sv. Jan od Kříže

Ioannes a Cruce, presb. et doctor Eccl.

14. prosince, památka
Postavení:	kněz a učitel církve, mystik OCD
Úmrtí:	1591
Atributy:	karmelitán, kniha, kříž, pero

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze španělské chudé rodiny. V 21 letech vstoupil ke karmelitánům v Medině del Campo. Po seznámení se s Terezií z Avily a za souhlasu představených, se s ní podílel na šíření reformovaného Karmelu. Musel snášet mnoho příkoří, ale v utrpení dosáhl hlubokého spojení s Bohem i vrcholu mystického života. Zastával větší počet funkcí, ale dle svého přání skončil oproštěn od nich i od slávy související s uznáním. Zemřel v Ubedě po velkém utrpení. O jeho moudrosti svědčí duchovní spisy, které zanechal.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MYSTICKÝ TEOLOG NA RADOSTNÉ CESTĚ KŘÍŽE

Narodil se v roce 1542 v malé vesnici Fontiveros v Kastílii, jako třetí syn Gonzala de Yepes, kterého rodina zámožných obchodníků po smrti jeho rodičů vydědila. Nelíbilo se jí, že si za ženu zvolil chudou Catalii Alvarezovou, rovněž sirotka. Janovi předci z otcovy strany byli údajně šlechtici. Otec po delší nemoci zemřel, asi v Janových dvou letech. Bída a starosti jak zajistit dětem to nejnutnější přiměly matku, že se s Františkem a malým Janem (syn Alois zemřel před naroz. Jana) vydala přes velkou vzdálenost k jejich strýci. Strastiplná cesta o žebrotě nesplnila očekávané. Když byli opět ve Fontiveros, pětiletý Jan (zv. šp. Juan) se málem utopil v jezeře. Příhodu prý provázelo vidění P. Marie, která k němu natahovala ruku, ale on jí tu svou z úcty k ní nepodal, aby ji neušpinil. Pak ho vytáhl jeden sedlák. (Po druhé pocítil ochranu P. Marie poněkud později, při pádu do studně.)

Roku 1548 se matka Catalie přestěhovala se syny do Arévala, ale bída rodiny se nezmenšila. Roku 1551 následovalo další stěhování, do obchodního města Medina del Campo (dnes Valladolid). Matce se tam Jana podařilo umístit v jedné družině pro chudé sirotky, v níž se 8 let vzdělával. Studium mu šlo dobře, ale pokusy s krejčovským, řezbářským ani malířským řemeslem se nedařily. Od 17 let pracoval jako ošetřovatel ve špitálu. Pro chudé pacienty přitom chodil prosit o almužny. S touhou po studiu několik hodin denně trávil v jezuitské koleji a další v noci nad knížkami. Humanistická studia u jezuitů skončil r. 1563, kdy vstoupil do karmelitánského kláštera sv. Anny v Medině. Po ročním noviciátu složil sliby a se jménem Jan od sv. Metoděje byl poslán studovat na universitu v Salamance, kde v r. 1567 přijal i kněžské svěcení. Primici měl v Medině. Pro touhu po přísnějším životě uvažoval o přestupu do kartuziánského řádu, ale tehdy se setkal s Terezií od Ježíše, dozvěděl se o její refomě a nakonec souhlasil se spoluprací. Ještě dokončil studia a 15. 8. 1568 se už účastnil založení kláštera ve Valladolidu, kde ho Terezie seznamovala s životem, jaký začaly žít podle původních pravidel, včetně způsobu a významu jejich tzv. rekreace.

V Duruelo u Avily dostal darem domek, který opravil. Terezie ho nazvala Betlém a vyřídila povolení od provinciála. Jan a dva další, převor z Mediny o. Antonín s jáhnem Josefem, v něm o první neděli adventní, za provinciálovy přítomnosti, složili nové sliby týkající se řádové reformy. Nové Janovo jméno znělo "Jan od Kříže" a Antonín měl přidáno "od Ježíše." Tím vznikla první mužská komunita "Bosých". Reformovaným se tak začalo říkat proto, že na rozdíl od ostatních karmelitánů chodili bosí. Rozdělení, na bosí a obutí, se ujalo a přetrvává.

Jan od Kříže dostal na starost výchovu noviců. Konvent se 11. 6. 1570 přestěhoval z Duruela do Mancera de Abajo u Salamanky. Jan na podzim téhož roku odešel do Pastrany, kde bylo více noviců. Avšak 25. 1. 1571 již zakládal klášter bosých karmelitek v Albe de Tormes a v dubnu se stal rektorem koleje bosých karmelitánů v Alcalá de Henares.

V avilském klášteře Vtělení se v říjnu stala Terezie od Ježíše převorkou a přes vizitátora si další rok vyžádala Jana od Kříže za zpovědníka a rádce pro její konvent. Jan se v Avile až na menší přestávky zdržoval od května 1572 do začátku prosince 1577, kdy byl v noci na 4. 12. zajat a tajně dopraven do kláštera obutých karmelitánů v Toledu. Tam ho protiprávně soudili jako buřiče, přes všechna pověření, která od nuncia a apoštolského vizitátora dostal. Nabízeli mu i plno výhod v případě odstoupení od reformy. Marně. Uvěznili ho proto v malém prostoru bez oken se stoličkou a breviářem. Vzali mu škapulíř s kapucí, aby trpěl zimu a k jídlu mu dávali jen chléb s vodou. Zlých skutků se odvážili až po vystřídání zesnulého nuncia Ormaneta za Felipe Sega, který už nebyl reformě nakloněn.

Jan snášel utrpení s trpělivostí a na zlo odpovídal láskou. Strážci daroval i dřevěný kříž, který nosil na srdci. Čas naplnil modlitbou a skládal i mystické básně. Jeho tělo však podmínky ve vězní nechtělo vydržet. Když Jan cítil, že mu jde o život, rozhodl se pro riskantní útěk. Nebylo mu známo, ve kterém místě se jeho vězení nachází. Svázanou deku s hábitem, po nichž se z vězení spouštěl, měl prý uvázané za kličku, která by normálně zatížení s ním nemohla unést. Dole chybělo více jak dva metry. Po seskoku zjistil, že je na dvoře ve větším nebezpečí. Musel se dostat odtud vzhůru, k výklenku a za zeď. Nakonec se mu podařilo za svítání dostat k bosým karmelitkám. Byl ve stavu, že ze stravy mohl přijímat jen kaši z vařených hrušek. Brzy se pak uchýlil do kláštera "El Calvario" v Andalúzii na jihu Španělska, kde se na podzim stal představeným.

V Baeze nastoupil 14. 7. 1579 jako rektor koleje "Naší milé Paní Karmelské," kterou vedl do začátku roku 1582. Mezi tím se v březnu 1581 účastnil provinční kapituly v Alcalá de Henares, protože papež Řehoř XIII. předchozí rok vydal souhlas ke zřízení vlastní provincie Bosých.

Od ledna 1582 byl Jan od Kříže převorem v Granadě a v říjnu 1585 se stal provinčním vikářem v Andalusii. Po dvou letech nastoupil opět jako převor v grenadském konventu Mučedníků. Byl vyhledávaným zpovědníkem a psal spisy o modlitbě a duchovní cestě. Za působení v Granadě nejen přebudovával klášter, ale stačil i napsat knihu Výstup na horu Karmel, považovanou za jeho nejlepší dílo. Konal také hodně cest, na nichž čerpal sílu z modlitby.

Jako vikář v Andalusii zakládal další kláštery. V dubnu 1586 v Cordóbě při kapli sv.Rocha, v červnu druhý v Seville a ještě téhož roku i v La Manchuele. V tom roce při přestavbě jednoho domu spadla zeď a zavalila jeho pokojík i s ním. Přihlížející se domnívali, že to nepřežil, ale pak uviděli jeho úsměv a slyšeli, jak Panně Marii přisuzuje ochranu.

Papež Sixtus V. 10. 7. 1587 Bosým povolil generálního vikáře podléhajícího generálnímu představenému. Na první kapitule v Madridu 18. 6. 1588 byl zvolen prvním generálním definitorem Jan od Kříže. Když generální vikář M. Doria zavedl novou formu řízení, jmenoval Jana třetím radním. Sídlo rady bylo od poloviny následujícího roku v Segovii. Jan se tam stal i převorem komunity.

Na mimořádné madrické kapitule v r.1590 se snažil o zmírnění extrémních opatření, s nimiž Doria začal. Na další řádné za rok byl Jan zbaven všech funkcí a s pokorou i vnitřním klidem odešel do andalusiiské provincie. V poustevnickém konventu La Peńuela po měsíci onemocněl. Trpěl zánětem pravé nohy a proto odešel na léčení do konventu v Ubedě. Přišel s vysokou horečkou a podstoupil těžkou operaci bez umrtvení. Od 7. 12. mu horečka nebezpečně stoupala a 11. 12. přijal svátosti k cestě na věčnost. Krátce po půlnoci 14. 12., když políbil kříž se slovy: "Do tvých rukou Pane, poroučím svého ducha" - skonal.

Blahořečený byl 1675 a svatořečený 1726 V roce 1926 byl papežem Piem XI. prohlášen učitelem církve. Skrze své spisy je učitelem cesty ke sjednocení s Bohem až po úplné přetvoření v Milovaného.

Ve spisu Plamen lásky.., klade otázku: "Proč jsi netrpělivá, má duše, když už od nynějška můžeš zcela milovat Boha ve svém srdci?"

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Z Janova příkladu se budu učit na zlo odpovídat láskou. Na této "božské cestě" s láskou přijímat kříže za obrácení druhých a v srdci s radostným plamenem lásky vystupovat na "horu Karmel" - kde přebývá "sláva a čest Boží."

Bože, Tys dal svatému Janu od Kříže velkou lásku k ukřižovanému Kristu a schopnost zcela přilnout k Tobě; dej ať ho v tom následujeme a spolu s ním dosáhneme patření na Tvou slávu. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes a Cruce, presb. et doctor Eccl. (1591); Heron, Ateus, Isidorus et Dioscoro (250); Thyrsus, Leucius, sv. Callinicus et socii (asi 250); Drosis (s. III./IV. ); Ares, Promus et Elias (308/309); Pompeius, ep. Papien (s. IV.); Nicasius, ep. Remen (407); Agnellus, abbas (asi 596); Venantius Fortunatus (po roce 600); Folcuinus (855); Bonaventura Bonaccorsi^♦ (asi 1315); Nimatullacius al-Hardini(Iosephus Kassab)^♦, presbiter (1808-1858); Francisca Schervier^♦ (1876); Protasius (Antonius) Cubello Minguell^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský