Edmundus, m. in Anglia
| 20. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 869 |
| Patron: | Anglie; vzýván za epidemie, zejména moru |
| Atributy: | šíp, král, koruna a žezlo, medvěd nebo vlk |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 841, ale místo je neznámé. S větší pravděpodobností šlo o území Německa. Hovoří se o saské rodině, Norimberku, ale za místo narození je uváděna i Anglie.Jeho postava je známa především z poetických fragmentů, básní a kronik. Martyrologium nás ujišťuje, že jako král východní Anglie byl zajat ve válce s pohanskými nájezdníky a korunován mučednictvím pro víru v Krista.
Z dalších méně spolehlivých pramenů se dovídáme, že k jeho zvolení králem došlo ve velmi mladém věku, zřejmě před dovršením 15 let. O vánocích r. 855 jej údajně korunoval biskup Humbert z Elmham. Jeho vláda se vyznačovala křesťanskou spravedlností a láskou, s nimiž pečoval o blaho lidu. Předvedeným provinilcům dával možnost, aby se hájili a s laskavostí je vyslechl. Při určování trestů měl na paměti slabost lidské přirozenosti.
Za jeho panování byla země napadána Dány, kteří připlouvali rabovat a zabíjet.
V roce 869 přistála k břehům země armáda Vikingů vedených Ingwarem. Edmund se mu postavil v čele vojska. Některé zprávy hovoří o bojišti u Norfolku, jiné že k zajetí krále Edmunda došlo u Hoxne a Suffolku.
Velitel Vikingů a pohanští nájezdníci na něj naléhali, aby se zřekl křesťanské víry, což rozhodně odmítal a nechtěl ani přistoupit na postavení vazala vikingského vládce. Za svou věrnost Edmud podstoupil mučednickou smrt. Uvádí se, že u Hellesdone (Norfolk) byl připoután ke stromu a prostřílen šípy tak, že jeho tělo připomínalo ostnatý bodlák či ježka. Na statečném, nepoddajném královském zajatci si tak vylévali svou zlobu a nakonec mu prý usekli hlavu.
Legendární podání hovoří o tom, že jeho useknutou hlavu hlídali vlk a medvěd a proto se dostali mezi jeho atributy.
Edmund byl pochován v blízké dřevěné kapli, odkud byl kolem roku 915 přenesen do Bedrics-worthu (pozdější Bury St. Edmunds). Asi po deseti letech z rozhodnutí Athelstana se péče o toto místo ujali dva kněží se čtyřmi jáhny. Za doby ohrožení dalším vpádem dánské armády byly Edmundovy ostatky na čas převezeny do Londýna a po čase vráceny do Bury.
Jeho kult se ve středověku velmi rozšířil.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Edmundus, m. in Anglia (869); Basilius, m. Antiochiæ (s. III.); Crispinus, ep. Astigitan (s. III.); Dasius, m. in Mœsia (asi s. IV.); Octavius, Solutor et Adventor (asi s. IV.); Theonestus (před rokem 313); Dorus (s. V.); Silvester, ep. Cabillonen (asi mezi 520-530); Gregorius Decapolitanus (842); Bernwardus (1022 ); Cyprianus, abbas Calamiten (asi 1190); Maria Fortunata (Anna Felix) Viti♦ (1922); Angela a Sancto Ioseph (Francisca) Lloret Martí et XIV sociæ: [Cor Iesu (Maria a Purificatione) Gómez Vives, Elisabeth Ferrer Sabriá, Ignatia a Sanctissimo Sacramento (Iosepha) Pascual Pallardó, Marcella a Sancto Thomas (Aurea) Navarro, Maria a Conceptione (Æmilia) Martí Lacal, Maria a Doloribus (Gertrudis) Surís Brusola, Maria a Doloribus (Maria de Monserrato) Llimona Planas, Maria a Pace (Maria Isabella) López García, Maria a Rosario (Catharina) Calpe Ibáñez, Maria a Succúrsu (Teresia) Jiménez Baldoví, Maria a Suffragio (Antonia Maria) Orts Baldó, Maria ab Assumptione (Iosepha) Mongoche Homs, Maria Gratia (Paula) a Sancto Antonio et Teresia a Sancto Ioseph (Ascensio) Duart y Roig]♦ (1936); Maria a Miraculis Ortells Gimeno♦ (1936); Anna Colesár♦ (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský