Na Nicejském koncilu r. 325 byl hlavním obhájcem Kristova božství sv. Atanáš (pam. 2. 5.), který byl pro obhajobu pravé víry pětkrát poslán do vyhnanství a strávil v něm celkem 17 let.

V jedné části usnesení Nicejského koncilu se říká: "Vznik Syna z Otce je jiný než u lidí. Syn je nejen podobný Otci, ale i neoddělitelný od Otcovy podstaty. On i Otec jsou jedno, jak to sám řekl. Slovo je věčně v Otci a Otec ve Slovu. Jsou k sobě v takovém vzájemném vztahu jako paprsek a světlo. Samo ,Slovo ̓ to naznačuje. Proto měl sněm toto na mysli a vhodně napsal, že je ,stejné podstaty ̓. Chtěl tak vyvrátit zvrácenost heretiků a ukázat, že Slovo je jiné než slovo, které vytvářejí lidé."

Arianismus má název podle alexandrijského kněze Aria (256-336) a podle něj Logos (Syn) pro svoji stvořenost není od věčnosti, nýbrž začal existovat od určitého okamžiku v čase, je výjimečným prostředníkem mezi Bohem a stvořením, ale jako jakýsi "polobůh" (ani Bůh ani člověk v plném smyslu). Ariáni také popírají existenci lidské duše v Kristu, neboť Syn-Logos podle nich přijal pouze lidské tělo.

V době svého rozšíření se arianismus postupně rozštěpil na tři proudy: radikální - zastávající naprostou nepodobnost a nerovnost Logu Otci, umírněný - zastávající podobnost Logu Otci a zprostředkující - zastávající podobnost podstaty Logu a Otce.

Na Nicejském koncilu bylo mimo jiné uvedeno: "Ti, kteří tvrdí: ‚Byl čas, kdy nebyl‘ a ‚Před svým zrozením nebyl‘ a že vznikl z nebytí anebo z jiné hypostaze či podstaty, co tvrdí, že Boží Syn podléhá změně či proměně, ti se sami vylučují ze společenství všeobecné a apoštolské církve."

Tato objasňující poznámka byla připravena vzhledem k častému výskytu tohoto pojmu a za pomoci revue.theofil.cz.