Leonardus, eremita
| 6. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | poustevník |
| Úmrtí: | asi s. VI. |
| Patron: | sedláků, čeledínů, zámečníků, kovářů, vozků, nosičů břemen, bednářů, obchodníků s ovocem, horníků, zajatců; vzýván o přímluvu za šťastný porod, proti bolestem hlavy i duševním chorobám; jako ochránce stájí, dobytka a koní |
| Atributy: | černý mnišský hábit, dobytek, řetěz, okovy, kláda na nohy, zajatci; čtrnáct pomocníků |
ŽIVOTOPIS
Zprávy o Leonardově původu se vyskytují zejména v tzv. Ildegarově vyprávění a o spolehlivých informacích z jeho života se hovoří většinou až od jeho příchodu do lesů v blízkosti Limoges v Aquitánii. Zde žil jako poustevník, kterému jsou přičítána jistá charismata, zbudování kostelíka P. Marie a sv. Remigia i založení poustevnické osady. Ta se pak stala základem, na kterém vznikl klášter St-Léonard-de-Noble. O Leonardovi je známo, že mimo jiné pomáhal zajatcům, které přiváděli z válek Frankové, a mnozí z nich mu vděčili za své propuštění i obrácení na víru.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
POUSTEVNÍK Z NOBLAKU
Narodil se do šlechtické rodiny v Gálii údajně za vlády císaře Anastasia (491-518), asi před r. 500. Ve chlapeckém věku přišel ke dvoru franckého krále Chlodvíka I. (+ r.511). Zde se mu dostalo všeobecného i křesťanského vzdělání a údajně byl pokřtěn od arcibiskupa Remigia z Remeše. Král Chlodvík I. je v legendě uváděn jako jeho kmotr, ale spolehlivé dokumenty se nedochovaly. Nejspíše vlivem Remigiovy výchovy se Leonard rozhodl zaměnit službu králi za službu Bohu. I poté se mu ještě nabízela budoucnost na biskupském stolci, ale on se rozhodl vzdát se všech kariér a odešel do kláštera v Micy u Orleansu. Zde se stal pokorným a zbožným benediktinem. Důsledně si osvojoval řeholní pravidla a začal žít asketickým životem pod vedením opata Maximina. Po jeho smrti, asi roku 520, se s bratry v klášteře rozloučil a vydal se hledat více asketické místo, aby v odloučenosti od světa žil jako poustevník v modlitbě a odříkání.
Na cestě bernským krajem se setkával s pohanstvím, proti kterému bojoval nezištnou láskou k obyvatelům a mnohé nadchl radostnou zvěstí evangelia, o němž svědčil svým životem. Nakonec zamířil do hlubokého lesa zvaného Pauvain asi v sedmikilometrové vzdálenosti od Limoges, kde si prý bez nástrojů zbudoval prostou chýšku pod skalou. Jeho tichý pobyt neušel pozornosti návštěvníků lesa, kteří brzy k němu našli důvěru a začali u něj hledat rady a pomoc v tíživých situacích.
Podle legendárního vyprávění* se v tomto kraji ocitl v úzkostech i Chlodvíkův potomek král Theudebert I. (panující 534 - 548), který pro zájem o honitbu v lese dočasně přebýval se svou těhotnou ženou na nedalekém loveckém hrádku. Zde ji přepadly prudké porodní bolesti a objevily se komplikace, které ohrožovaly život rodičky i dítěte. Místní obyvatelé králi poradili, že by mohl pomoci poustevník Leonard, jehož modlitbou již mnozí dosáhli uzdravení. Král ho rychle povolal a po jeho modlitbě došlo k šťastnému porodu i k brzkému zotavování rodičky. Z vděčnosti chtěl prý král Leonarda bohatě obdarovat, ale ten krále vyzval, aby peníze, co mu chtěl dát, věnoval chudým, vdovám a sirotkům. Jeden dar od krále nakonec přijal i on sám a to les, v němž poustevničil, aby v něm mohl zbudovat kapli ke cti Panny Marie a mohli se zde usadit i jeho následovníci. Tento pozemek pak nazval "Nobiliak" (či "Nobalak") - "panský statek."
Ke dvěma prvním mužům, kteří se přidali k Leonardovi, postupně přibývali další a z poustevnické osady později vyrostlo opatství. Leonard byl vůdcem poustevníků, někde je uváděn jako opat, jinde je zdůrazněno, že jím nebyl, u Ekerta je uváděno, že neměl ani prostředky na zřízení kláštera. Dary, které obdržel od bohatých, používal na vykupování zajatců, s nimiž Frankové krutě nakládali.
Již dříve, snad od doby kdy byl u dvora, obracel se podle potřeby na panovníky s přímluvou o propuštění vězňů nebo zajatců. Zároveň se za ně modlil a legenda hovoří i o tom, že nejeden propuštěný mu přišel položit pouta s řetězem k nohám a stal se jeho učedníkem. Bývá uváděno, že se dožil vysokého věku i to, že asi zemřel 6. 11. 559. Jeho tělo bylo uloženo do kaple Panny Marie, v níž si na jeho přímluvu nemocní vyprošovali zdraví.
Mezi vyslyšenými zajatci je jmenován šlechtic Martel z francouzského hradu Becquilu, který ve 14. století měl být v tureckém zajetí popraven, avšak po prosbě k sv. Leonardovi a slibu postavení kaple, se zázračně ocitl na svobodě. K Leonardově cti byly budovány chrámy ponejvíce ve Francii a Německu. Jeden byl od 12. století do r. 1787 i na Starém Městě v Praze. Karel IV. v r. 1357 přivezl část jeho ostatků. V přibližné době jako v Praze, byl postaven i chrám v Kreuthu v Horním Bavorsku, odkud se úcta rychle rozšířila i se zařazením mezi 14 pomocníků v nouzi. **
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Mám žít z Boha, aby se můj život stával dobrem pro ostatní. K tomu mne chce motivovat nejen pohled na Leonardův život, ale i příklad mnoha dalších světců. Tento plán si dnes začnu konkretizovat, aby se můj život stal tím, čím má být.Bože, Tys povolal svatého Leonarda, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
POZNÁMKA
*O poustevníkovi Leonardovi z Limoges či Noblaku existuje mnoho legendárních zpráv, z nichž první byly sepsány asi až kolem roku 1025. Z neznalosti historie se v některých životopisech uvádí setkání Leonarda s Chlodvíkem a královnou, rodící v lese jeho syna. Podle spolehlivějších údajů mělo jít o rození Chlodvíkova pravnuka. Jinak by se Leonard nemohl narodit až za panování císaře Anastasia. Pověst každopádně souvisí s ustanovením Leonarda za patrona rodiček. Pravděpodobně různost tradovaných podání má vliv na stručnost zprávy v martyrologiu, které ho pouze uvádí jako poustevníka, který zemřel v VI. století v Noblaku u Limoges v Akvitánii.
**sv. Leonard se vyskytuje místo sv. Jiljí nebo Cyriaka jako např. v reliéfu 14 pomocníků v Thumsenreuth. Např. v Polné mají oltář čtrnácti pomocníků, ale je jich vyobrazeno patnáct, byl přidán zřejmě Leonard, uváděný někde mezi čtrnácti místo jiného pomocníka. Někde se mezi zobrazeními čtrnácti objevují i světci jiných jmen.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Leonardus, eremita (asi s. VI.); Felix, m. Thinisæ (s. III.); Paulus, ep. Cpolitanus (asi 351); Melanius (po r. 511); Iltutus /Farchog/, Abate e fondatore (asi 540); Callinicus, Himerius, Theodorus, Stephanus, Petrus, Paulus, Theodorus alter, Ioannes, Ioannes alter et socii, m. Hierosolymæ (638); Severus, ep. Barcinonen (asi s. VII.); Protasius, ep. Lausannen (s. VII.); Winnocus (asi 716); Stephanus, ep. Apten (1046); Theobaldus, presb. (1070); Christina Stumbelensis♦ (1312); CDXCVIII Spanish Martyrum♦ (1936); Patres Praedicatores e CDXCVIII Martyribus Hispanis ♦ (1936); Patres Praedicatores e CDXCVIII Martyribus Hispanis – photo♦ (1936); Patres Salesiani ex CDXCVIII Martyribus Hispanis♦ (1936); Fratres Scholarum Christianarum ex CDXCVIII Martyribus Hispanis♦ (1936); Fratres Maristae a Scholis ex CDXCVIII Martyribus Hispanis♦ (1936); Fratres Carmelitani Discalceati ex CDXCVIII Martyribus Hispanis ♦ (1936); Fratres Carmelitani et Sorores Carmelitanae Missionariae ex CDXCVIII Martyribus Hispanis ♦ (1936); Thomas Mkinstuba Jihyoe, m. Nagasakii (1637); DXXII Spanish Martyrum♦ (1934 až 1937)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský