dovolil jim na konci kázání dávat apoštolské požehnání.

Pavel od svého zasvěcení Bohu se začal nazývat Pavlem od Kříže. V roce 1737 otevřel v Orbetello první klášter pasionistů. Řádové stanovy byly - po zmírňujících úpravách tvrdosti - papežem oficiálně schváleny v roce 1741. Do roku 1773 měli pasionisté ve střední Itálii už 12 klášterů a od roku 1771 i druhý řád (ženskou větev).

Pavel od Kříže byl generálem řádu pasionistů od r. 1769. Z Orbetella přeložil generalát do kláštera sv. Jana a Pavla v Římě. Ten obdržel v roce 1973 od papeže Klementa XIV., který si Pavla od Kříže velmi vážil.

Pavlův duchovní život, jehož středem byl trpící Kristus, překypoval mystickými zážitky. Ty se odrážely i v mnoha jeho dopisech, kterých napsal přes 2000. Zde je úryvek jednoho z nich, vystihující Pavlovu nauku:

"Láska je síla, která spojuje, a útrapy svého milovaného Dobra pokládá za své vlastní. Její oheň zasahuje až do morku kostí, proměňuje milujícího v milovaného, láska se vznešeným způsobem mísí s bolestí ... proto se milující duše ve své bolesti raduje a ve své bolestné lásce plesá." Pavel zde dále vybízí: "Vytrvejte v konání všech ctností, zvláště následujte láskyhodného Ježíše v jeho utrpení, neboť to je vrchol ryzí lásky.

Jednejte tak, aby mohli všichni poznat, že jste nejen uvnitř, ale i navenek obrazem ukřižovaného Krista; on je vzor veškeré dobroty a mírnosti. Kdo je vnitřně spojen se Synem živého Boha, je jeho obrazem také navenek... Ukryjte se tedy v Ježíši ukřižovaném a nemějte žádné jiné přání, než aby se všichni ve všem zcela podřídili jeho vůli."

Pokoj Pavla od Kříže, ve kterém zemřel 18. října ve věku 81 let, se nachází v původním stavu v přízemí velkého kláštera na Celiu jižně od Kolosea v Římě. Jeho ostatky jsou uchovávány v klášterní kapli.

Blahořečený byl papežem Piem IX. roku 1853 a svatořečený 29. 6. 1867. Jeho památka byla v roce 1969 přesunuta z 28. 4. na 19. 10.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dnes se v rozjímání zaměřím na lásku podle slov sv. Pavla od Kříže, protože je v nich ukázaná potřebná cesta k životu s Ježíšem.

Bože, dej nám svou milost, ať jako svatý Pavel od Kříže přilneme vroucí láskou k Tvému ukřižovanému Synu a statečně na sebe bereme svůj kříž. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Brébeuf, Isaac Jogues (1642 - 1649); Paulus a Cruce (1775); Ioel (s.V. - IV. před n.l.); Ptolomæus, Lucius et alius (asi 160); Asterius, m. apud Ostia Tiberina (asi s. III.); Sabinianus et Potentianus (asi s. IV); Varus (307); Gratus, ep. Illuronen. (po r. 506); Ethbinus (s. VI.); Veranus, ep. Cabellionen (po r. 589); Aquilinus, ep. Ebroicen (asi 690); Frideswida (1257); Thomas Helye^♦ (1257); Philippus Howard (1595); Lucas Alonsus Gorda et Matthæus Kohioye (1633); Agnes a Iesu Galand^♦ (1634); Jerzy Popiełuszko^♦ (1984)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský