Crispinus et Crispinianus
| 25. října, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | asi s. III. |
| Patron: | měst Soissons, Osnabrück; obuvníků, sedlářů, koželuhů, rukavičkářů, krejčích, tkalců |
| Atributy: | boty, kůže, ševcovské nářadí (nůž, dratev, šídlo), palmová ratolest; jako vedlejší: kniha, kotel, hranice, mlýnský kámen, meč, řemeslníci nebo měšťané |
ŽIVOTOPIS
Pocházeli z Říma, odkud přišli do severní Francie, kde hlásali evangelium. Vydělávali si obuvnickou prací, při které jako prostí laici šířili radostnou zvěst o Kristu. V době pronásledování za císaře Maximiána byli udáni a postaveni před soud. Než by svou víru zapřeli, raději (asi po r. 285) v Soissons podstoupili mučednickou smrt. Nad jejich hrobem byla zbudována bazilika.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ŽIVOTEM SVĚDČILI O KRISTU
Narodili se ve 3. století v Římě, podle legendy údajně ve šlechtické rodině jako sourozenci. Jejich jména poukazují na osoby s kudrnatými vlasy. S biskupem Dionýsiem (vyslaným od papeže Fabiána) přišli prý do Galie a rozhodli se následovat příklad apoštola Pavla - "všem stát se vším, aby získali Kristu aspoň některé."(srov. 1Kor 9,22) Pro Francouze stali se Francouzi, pro chudé chudými ševci a v tichosti, bez hluku jim zvěstovali evangelium.
Ve francouzském departementu Aisne (v Pikardii), v městě Soissonsu ležícím asi 120 km severovýchodně od Paříže, se poctivě živili ruční prací jako obuvníci. Pro nejchudší pracovali zdarma, ke všem zákazníkům projevovali velkou laskavost a hovory s nimi zaměřovali křesťanským způsobem k Bohu. Mluvili s nimi o smyslu světa a života, o nesmrtelnosti a Ježíši Kristu. Často pracovali v noci, neboť se přes den více zabývali evangelizací. Jako Pavel, ani oni nechtěli být závislí na milodarech a způsob výdělku si zvolili nejspíše proto, že ševce potřebuje téměř nejvíce lidí a nebudou budit pozornost navazováním nových kontaktů. Tím způsobem získávali důvěru a obrátili značný počet obyvatel v době, kdy za Diokleciána a západního císaře římské říše Maximiána začalo probíhat velké pronásledování křesťanů. Tito horliví laici nakonec dovršili své svědectví mučednickou smrtí.
Písemné zprávy o jejich umučení pocházejí asi až z 8. století a proto podrobný popis jejich muk je považován za méně věrohodný. Tradované legendy, které popisují diskuzi mezi těmito mučedníky a prefektem, který je nakonec dal stít jako nepřátele bohů, nesou známky vypravěčské fantazie. Nejednou jsou ale i předmětem pro jejich zobrazení. Jedná se o natahování na skřipec, odřezávání pruhů kůže ze zad, ponoření do kotle i marný pokus utopit je s mlýnským kamenem v řece Aisne, aby zapřeli svou víru. Autoři měli zde snahu zdůraznit, že opravdovou víru nemůže nic zlomit.
Na hrobech těchto dvou mučedníků byla v Soissons postavena bazilika, která je doložena již ze 6. století ve zprávě biskupa Řehoře z Tours o pohřbu mladého královského syna Chlodoberta a dále je zmiňováno, že do této baziliky sv. Kryšpína a Krispiniána v roce 587 připutovala o jejich svátku jistá šlechtična.
V 9. století se část relikvií sv. Kryšpína a Krispiniána dostala ze Soissons do Osnabrück. Menší část se údajně nachází v kapli sv. Vavřince v Římě a ve Fuldě.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu se dnes snažit být ke každému vstřícný, plný lásky a učit se tak vydávat nezkreslené svědectví Kristova učedníka.Všemohoucí Bože, Ty nám posíláš své svaté a oni nás svým příkladem povzbuzují k lepšímu životu; veď nás, abychom svatého Kryšpína a Krispiniána nejen oslavovali, ale také se od nich stále učili a jako oni přinášeli ovoce dobrých skutků. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Crispinus et Crispinianus (asi s. III.); Chrysanthus et Daria (asi 253); Minias (asi s. III.); Fronto de Petricordio (asi s. III.); Martyrius et Marcianus (asi 351); Gaudentius, ep. Brixien (asi 410); Hilarius, ep. Mimaten (s. VI.); Fructus, Valentinus et Engratia (asi 715); Maurus, ep. Quinque Ecclesien (1070); Bernardus Calbó (1243); Thaddæus Machar♦ (1492); Recaredus Centelles Abad♦ (1936); Maria Teresia Ferragud Roig, Maria a Iesu /Vincentia/ Masiá Ferragud, Maria Veronica /Ioachima/ Masiá Ferragud, Maria Felicitas Masiá Ferragud et Iosepha a Purificatione /Raymunda/ Masiá Ferragud♦ (1936); Carlo Gnocchi♦ (1956)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský