sv. Kateřina Labouré

Catharina Labouré

31. prosince, připomínka
Postavení:	řeholnice FDC, vizionářka
Úmrtí:	1876

ŽIVOTOPIS

Pocházela z početné zemědělské rodiny ve Francii. Ve 24 letech začala noviciát v klášteře Dcer Božské lásky v Paříži. Zde v kapli na Rue du Bac měla tři zjevení Panny Marie, která jejím prostřednictvím žádala ražení medailky, dnes označované za zázračnou. Kateřina zemřela v 70 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VE SLUŽBĚ NEPOSKVRNĚNÉ - Z PAŘÍŽSKÉ KAVÁRNY PO ÚCTU OLTÁŘE

Narodila se 2. 5. 1806 ve Fain-les-Moutiers, 40 km od Cóte-d'Or, v Burgundsku ve Francii. Její rodiče, Petr Labouré a Luisa Magdalena, roz. Gontard, byli zemědělci, kteří před narozením Zoë, jak se původně Kateřina jmenovala, měli 8 dětí. V devíti letech jí zemřela matka a protože měla 10 sourozenců, otec ji i s mladší Toničkou svěřil do péče tety Markéty v Saint-Remi. Poté co však starší Marie Aloisie vstoupila r. 1818 do kláštera, se Zoë musela vrátit a pečovat o domácnost. Její touhou bylo následovat starší sestru, ale otec o tom nechtěl ani slyšet. Pokoušel se ji odvrátit od jejího úmyslu, a dokonce ji s určitou nadějí poslal do pařížské kavárny, vedené jeho bratrem Karlem, aby tam pracovala jako servírka a přišla na jiné myšlenky. Avšak neuspěl. Přičiněním tety Huberty se nakonec Zoë podařilo vstoupit do kláštera Dcer Božské lásky (Filiae Divinae Caritatis - FDC) v Châtillon-sur-Seine. Zde uviděla obraz kněze, kterého si pamatovala z vidění, jež měla ještě doma v jejich kapli. Již tehdy ji připravoval na to, že s ní má dobrý Bůh svůj plán. Byl to zakladatel - sv. Vincenc z Pauly.

Ze Châtillon-sur-Seine byla poslaná do Paříže, aby v klášteře na Rue du Bac 21. 4. 1830 začala noviciát se jménem Kateřina. Čtyři dny poté se účastnila přenesení ostatků sv. Vincence z Paula z Notre Dame do kaple Lazaristů v Rue de Sévres. V posudku se představení o ní dočetli, že "je silnější střední postavy, umí slabě číst a psát (chyběla jí školní docházka), má dobrou povahu, úsudek průměrný, je zbožná a usiluje o ctnosti."

Z 18. na 19. 7. 1830 novicka Kateřina prožila 1. zjevení Panny Marie. Před půlnocí ji probudil dětský hlas: "Sestřičko! Pojď do kaple. Panna Maria tě čeká." Dítě v bílých šatech, odhadem pětileté, šlo s ní ke kapli po jejím levém boku a lehkým dotykem ručky otevíralo dveře. Tuto noc takto popisuje Kateřina, vzpomínající na svůj úžas nad všemi rozsvícenými svíčkami a světly. Když u křesla, kde sedává kněz, poklekla, byla po chvíli dítětem upozorněna na přítomnost Panny Marie a měla dojem, že zaslechla pohyb hedvábných šatů.

Snad byla zmatena tím, co se zdálo jako neuvěřitelné, ale k jasnějšímu vnímání přispěl hlas jejího andělského průvodce, který se změnil v přísný mužský. Když spatřila Pannu Marii, rychle se k ní přiblížila a klečíc na stupních oltáře, natáhla ruce k jejímu klínu. Jak ve vyprávění o této události uvedla, prožila nejvzácnější chvíle svého života. Panna Maria k ní promluvila: "Dítě moje, Pán Bůh tě chce něčím pověřit. Budeš hodně trpět, ale vydržíš to s přesvědčením, že je to pro Boží chválu. Poznáš, co chce Pán Bůh. Budeš trpět, dokud vše neřekneš zpovědníkovi, jenž je tvým duchovním vůdcem. Bude mít námitky, ale neboj se, obdržíš zvláštní milost. Mluv s ním prostě a s důvěrou. Důvěřuj beze strachu! Určité věci, které uvidíš, mu oznam. V rozjímání obdržíš zvláštní vnuknutí."

Kateřina dostala od Panny Marie ještě další rady a informace, o nichž měla pomlčet. Předpověděla také, že Francii postihne neštěstí. To začalo po týdnu vypuknutím revoluce s odstraněním Karla X. a dále šlo o válku v roce 1870. Při slovech, že celý svět bude trápen nejrůznější bídou, měla Panna Maria utrápenou tvář. Zároveň vyzvala, aby všichni chodili s důvěrou prosit do tohoto chrámu k oltáři. Dala Kateřině poznat, že lidé opovrhnou křížem a ulicemi poteče krev, že za oběť padne i mnoho kněží. Při myšlence, kdy to bude prý Kateřina jasně poznala, že za 40 let.

Po odchodu Panny Marie se v doprovodu svého malého anděla vrátila a ve 2 hodiny po půlnoci ulehla, ale už neusnula.

K dalšímu zjevení, jak je tlumočeno v knize "Chvilky u nohou Matky Boží" (z r. 1942), došlo 27. 11., tedy po čtyřech měsících, večer před 1. nedělí adventní. Vypráví v něm, jak spatřila Pannu Marii ve výšce obrazu sv. Josefa. Byla vzpřímena, v bílých šatech ze zářícího hedvábí. Bílý závoj jí po obou stranách sahal až k zemi. Nohama se dotýkala poloviny koule a pod nohama měla hada nazelenalé barvy se žlutými skvrnami. Další kouli držela v rukou nad pasem. Ta znázorňovala zemi s malým křížkem. Oči měla P. Maria obrácené k nebi a tvář nepopsatelně krásnou.

Kateřinin zrak pak ulpěl na prstenech na jejich rukou. Byly ozdobeny drahokamy, vrhajícími světlo různé intenzity. Od největších šly nejoslnivější paprsky, z malých méně oslnivé. Světlo se rozšiřovalo, vše naplňovalo a dole splývalo tak, že přestaly být vidět Mariiny nohy.

Panna Maria dále řekla: "Tato koule představuje celý svět, zvláště Francii ... i každého člověka zvlášť... Tyto paprsky jsou symbolem milosti, kterou rozdávám všem, kteří o ni prosí. ...Drahokamy, které nesvítí, které nevysílají paprsky, představují milosti, o které lidé opomíjejí prosit."

Pak se kolem Panny Marie utvořil oválný obraz s nápisem (v půlkruhu): Ó, Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme. A Kateřina zaslechla hlas: "Dejte razit medailku této podoby! Všichni, kteří ji budou nosit na krku, obdrží velké milosti. Četných milostí se dostane těm, kteří ji budou nosit s důvěrou..." Pak to vypadalo, že se obraz otočil a Kateřina viděla, jak má vypadat druhá strana medailky: písmeno "M", nad ním kříž, postavený na příčce. Pod písmenem byla vidět přesvatá Srdce Pána Ježíše a Panny Marie, rozeznatelná podle toho, že jedno bylo s trnovou korunou a druhé probodnuto mečem. Pak vnímala hlas: "M a dvě Srdce řeknou dost."

Třetí zjevení měla Kateřina ještě téhož roku v prosinci, ale nepoznačila si datum. Mezi zjevením byla opakovaně za svým zpovědníkem Aladelem, který ke zjevení zaujímal odmítavé stanovisko a zakázal Kateřině věřit, že jde o pravdu. Ale vzpomínka na požadavek Panny Marie ji nemohla opustit. Když se s ní setkala potřetí, znovu dostala příkaz starat se o to, aby došlo k ražení medailky. Zjev Panny Marie je popisován obdobně jako předchozí, opět na kouli, s prsteny zářícími drahokamy a Kateřina v hloubi srdce vnímala hlas: "Tyto paprsky jsou symbolem milostí svaté Panny, jež obdrží ti, kdo o ně požádají."

Také od Panny Marie uslyšela, že už ji zde neuvidí, ale její hlas uslyší při svých modlitbách.

Se souhlasem pařížského arcibiskupa de Quélena byly první medailky vyraženy na jaře roku 1832. Během deseti let jich bylo rozdáno na 80 miliónů po celém světě.

Posledních 46 let žila Kateřina ve velké pokoře a tichosti. Je udáváno, že sloužila chudým v hospici Enghienu v Paříži a své omilostnění zachovávala v tajnosti. Zemřela 31. 12. 1876 ve svém klášteře a její tělo bylo 3. 1. pohřbeno do krypty kaple na Rue du Bac.

Rakev Kateřiny byla 21. 3. 1933 otevřena a její tělo shledáno zachované. Docházelo zde k zázrakům a 28. 5. 1933 ji papež Pius XI. blahořečil. Kanonizována byla 27. 7. 1947 Piem XII. a slavení její památky bylo stanoveno na 28. listopad. V souvislosti s pokoncilními změnami je v martyrologiu její památka zapsána na den úmrtí.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dnešní rozjímání věnuji Božímu obdarovávání skrze Pannu Marii a významu medailky.

Bože, Tys povolal svatou Kateřinu Labouré, aby následovala Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře, a byla věrnou služebnicí Neposkvrněné; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám ukazuje Kristus a jeho Matka. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Silvester (335); Catharina Labouré (1876); Donata, Paulina, Rogata, Dominanda, Serotina, Saturnina et Hilaria (století neznámé); Columba, virgo et m. apud Senones (s. III-IV.); Zoticus, presb. (s. IV.); Melania, iunior (439); Barbatianus (s. V.); Marius, ep. Lausannen (594); Ioannes Franciscus Régis (1640); Alanus de Solminihac (1659); Iosephina Nicoli (1924); Ad complent orationes sanctorum

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský