Columbanus
| 23. listopadu, nezávazná památka | |
| Postavení: | opat, misionář |
| Úmrtí: | 615 |
| Patron: | Irska, Bobbia; vzýván proti záplavám a duševnímu onemocnění |
| Atributy: | kniha, holubice, medvěd, opat, pramen, slunce |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Irska, kde si zvolil život v přísném klášteře v Bangor Zde se stal horlivým mnichem. Nedlouho před padesátým rokem života, s opatovým svolením, odešel v čele dvanácti mnichů na evropský kontinent za účelem misijního působení. Usadil se s nimi v burgundském pohoří Vogéz a založil tři kláštery s přísnou kázní. Po vyhnání ze země se dostal k Bodamskému jezeru, kde Havel z jeho skupiny zůstal a s ostatními šel Kolumbán až do severní Itálie, kde působil proti arianismu a roku 613 založil v Bobbiu poslední klášter. Po dvou letech zemřel.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
TVRDÝ UČITEL, PLNÝ LÁSKY
Narodil se asi kolem roku 542 (podle jiných údajů již mezi léty 525 až 530) v západní části provincie Leinster ve východo-střední části Irska. Usuzuje se, že pocházel ze šlechtické rodiny. Doma se o jeho výchovu starali ti nejlepší učitelé. V Clonard (asi 57 km od Dublinu) se mu dostalo velmi dobrého vzdělání. Navštěvoval zde školu založenou sv. Finnianem (pam. 12. 12.). Z Kolumbánových pozdějších prací vyplývá, že byl znalý Bible, církevních otců i pohanských latinských autorů, jako byl Seneca, Horac, Ovidius a Virgilius.
Do Clonard za vzděláním v latině poslal svou dceru i král Cualann. Kolumbánův životopisec Jonáš, z kláštera Bobbio, zmiňuje i to, že Kolumbán byl pohledný a v té době zde zakusil to, co bylo označováno za „vážné tělesné pokušení.“
Ještě mu nebylo 20 let, když od jedné zbožné, svobodně žijící ženy, si vzal k srdci její slova. Vyprávěla mu jak bojovala s pokušením a dělala vše co bylo v jejích silách aby mu unikla, že před 15 lety opustila dům, aby na své pouti došla až sem. Řekla mu: „Díky Kristu a jeho milosti jsem se od chvíle, co jsem položila ruku na pluh, neohlédla nazpět... Jsi v plném rozkvětu mládí a meškaje ve své zemi necháváš se vláčet svou slabostí... Hochu, vzmuž se a prchni! Vyhni se propasti, do níž mnozí upadli.“
Kolumbán zvážil tuto výzvu, vzdal se světa a jeho lákadel a přes extrémně rázné protesty matky odešel do Cluain-Inis, kde byl opatem Sinella. Pod jeho vedením prohluboval porozumění Bibli. Na některých místech je jeho odchod za Sinellem zdůvodňován pouhou vůlí učitelů, které vybrali rodiče. Kolumbán se dlouho u Sinella nezdržel, protože asi ve 20 letech vstoupil do kláštera Angor v Bangor u východního pobřeží Severního Irska. Jeho představeným a učitelem byl opat Comgall, známý svými ctnostmi i asketickou přísností. Kolumbán si osvojil přísnou klášterní disciplinu, horlivě se věnoval modlitbě, askesi a studiu. Zde také přijal kněžské svěcení a různé funkce.
Přibližně ve 45-50 letech se vydal na tzv. „peregrinatio pro Christo“ (putování pro Krista). Opustil vlast kolem roku 590 a přistál s 12 druhy u bretaňského pobřeží. Těmi byli: Gallus nebo-li Havel, Deicola nebo Domgal, Attal, Kolumban Junior, Cummain, Eogain, Eunan, Gurgano, Vah, Lua, Sigisbert a Waldolenus. Po laskavém přijetí dostali od krále Francké Austrasie zříceninu římské pevnosti Annegray, která byla opuštěná a zarostlá lesem. Během několika měsíců z ní mniši vytvořili poustevnické obydlí a svědectvím života i slovy se snažili o evangelizaci obyvatel této oblasti. Mnohé kraje, již dříve pokřesťanštěné, byly vlivem migrace národů opět pohanskými. Kolumbán se svými druhy spojovali obdělávání půdy s modlitbou a pracovali i na získávání druhých pro Krista. V jejich komunitě přibývalo mladých zájemců, proto o několik kilometrů stranou, ze zřícenin antických lázní Luxueil, vybudovali další klášter, který se stal významnějším misijním střediskem.
Kolumbán pokračoval zřízením třetího kláštera asi hodinu cesty severně, ve Fontaine. Sám téměř dvacet let setrval v Luxeuil. V řádových pravidlech Regula monachorum načrtl jaký má mnich být a jako jejich doplněk vypracoval Regula coenobialis, který bychom mohli označit za velmi přísný trestní zákoník, řešící přestupky mnichů. I když šlo o muže, kteří neznali polovičatost a dobrovolně přijímali tvrdou řeholi, těžko chápeme přísnost, která např. určovala šest ran prutem, pokud mnich použil zakázané slovo „moje“ nebo za důvěrný rozhovor se ženou den bez jídla či dva dny o chlebu a vodě. Přesto právě přísnost vedla k většímu naplňování klášterů, zatímco zpohodlnění je vyprazdňovalo. Ve zmíněných třech klášterech za Kolumbána počet mnichů vzrostl údajně na více než 200. Pravidla pro Kolumbánovy následovníky byla v Evropě po jistou dobu prý rozšířenější, než předchozí od sv. Benedikta, která je však v 9. století zcela nahradila.
Kolumbán napsal i dílo „De poenitentiarum misura taxanda“, kterým v Evropě zavedl zpověď a soukromé i opakované pokání. To se týkalo poměru závažnosti hříchu k typu ukládaného pokání. S tím burgundští biskupové nechtěli souhlasit, zejména když jim vytknul některé jejich způsoby. Kolumbán se řídil starou irskou tradicí a to i v disputaci, týkající se data slavení Velikonoc, protože Irsko se přiklánělo k východní tradici. Kvůli tomu byl v r. 603 předvolán na synodu do Châlon-sur-Saôn, ale poslal pouze dopis, v němž otázku minimalizoval. Synodní otce zároveň vyzýval, aby diskutovali nejen o problému, který se týká Velikonoc, ale i o všech nezbytných kanonických normách, které přes svou závažnost nejsou mnohými dodržovány. Kvůli sjednocení s irskou tradicí psal Kolumbán i papežům.
Do konfliktu s králem Theodorichem se dostal rozhodným odsuzováním jeho mimomanželských vztahů. V souvislosti s touto osobní ostrou výtkou byl nakonec r. 610 s ostatními mnichy irského původu z Luxeuil eskortován na loď, která je měla dopravit do Irska. Loď se krátce po vyplutí ocitla na mělčině a to prý vedlo k vysazení cestujících. Zdůrazňuje se také, že kapitán v nárazu na dno moře viděl znamení z nebe a proto vypovězené mnichy vysadil na pevnině.
Kolumbán pak s mnichy plul po Rýnu proti proudu k Curyšskému jezeru, což mu prý umožnil neustrijský král Chlotar II. Po zastávce v Tuggen přišli evangelizovat Alemány do Bregenzu (dnes na území Švýcarska). Zde zůstal příliš horlivý Havel (pam. 16. 10.), který znal místní jazyk nejlépe a Kolumbán s dalšími, pravděpodobně pro nepříznivé politické okolnosti, zamířil přes Alpy do Itálie. Podle legendy sem byl poslán andělem, aby bojoval proti bludu arianismu. V roce 612 dorazil do Milána a byl přijat langobardským králem. Od něj dostal pozemek v Bobbio, v údolí Trebbia, kde založil významný klášter. Předtím napsal spis proti ariánskému učení i list Bonifácovi IV. ve snaze přimět ho k opatřením na dosažení jednoty.
Na konci života se Kolumbán uchýlil do ústraní a zemřel jak předpovídal.
V legendách o něm jsou uváděny mnohé zázraky týkající se uzdravení jeho modlitbou (mezi nimi i slepého z Orleans), získání jídla pro nemocného, doplnění zásob i dva příběhy o ovládnutí medvěda. V prvním potřeboval jeho jeskyni, ve druhém ho zapřáhl do pluhu.
Z dochovaného Kolumbánova spisu „Pokyny,“ týkajícího se víry, jsou mnohé pokyny významné pro každého z nás: „Nehledáme Boha, který přebývá někde daleko od nás, ale toho, kterého máme uvnitř v sobě, jestliže si to ovšem zasloužíme. – „Hledej nejvyšší vědění ne ve slovní disputaci, ale v dokonalém dobrém životě, ne jazykem, ale vírou, která vychází z prostého srdce a nezakládá se na dohadech učené bezbožnosti.“ – „Pravá láska se neprojevuje jen slovem, ale činem, doopravdy. Vracejme tedy Bohu, našemu Otci, jeho obraz neporušený – svou svatostí, neboť on je svatý a říká: Buďte svatí, neboť já jsem svatý. Vracejte mu ho svou láskou, neboť on je láska... Vracejte ho svou dobrotou a pravdivostí, neboť on je dobrota a pravda. Nemalujme obraz, který s ním nemá nic společného.“
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu přemýšlet o výše uvedených Kolumbánových slovech a zvolím si způsob jak potřebné aplikovat ve svém životě.Bože, Tys povolal svatého Kolumbána, aby pracoval pro Tvé království hlásáním evangelia a věrným plněním povinností řeholního života; na jeho přímluvu dej, ať i my hledáme především Tebe a přičiňujeme se o rozkvět Tvé církve. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
( závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Clemens Pp (s. I ex.); Columbanus (615); Felicitas, m. Romæ (století neznámé); Mustiola (století neznámé); Sisinnius, ep. Cyzicen. (s. IV. ); Clemens, ep. Meten. (asi s. IV.); Lucretia (asi s. IV.); Amphilochius (před rokem 403); Severinus, reclusus (s. VI.); Gregorius, ep. Agrigentin. (po roce 603); Trudo (asi 690); Margarita de Sabaudia♦ (1464); Michael Augustinus Pro♦ (1927); Maria Cæcilia (Maria Felicitas) Cendoya y Araquistain (1936); Henrica Alfieri♦ (1951)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský