Zephyrinus Pp.
| 20. prosince, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | 217/218 |
ŽIVOTOPIS
Byl syn Habundiův, prostý, nesečtělý Říman, o němž mnozí podle jména soudí, že byl jedním z propuštěných otroků podobně jako Kalist, jehož schopnosti Zefyrin znal. Povolal ho proto do Říma hned poté, co se stal římským biskupem a jmenoval prvním jáhnem i správcem cemeterií u appijské silnice. Jednalo se o pohřebiště Praetextatovo, Domitillino a Lucinino. Z nich Kalist vytvořil jádro rozsáhlého podzemního křesťanského hřbitova - katakomby. Jako jáhen se také stal Zefyrinovým rádcem. Oba měli sklon řešit raději praktické stránky života, zejména za Severova pronásledování, které patřilo k nejhorším.V římské Církvi však přibývalo vzdělaných mužů i plodných spisovatelů. K nim patřil Hippolyt, kněz od tiburtinské brány. O něco později přišel do Říma jeden z nejučenějších, ředitel katechetické školy alexandrijské, Origenes. Přicházelo sem také mnoho myslitelů a učitelů hlásajících bludnou nauku, kteří se zde snažili získávat své přívržence. Spor týkající se nauky o nejsv. Trojici vedli proti sobě Sabelliovi monarchiáni a Hippolytovi trinitáři. Hippolyt učil, že mezi třemi božskými osobami jsou přesné rozdíly, ale jeho učení o podřízenosti Syna Otci, katolické nauce neodpovídalo. Monarcháni zas považovali Otce, Syna a Ducha svatého za různé projevy jedné božské osoby.
Zefyrin váhal se zakročením proti Sabelliovi, protože si přál pokojná řešení, ale tím vzbudil u Hippolyta a jeho stoupenců odpor. Jeho slova: "Neznám než jediného Boha, Ježíše Krista, a mimo něj nikoho jiného, kdo by byl umřel a trpěl. Ale není to Otec, který trpěl, nýbrž Syn," byla pro stranu stoupenců Hippolyta neuspokojivá. V papeži i jeho jáhnu viděli nevzdělance, začali je nenávidět a hanit.
Tou dobou v odlehlých krajích, zejména v Africe bylo rozpoutáno kruté pronásledování křesťanů. Při něm zemřely např. Perpetua a Felicita (pam. 7. 3.). Podle ukrutností někteří věřící již začali usuzovat, že začala doba antikrista.
V samotném Římě nebylo pronásledování křesťanů tak drastické, už vzhledem k tomu, že císař Severus jich měl dost ve svých službách, dokonce i kojná císařského synka Caracally byla křesťankou. Jistým nebezpečím byla císařovna Julia Domma, dcera Bassiána, syrského velekněze z chrámu Heliogabalova v Emese. Soustředila kolem sebe společnost tzv. římských krasoduchů, s úmyslem sjednotit všechna božstva v jedno. Lidem v jejím okruhu se zalíbila pythagorejská kázeň. Císařovna si vyhlédla za vzor pythagorejského asketu Apollonia z Thyany z I. stol. a Filostratusovi dala za úkol sepsat legendární životopis tohoto divotvůrce, který měl zastínit Krista a jeho evangelium. Na císařském dvoře začalo prosazování tohoto dalšího bludného náboženství a nějakou dobu se udrželo.
Třináctiletý pravnuk císařovny Julie Dominy, který vystupoval jako velekněz božstva Heliogabala, se stal císařem a chtěl se jako Bůh ženit s cizokrajnými bohyněmi a docílit sjednocení božstev. Skončil však v Tibeře a na trůn zasedla vnučka Julie Dommy, Mammea. Ta se začala zajímat o Origenese a Hippolyta, který jí věnoval svůj spis o antikristovi.
Všechny tyto bludné proudy, s různými vlnami pronásledování, se snažily zamávat s Petrovou lodičkou, řízenou po 18 let papežem Zefyrinem. Po své smrti byl jako první z pontifiků pochován v cemeteriu u silnice appijské - v Kalistových katakombách.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Dominicus, abbas Exilien. (1073); Zephyrinus Pp. (217/218); Liberalis, m. Romæ (století neznámé); Philogonius (324); Ursicinus, eremita (asi 620); Vincentius Romano♦ (1831); Michael Piaszczyński♦ (1940)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský