Gertrudis Magna, virgo
| 16. listopadu, nezávazná památka | |
| Postavení: | panna a řeholnice OSB |
| Úmrtí: | asi 1302 |
| Patron: | Peru, Tarragony |
| Atributy: | kniha, kříž, psací potřeby, srdce |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Německa. Od pěti let žila v klášteře u Eislebenu. Jejími zálibami bylo malířství, zpěv a latina. Po obtížném období krize obdržela milosti mystického nazírání, později i stigmata. Vynikla jako duchovní spisovatelka, ctitelka eucharistie a zvláště Ježíšova Srdce. Zemřela v 46 letech. Je považována za jednoho z nejvýznamnějších středověkých mystiků.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ŠIŘITELKA LÁSKY K JEŽÍŠOVU SRDCI
Narodila se 6. 1. 1256 v pozdějším Sasko-Anhaltsku*, uváděném jako jeden ze 16 států Spolkové republiky Německo. Místo narození není přesně známo a uspořádání státu prošlo změnami. Od pěti let žila v cisterciáckém nebo benediktinském klášteře Helfta**, vzdáleném necelé 4 km od Eislebenu, kde pravděpodobně přišla na svět. Více o jejích prvních letech nevíme, ale klášter byl proslulý tím, že v něm byly vychovávány šlechtické dcery. Učily se zde všem základním dovednostem, potřebným pro běžný život žen.
Benediktinská komunita sester kláštera v saském Rodarsdorfu, založeného r. 1234 Burchardem z Mansfeldu, se v r. 1258 přestěhovala do Helfty, kde tyto sestry byly vedeny jako cisterciačky**.
V tomto klášteře Gertruda získala i důkladné literární a teologické vzdělání pod vedením abatyše Gertrudy von Hackeborn a její sestry sv. Mechtildy (pam. 19. 11.), které pocházely z hraběcí rodiny. Předpokládá se, že dnes vzpomínaná Gertruda se rozhodla pro řeholní život velmi brzy. Oblíbila si literaturu, filozofii a umění natolik, že kvůli zájmu o ně zanedbávala duchovní život. Vedlo to k tomu, že ji na konci roku 1280 postihla velká vnitřní krize. Gertruda se cítila opuštěná, ztracená, pokořená. Asi po měsíci, s Boží pomocí a velkou důsledností v pokorné službě, nad svou krizí zvítězila.
K náhlému obrácení došlo 27. ledna, kdy sám Ježíš k ní přišel v hlubokém mystickém zážitku. Spojila se s ním poutem nadpřirozené lásky a život s ním ji celou vnitřně proměnil. Bylo to jako výměna srdcí - láska za lásku. Gertruda toužila připojovat se k Ježíšově oběti za spásu světa svými bolestmi a kříži. Její otevřenost Božím milostem způsobila, že Ježíš ji mohl obdarovávat stále více, mimo jiné i stigmaty.
Gertruda se stala v uctívání Božského Ježíšova Srdce předchůdkyní pozdější Markéty Marie Alacoque (pam. 16. 10.). Jako třetí ženu, které Ježíš odhalil své Srdce, můžeme vidět sestru Faustýnu Kowalskou (pam. 5. 10.). Ježíšovo Srdce plné lásky je otevřené každému a opakovaně nás zve, abychom pro úctu k němu mohli prožívat tu nejšťastnější věčnost.
V mystickém spojení a nazírání to snad jako první poznávala Gertruda a byla ovlivněna natolik, že jí přísluší název Veliká. Velcí můžeme být ve skutečností pouze láskou, které přemáhá svět.
Gertruda začala údajně psát v lidové řeči krátké úvahy, v nichž vysvětlovala části Písma sv., aby se s prostými lidmi podělila o užitek z vlastního čtení a rozjímání. K napsání dvou rozsáhlejších dílů došlo po těžkém onemocnění v r. 1288. V latině napsala pět knih "Posel Boží lásky" (Legatus divinae pietatis) a sedm knih "Duchovní cvičení" (Exército spiritualit). Poslední tři knihy z důvodu onemocnění byla schopna pouze nadiktovat.
Zemřela a byla pochována ve svém klášteře jako prostá, světu neznámá řeholnice. Za pustošení kláštera v době reformace zaniklo i označení jejího hrobu.
Po dvou stech letech se o vydání jejich spisů postarali dominikán von Weida s kartuziánem Lanspergerem.
Jako blahoslavená byla zařazena do martyrologia v r. 1678 od papeže Inocence XI. a v roce 1738 papež Klement XII. rozšířil její uctívání pro všechny země.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Nejmocnější je srdce, které nejvíc miluje. Cesta lásky je však cestou utrpení. Dnes budu rozjímat o lásce, s níž šel Ježíš křížovou cestu - kvůli mně.Bože, Tys dal svaté panně Gertrudě zakoušet svou blízkost a dobrotu a učinil sis v jejím srdci svůj příbytek; na její přímluvu rozjasni naše temnoty a dej nám poznat radost z toho, že přebýváš a působíš i v nás. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba breviáře)
POZNÁMKA
*Narození sv. Gertrudy bývá uváděno v Durynsku, klášter Helfta v Sasku i když dnešní název příslušné Spolkové země (v níž leží Eisleben) je Sachsen-Anhalt.** O příslušnosti kláštera sester s benediktinskou řeholí v Helfě jsou rozsáhlá historická pojednání a nedá se jednoznačně popsat tehdejší skutečnost. Martyrologium chválí Gertrudu jako cisterciačku. Vyobrazena však bývá v černém hábitu benediktinek a některé životopisy uvádějí, že tam skutečně sestry v černém přišly. Pro vnější okolnosti byl prý klášter veden jako cisterciácký. Jinde se mluví dokonce o sestrách v šedém. Hábit benediktinek je černý a cisterciačky mají hábit bílý s černým škapulířem, cingulem a závojem. Pracovní hábit řeholnic však mívá z praktických důvodů také odlišnou barvu.
Jisté je, že sestry v Helfě patřily k tehdejšímu rychle se šířícímu reformnímu hnutí.
Podle historických údajů konvent v Helfě, po částečném vypálení kláštera, přesídlil r. 1346 do "Neu-Helfty" vybudované před branami Eislebenu a zde začal být veden jako benediktinský. Sv. Gertruda zemřela údajně o více jak 40 let dříve.
Více o této světici najdete v nové knize vydavatelství Zachej.sk Život a zjavenia svätej Gertrúdy
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Margarita de Hungaria (1093); Gertrudis Magna, virgo (asi 1302); Augustinus et Felicitas, m. Capuæ (asi 250); Leocadius et Lusor (s. IV.); Eucherius, ep. Lugdunen (449); Othmarus (759); Æmilianus, eremita (asi 767); Simeon♦, abbas (1141); Edmundus Rich (1240); Agnes, virgo (1253); Eduardus Osbaldeston♦ (1594)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský