Virgilius, ep. Salisburgen.
| 27. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 784 |
| Patron: | diecéze Salcburk, dětí, zejména při obtížných porodech |
| Atributy: | biskup, model kostela, zeměkoule |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Irska. Ve 43 letech přišel, již jako vzdělaný kněz, na franský Pipinův dvůr. Zde poznal zajatého vévodu Oatila (či Odila), za jehož osvobození se přimluvil a s ním pak na Pipinovo přání odešel do Bavor. Stal se biskupem v Salcburku, ač biskupské svěcení přijal o hodně později. Po různých potížích (souvisejících i s geografickým poznatkem) se zasloužil zejména o rozšíření křesťanství v Korutanech, šíření vzdělání, stavění chrámů, zvláště vybudování katedrály v Salcburku. Zemřel až v pokročilém věku, aniž by polevoval v biskupské horlivosti.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
IRSKÝ GEOGRAF NA SALCBURSKÉM STOLCI
Narodil se kolem roku 700 jako potomek starého šlechtického rodu v Irsku a dostal jméno Fergal. To později zlatinil na Virgil. Irská církev byla tehdy formovaná kolem klášterů a jejich opatů. Virgil své vzdělání prý nejspíše získal v klášteře na Jónském ostrově.
Po přijetí kněžského svěcení přišel s několika krajany, mezi nimiž byli Alto a Lullus, kolem roku 742 na území západní Francie. V klášteře Quierzy-sur-Oise, ležícím 40 km západně od Laonu, se setkal s novým panovníkem Pipinem III. zv. Krátký, jenž se tam zastavil. Toto seznámení zřejmě ovlivnilo cíl cesty Virgila a napomohlo i tomu, že se mohl přimlouvat za bavorského vévodu Oatila, který byl držen v zajetí na franckém dvoře. Nakonec mu vymohl i svobodu a jejich přátelství mělo další význam.
Pipin III. se rozhodl Virgila dostat na biskupský stolec v Salcburku. Současně měl být i představeným opatství sv. Petra, které založil sv. Rupert (pam. 27. 3.). Virgil nabídky přijal. Mnohým však nebylo vhod jeho dynamické a často i přísné vystupování a snažili se jeho platnost zpochybnit. Snad i proto přijímal biskupské svěcení v Římě, a to až později.
Jisté neshody zapříčinila i vyšší vzdělanost a poznání, ke kterému Virgil došel. Proti všeobecně převládajícímu názoru, že země má tvar placky, Virgil tvrdil, že je kulatá. Z toho důvodu ho někteří obžalovali u biskupa Bonifáce (pam. 5. 6.). Ten Virgila vyzval, aby své domněnky odvolal. Nepomohlo to a tak Bonifác za účelem odstranění sporu prý v roce 748 požádal apoštolskou stolici o rozhodnutí. Papež chtěl, pro svou nedostatečnou informovanost, aby se Virgil přišel obhájit nebo odvolat a pokud by učil bludům, měl v úmyslu ho i vyloučit z církve. Virgil se nakonec obhájil.
V biskupském úřadě se Virgil zaměřoval na náboženské vzdělávání, využívaje klášterů (mnichů z Innichenu a z Kremsmünsteru), a pomoc chudým. V Salcburku postavil katedrálu. Legenda uvádí, že při její stavbě každou sobotu večer dával Virgil na staveniště mísu s penězi, aby si každý dělník sám vzal mzdu, kterou si zaslouží. Z úcty k biskupovi si nikdo nevzal víc než bylo spravedlivé. Během Virgilovy působnosti se vztah lidí vůči němu měnil a jeho slovo se stávalo stále žádanějším.
Při vizitacích, ještě i na konci života, procestoval rozsáhlé území své diecéze, zejména Korutansko až k ústí Dravy do Dunaje. Dbal o správné hlásání katolické víry a šíření činorodé lásky. Při návratu z poslední cesty, vědom si své vyčerpanosti, mluvil o posledním spočinutí, které se vlivem následné nemoci rychle přiblížilo. Pohřben byl v katedrále, kterou vybudoval. Ta asi po 400 letech podlehla požáru a po něm, údajně r.1181, se nad očekávání našla Virgilova rakev. Následně se začaly dít zázraky a znovu rostla úcta k tomuto biskupovi. Mezi svaté byl zařazen v roce 1233 od papeže Řehoře IX. a v Římském kalendáři se ocitl po roce 1740.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Dnešní světec kladl důraz na vzdělanost ve víře. V této souvislosti sáhnu dnes po duchovní četbě nebo se budu věnovat rozjímání nad textem z Bible. Oslovení, přinášející mi užitek, nebo nedostatek mého zájmu budou nejspíš obrazem jak na tom jsem.Bože, Tys povolal svatého Virgila za učitele evangelia, naplnils ho svou láskou, dal mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů. Na jeho přímluvu nám dej vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Virgilius, ep. Salisburgen. (784); Facundus et Primitivus, m. prope Cæam (s. IV.); Laverius (s. IV.); Valerianus, ep. Aquileien. (388); Iacobus Intercisus (asi 420); Maximus, ep. Regien. (po r. 455); Eusicius (542); Siffridus (s. VI.); Acharius (asi 640); Bilhildis (s. VIII. in.); Fergustus (po r. 721); Gulstanus (asi 1040); Bernardinus de Fossa♦ (1503); Thomas Koteda Kiuni et X socii: Antonius Kimura, Bartholomæus Seki, Ioannes Iwanaga, Alexius Nakamura, Leo Nakanishi, Michael Takeshita, Matthias Kozasa, Romanus Matsuoka Miota, Matthias Nakano Miota et Ioannes Motoyama♦ (1619); Bronislaus Kostowski♦ (1942)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský