Světci k nám hovoří...


sv. Štěpán

Stephanus, protomartyr

26. prosince, svátek
Postavení:prvomučedník
Úmrtí:I.s.
Patron:kameníků, krejčích, tkalců, pracujících s koňmi, tesařů, zedníků; vzýván proti bolestem hlavy a za dobrou smrt
Atributy:jáhenská dalmatika, kameny, kamenování, palma

ŽIVOTOPIS

Byl prvním z Ježíšových následovníků. Jeho horlivost v plnění Boží vůle ho vedla k vydávání svědectví o Kristu-Spasiteli, a to až k vrcholnému svědectví krve. Jako prvomučedník je uctíván hned po svátku Kristova narození. Je tím podtrhována sounáležitost s Kristovou láskou a odhalován její význam.

Štěpán, vyvolený za jáhna, byl kvůli lásce ke Kristu ukamenován za hradbami Jeruzaléma asi kolem roku 35. Odměnou mu byla Boží náruč.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

LÁSKA, JEŽ PŘIVEDLA KRISTA NA ZEM, POZVEDLA ŠTĚPÁNA ZE ZEMĚ DO NEBE

Pocházel pravděpodobně z helénských Židů. Stal se mužem pevné víry a apoštolé na něm pozorovali působení Ducha svatého. Proto když se rozhodli vybrat sedm mužů, kteří by jim pomáhali v péči o chudé a opuštěné vdovy, kázat, křtít a rozdávat eucharistii, byl jako první vybrán Štěpán. Jejich jáhenské ustanovení provázela modlitba apoštolů a vkládání rukou.

Evangelista Lukáš nám ve Skutcích apoštolů o něm napsal toto svědectví: »Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagogy propuštěnců s lidmi z Kyrény, Alexandrie, Kilikia a Asie a začali se přít se Štěpánem. Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil. Navedli tedy některé lidi, aby vypovídali: "Slyšeli jsme ho, jak mluví rouhavé řeči proti Mojžíšovi a proti Bohu" Tím rozbouřili lid, starší a učitele Zákona. Ti ho pak přepadli a násilím ho přivedli do velerady. Přivedli také křivé svědky a ti vypovídali: "Tenhle člověk neustále vede řeči proti chrámu a proti Zákonu. Tak jsme ho slyšeli, že říkal: 'Ježíš Nazaretský rozboří tento chrám a změní ustanovení, která máme od Mojžíše.'" Všichni, kdo seděli ve veleradě, upřeně se na něho podívali a viděli, že se jeho tvář podobá tváři anděla.« (Sk 6,8-15)

V další kapitole Lukáš uvádí Štěpánovo kázání pronesené k veleradě, když velekněz dal Štěpánovi slovo. Ten začal o historii národa od Abraháma přes Mojžíše, po Šalomounem vystavěný chrám a pak citoval začátek 66 kap. Izaijáše. Zde přešel v hovoru k výtkám, nazval je tvrdošíjnými, s neobřezaným srdcem i ušima, odporujícími Duchu svatému jako jejich otcové. Připomenul jak zabíjeli proroky, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, kterého oni nyní skutečně zradili a zavraždili.

Poté co jim vytkl, že Zákon sice přijali, ale nezachovávali, se Židé rozzuřili a byli rozhodnuti ho usmrtit. Štěpán pohlédl k nebi a v Boží slávě uviděl Ježíše po Boží pravici, proto zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka po Boží pravici." (Sk 7,56).

To, že se postavil za Mesiáše, jehož ukřižování si vyžádali, a svědčil, že Ježíš je po Boží pravici, a tím vyměnil svou roli obžalovaného za svědka těžkých vin žalobců, bylo pro veleradu neúnosné.

Štěpánovou zbraní, kterou všude vítězil, byla LÁSKA, čerpaná z Krista a k němu. S ní získával jako jáhen duše pro pravdu a rozdával almužny. Tuto Lásku nemohli farizeové a zákonici porazit pro její spojení s Duchem svatým. A tak vyzkoušeli prostředky jako proti Ježíši: lež, pomluvu, křivé svědectví, kamenování. Když tito Ježíšovi nepřátelé, odmítající Boží lásku zuřili proti Štěpánovi, toho láska k nim neopouštěla. Zatímco se do něj trefovali kameny, klesl na kolena a hlasitě se za ně modlil: "Pane nepřičítej jim tento hřích." A po těch slovech skonal. (Sk 7,60)

K jeho ukamenování došlo za hradbami, protože rozsudek smrti se nesměl provádět uvnitř města. Významnou postavou při tomto výkonu byl mladý Šavel, u jehož nohou svědkové odložili své pláště. Později se z něj stal sv. Pavel, apoštol národů.

V tradovaném místě mučednické smrti sv. Štěpána a objevení jeho hrobu, dala císařovna Eudoxie v V. století postavit kostel, jehož zbytky byly objeveny při vykopávkách r. 1882. Štěpánovy ostatky údajně našel v r. 417 kněz Lucián po trojím vidění ve snu a pak byly přeneseny do chrámu v Jeruzalémě. Odtud se části ostatků dostaly do Konstantinopole a v roce 560 do římské baziliky sv. Vavřince za hradbami. Zde je zmiňováno legendární vyprávění, že se Vavřinec pohnul ke straně, aby byly k němu uloženy Štěpánovy ostatky. Další jejich části se dostaly do Asie, Afriky, Evropy. S šířením jeho úcty vznikalo i mnoho vyobrazení a uměleckých děl. Kolem 14. století začal být zobrazován ve společnosti dalších dvou jáhnů mučedníků, a to sv. Vavřince a sv. Vincence ze Zaragozy.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu dnes rozjímat o síle Kristovy lásky, s níž přišel na zem nejen prolít za nás všechnu svou krev, ale o tuto LÁSKU se s námi i rozdělit, abychom v její síle byli schopni ho následovat. To mne musí vést k prosbám s ní spolupracovat a také za ni děkovat.

Nauč nás, Bože, žít podle toho, co dnes slavíme, ať milujeme i naše nepřátele, a tak následujeme svatého Štěpána, modlícího se za ty, kdo ho kamenovali. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Stephanus, protomartyr (I.s.); Dionysius, Pp (268); Zeno, ep. Maiumitan (po roce 400); Zosimus, Pp (418); Euthymius, ep. Sardian (824); Vincenti a Maria López Vicuña (1890); Agnes Phila, Lucia Khambang, Agatha Phutta, Cæcilia Butsi, Bibiana Hampai et Maria Phon (1940); Secundus Ioannes Pollo (1941)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.