sv. Petr Kanisius

Petrus Canisius, presb. et doctor Eccl.

21. prosince, nezávazná památka
Postavení:	kněz TJ a učitel církve
Úmrtí:	1597
Atributy:	jezuita, klečící postava, kniha, nápis Charitas, pero; P.Maria a mladí posluchači

ŽIVOTOPIS

Pocházel z nizozemského města Nijmegene. Vystudoval na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a v květnu 1543 vstoupil v Mohuči do jezuitského řádu. Roku 1546 se stal knězem. Zúčastnil se tridentského koncilu, působil v Messině na Sicílii a po složení slibu v r. 1549 a získání doktorátu teologie byl poslán do Německa, kde po třicet let pracoval na oživení a upevnění katolické víry v konfrontaci s protestantismem. Roku 1556 se stal provinciálem jezuitů a do Prahy přivedl řádové bratry. Vedle Německa a naší vlasti působil také v Rakousku a ve Švýcarsku, kde v 76 letech zemřel.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

V POKOJI, LÁSCE A VYTRVALOSTI

Narodil se 8. 5. 1521 v Nijmegen ve vévodství Geldern (v dnešním Holandsku), tehdy patřícím do Svaté říše římské národa německého. Jeho otcem byl místní starosta. Svou matku brzy ztratil a otec tří dětí se znovu oženil. Narodilo se mu potom 8 dalších dětí, mezi nimi Teodorik, který později následoval Petra do řádu.

Petr od dětského věku prý toužil po kněžském povolání, i když otcovy plány byly odlišné. Při studiích na univerzitě v Kolíně nad Rýnem navštěvoval mnichy v kartouze sv. Barbory a další věřící muže, kteří spojovali nizozemský humanismus s německou mystikou a věnovali se spiritualitě nazývané devotio moderna - moderní zbožnost, v níž šlo o duchovní obnovu.

V roce 1540 Petr dosáhl titulu magistra svobodných umění a pak se při studiu teologie věnoval i vědecké práci, z níž vydal dva svazky, týkající se církevních otců Cyrila Alexandrijského a Lva Velikého. V té době se seznámil s Petrem Favre (pam. 1. 8.), pod jeho vedením konal 30denní exercicie a 8. 5. 1543 vstoupil v Mohuči do Tovaryšstva Ježíšova.

Když se v Kolíně arcibiskup Hermann začal přiklánět k protestantismu, stal se mluvčím těch, kteří chtěli zůstat věrni církvi a v r. 1545 se třikrát setkal s císařem Karlem V. a hovořil s ním o závažnosti situace.

Kněžské svěcení přijal 12. 6. 1546 a do roku 1562 se jako kazatel stal známým v Německu, Švýcarsku, Rakousku i v Čechách.

Od února do června 1547 se jako teolog biskupa z Augsburku, kard. Otty Truchsess, zúčastnil Tridentského koncilu, kde spolupracoval s Diegem Lainezem a Alfonsem Salmeronem. Kardinál si ho vybral při zasedání říšského sněmu ve Wormsu, kde se oba setkali s císařem Karlem V.

Petra Kanisia pak povolal zakladatel řehole, Ignác z Loyoly (pam. 31. 7.) do Říma. Zde dokončil formaci a na jaře 1548 byl poslán k seminaristům v Messině na Sicílii, aby je učil rétoriku, latinu a italštinu. Z Messiny byl odvolán do Říma, kde 7. 9. 1549 složil slavnostní řeholní sliby a přijal požehnání od papeže Pavla III. Poté 4. října obdržel v Boloni doktorát z teologie a byl poslán do Německa, kde po třicet let pracoval na oživení a obnově katolické víry.

V Kanisiově spiritualitě je připomínán jeho asketický život a láskyplná úcta nejen k Ježíši, s nímž prožíval hluboké osobní přátelství, ale i k Panně Marii, za jejíž pomoci vykonával své apoštolské poslání. Na jeho samém počátku, už v Římě 4. září, tři dny před sliby, měl podle duchovního deníku zjevení Božského Srdce. Zapsal si: „Jako by mi potom tvé přesvaté tělo otevřelo své Srdce - zdálo se mi, že hledím přímo do něho – a tys mi přikázal z tohoto pramene pít, neboť ty mě, můj Spasiteli, nepřestáváš zvát, abych z tvých pramenů čerpal vodu své spásy.“ Uvádí zde také vidění, v němž mu Spasitel dal šat sešitý ze tří dílů, kterými jsou pokoj, láska a vytrvalost – ctnosti potřebné pro apoštolát, který byl Petr poslán konat v Německu.

Jeho působnost na německém území začala v Bavorském vévodství. Roku 1556 byl jmenován provinciálem řádu, pod jehož pravomoc patřilo i Rakousko, Čechy, Polsko a Švýcarsko. Zakládal jezuitské koleje, které pomáhaly uskutečňovat reformy podle Tridentského koncilu. V Praze otevřel Klementinum a do opuštěného kláštera sem přivedl 12 jezuitů. Protestanti svou nenávist vůči němu projevovali i házením kamenů při jeho bohoslužbě a nazývali ho „psem“, podle Kanijs (z latinského canisius).

Svou úspěšnou činností vykonal nejvíce pro zachování katolicismu v jižním Německu a jeho nejrozšířenějším dílem se staly tři Katechismy, které napsal kolem roku 1556 - 57. V prvním objasňoval základní teologické pojmy studentům, ve druhém podával základy náboženské výuky pro mládež a třetí sepsal pro studenty středních a vysokých škol. Používal formy otázek a odpovědí stručně a velmi jasně. Katechismem, který již za jeho života byl vydán 200 krát a vydával se až do konce 20. století, formoval víru lidu.

Připravil také vydání modlitebních knih v různých jazycích, texty homilií i životopisy švýcarských světců. Ve Wormsu se r. 1557 účastnil rozhovorů s protestantskými představiteli. Vždy se věrně držel každé dogmatické pravdy a zároveň projevoval úctu ke každé osobě. Jak vzkázal do Říma, poznal, že většina Němců přešla k protestantismu nezaviněně a rozlišoval vědomé odpadnutí od víry a její nezaviněné ztráty. K vyvracení protestantství napsal tři svazky: O vtěleném Slovu, O Matce Panně Marii a O papežství.

Třikrát mu byla nabídnuta hodnost vídeňského biskupa a vždy ji odmítl. V roce 1558 měl v Polsku funkci papežského nuncia. Další rok i roku 1565 se zúčastnil dvou zemských sněmů v Augsburku. Na závěrečném zasedání Tridentského koncilu v r. 1562 hovořil k otázce přijímání pod obojí způsobou a o indexu zakázaných knih.

Od roku 1580 kázal a psal ve švýcarském Freiburgu, kde také ve věku 76 let zemřel.

Blahořečený byl roku 1864 Piem IX. a roku 1897 byl papežem Lvem XIII. prohlášen za druhého apoštola Německa. V roce 1925 jej kanonizoval papež Pius XI. s prohlášením za Učitele církve.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Je snadné dát si dlouhodobé předsevzetí, ale nesnadné v něm vytrvat. Pro náš vztah se všemi druhými, jimž máme zprostředkovat víru, je zapotřebí být plný pokoje, lásky a vytrvalosti. Obléci se do těchto ctností znamená návyk a přiblížení se podobě Krista jako druhý apoštol Německa.

Bože, Tys posiloval svatého Petra Kanisia, aby s láskou a moudrostí hájil katolickou víru; na jeho přímluvu dej těm, kdo Tě hledají, radost, že Tě našli, a těm, kdo v Tebe věří, vytrvalost ve víře. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Petrus Canisius, presb. et doctor Eccl. (1597); Michæas, propheta (7. s. př. Kr.); Donata, Paulina, Rogata, Dominanda, Serotina, Saturnina et Hilaria (století neznámé); Dominicus Spadafora^♦ (1521); Petrus Friedhofen^♦ (1860)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský