Světci k nám hovoří...


@

Used with permission of The Hagiography Circle

sv. Antonín M. Klaret

Antonius Maria Claret

24. října, připomínka
Postavení:biskup, zakladatel řádu CMF
Úmrtí:1870

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze Sallentu v Barcelonské provincii. V rodné Katalánii se stal tkalcem, farářem, apoštolským misionářem a založil kongregaci misionářů Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Roku 1850 se stal arcibiskupem v Santiagu na Kubě. Založil tam klarentinky a obnovoval náboženský život. S velkou horlivostí pracoval na pozvednutí věřících v oblasti duchovní, mravní i sociální. Kvůli tomu byl na něj několikrát spáchán atentát. Nepřátelský postoj vůči němu zaujali zvláště majitelé černých otroků, kteří se přičinili o to, že se v roce 1857 musel vrátit do Španělska. Byl pak mimo jiné duchovním rádcem královny Isabely II. a nakonec zemřel ve Fontfroide v jižní Francii.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

BISKUP, SYN NEPOSKVRNĚNÉHO SRDCE P.MARIE

Narodil se 23. 12. 1807 v Sallentu poblíž Barcelony ve Španělsku jako pátý z jedenácti dětí Jana Klareta a Josefíny. Od 12 let se u otce učil tkalcovskému řemeslu. V 17 letech se odešel zdokonalit do Barcelony. Tvrdě pracoval a v 21 letech začal uvažovat o povolání ke kněžství. Vstoupil do semináře ve Vich a 13. 6. 1835 přijal kněžské svěcení, po kterém začal pastorační službu v rodném Sallentu. Se zájmem o misijní činnost odešel v srpnu 1839 pokračovat ve studiu do Říma. Zde nastoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, který ze zdravotních důvodů musel přerušit. Na radu představených se v roce 1840 vrátil do Španělska a od roku 1843 působil po celém Katalánsku jako lidový misionář a konal exercicie.

Byl velmi vnímavý, nechyběla mu empatie k člověku před sebou, dovedl se vcítit do potřeb posluchačů a protože se na mnoha místech setkával se značnou nevědomostí, založil v roce 1847 křesťanské vydavatelství a knihkupectví, které šířilo ponejvíce brožurky s náboženským obsahem. Mnohé Antonín Klaret sám napsal. Jeho činnost nebyla všemi vítaná a na rok přijal výzvu biskupa Kanárských ostrovů, aby tam pokračoval v apoštolátu.

V červenci r. 1849 pak založil kongregaci misionářů Synů Neposkvrněného Srdce Panny Marie (Cordis Mariae Filii - CMF), nazývané též klaretini.

Roku 1850 byl jmenován arcibiskupem v Santiagu na Kubě. Při biskupském svěcení si přidal jméno Maria a vysvětlil to slovy: "Ona je moje matka, můj ochránce, můj učitel, všechno chce pro Ježíše."

S horlivostí se pustil do obnovy diecéze, které po 14 let chybělo vedení a strádala i v sociální oblasti. Antonín Maria Klaret se projevil jako dobrý reformátor. Začal vizitačními cestami, při kterých během šesti let navštívil třikrát všechny části diecéze a založil 53 nových farností.

Navštěvoval nemocnice, po zemětřesení a za epidemie sloužil nemocným a umírajícím. Rozdával almužny a pomáhal ze všech sil. V roce 1854 začal ve farnostech zakládat lidové spořitelny. Další rok začal budovat charitativní středisko ve spojení se zemědělskými aktivitami a rolníky prý učil i hospodařit pro dosažení soběstačnosti. Snažil se o pozdvižení mravní oblasti, zejména o odstranění rozšířeného konkubinátu. Také otevřeně prosazoval zrušení otroctví černochů.

Znovu otevřel seminář a chudým studentům zajistil poskytování stipendia. V roce 1855 založil ženské větve svého řádu, s Antonií Parisovou otevřel Apoštolský ústav Neposkvrněné Panny Marie pro výchovu dívek jako vzdělávací institut klarentinek.

Našli se lidé, kterým jeho sociální a mravní reformy nepřišly vhod, a proto na něj připravili několik atentátů. Údajně se jednalo asi o 15 útoků a při jednom mu útočník rozbil obličej. Vážné zranění v roce 1856 utrpěl od rozezleného muže, který prý kvůli biskupově morálnímu učení ztratil milenku.

Uzdravil se, avšak španělské úřady i církevní představení ho v roce 1857 odvolali z Kuby. Zároveň o jeho služby projevila velký zájem španělská královna Isabela II.. Arcibiskup Antonín Klaret si dal podmínky, že bude bydlet mimo palác, přicházet do něj zpovídat pouze královnu nebo vyučovat děti a nebude mít jiné funkce při královském dvoře. Jako duchovní rádce královny měl prý nemalý vliv na obnovu křesťanského charakteru soudu. V roce 1868 ji doprovázel do exilu v Paříži. Téhož roku bylo ve Španělsku kvůli revoluci zavřeno šest klaretinských klášterů. V Paříži se Antonín Klaret věnoval španělským emigrantům a založil pro ně "Konference Svaté rodiny." Již v roce 1869 se vydal na První vatikánský koncil, který pokračoval roku 1870. Zde v červenci 1870 vážně onemocněl. Ještě se vrátil mezi své misionáře ve vyhnanství a v cisterciáckém opatství ve Fontfroide v jižní Francii zemřel ve věku necelých 77 let.

Biskup Antonín M. Klaret asi rok před smrtí napsal: "Kdo opravdu miluje, miluje Boha i bližního; a kdo miluje, je opravdu horlivý... Kdo je plný horlivosti, touží po velkých věcech, dělá je a snaží se, aby byl Bůh stále více poznáván a milován a aby se mu sloužilo v nynějším i budoucím životě, protože tato svatá láska nemá konce. A právě tak jedná i s bližním: přeje si a snaží se, aby byli všichni na tomto světě spokojeni a v nebeské vlasti šťastní a blažení." (L’Egoismo vinto, Romae 1869)

Blahořečený byl 25. 2. 1934 papežem Piem XI. a kanonizován 7. 5. 1950 papežem Piem XII..

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Připomenu si své povinnosti a obnovím křestní sliby.

Bože, Tys poslal svatého biskupa Antonína, aby s velikou láskou a trpělivostí hlásal evangelium; veď i nás, abychom vždy a ve všem jednali podle Tvé vůle a ve spojení s Kristem se usilovně snažili získat své bratry. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Antonius Maria Claret (1870); Cyriacus et Claudianus (století neznámé); Proclus, ep. Cpolitan (446); Arethas et socii (523); Senochus (576); Martinus, abbas Vertaven (s. VI.); Evergislus (asi 590); Maglorius (asi 605); Fromundus (s. VII. ex.); Aloysius Guanella (1915); Iosephus Baldo (1915)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.