Ioannes Hashimoto Tahyōe, Thecla et L socii m. Kyōto♦
6. října, připomínka | |
Postavení: | mučedníci |
Úmrtí: | 1619 |
ŽIVOTOPIS
Připomínáme si početnou skupinu mučedníků z Kyōto v Japonsku a s nimi i část dějin. První křesťanské společenství v tomto tehdy hlavním císařském městě Miyake, založil sv. František Xaverský (pam. 3. 12.) v době od prosince do března 1551. Do jeho misijní činnosti zasáhla občanská válka, za níž se císař stal vězněm ve vlastním paláci a vlády se chopil šógun. Jako další významný misionář zde po r. 1602 působil Karel Spinola (pam. 10. 9.). Mezi prvními kroky proti křesťanům je zde uváděno šógunovo rozhodnutí z r. 1600, že se daimyové nesmí stávat křesťany. V Nagasaki však byli první křesťané umučeni již 5. února 1597. Šógun (Sei-i Taišógun) Hidetada začátkem roku 1614 vydal edikt o postavení křesťanství mimo zákon a rozpoutal další vlnu krvavého pronásledování. Minulý měsíc jsme si z této země připomínali čtyři skupiny mučedníků (7. 8. 10. a 28.září). Dnes je to skupina 52 mučedníků, složená ze samých laiků z diecéze Kyōto v Japonsku.Dramatičnost tohoto tzv. "Velkého martyrium v Kyōto" se stupňuje v krutém upalování dětí, z nichž šest bylo ve věku od 2 do 7 let a dalších pět od 7 do 14 let.
Z dospělých zde bylo v žáru ohně umučeno 20 žen a 21 mužů.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Pronásledovatel japonských křesťanů Šogun Hidetada, za svého pobytu v roce 1619 na hradě Fushimi poblíž Kyōto, vzplál hněvem nad zjištěním, že v Kyōtě si křesťané žijí svobodně a nařídil jejich zatýkání. Chtěl, aby se uskutečnila jejich okázalá hromadná poprava, za účasti co největšího počtu japonských knížat (tzv. daimyů), aby jim bylo jasné jeho rozhodnutí i tresty, které k němu patří. V tomto roce byl v dřívějším hlavním městě Kyōta (jap. Kjóto-ši, pův. Miyako) guvernérem Itakura. U řeky Kamogawa, před velkou sochu Budhy, nechal připravit řady křížů a hromady dřeva.
Křesťany, které se na jeho příkaz podařilo zajmout, nařídil nejprve zesměšnit v ulicích města s pozváním k jejich popravě a pak dovést před Budhovu sochu. Zde byli bez slitování přivazováni ke křížům, počínaje Janem Hashimoto a jeho rodinou.
Jan Hashimoto byl samurajem z vyšší třídy, považovaným za vůdce křesťanské komunity. V rodině Jana a Tekly byl na prvním místě Ježíš, který upevňoval jejich vzájemnou lásku a posiloval víru, kterou zde měli opravdu hrdinským způsobem dosvědčit.
Jan se musel dívat jak na druhý kříž pochopové přivazují jeho těhotnou manželku i s dětmi, kterých měli pět. Tekla držela v náruči tříletou dceru Luisu a další přivazovanou byla jejich 13letá Kateřina. Surově byli přivázáni i tři synové: Tomáš -12 let, František - 8 let a Petr - 6 let.
Po přivázání ostatních byly se západem slunce zapáleny hranice. Dříve než se rozhořely silným žárem, dalo se prý v jejich dýmu zaslechnout hlas Kateřiny: "Mami, vůbec nic nevidím!" Zatím co Tekla odpovídala: "Neboj se! Zakrátko uvidíš všechno a budeme znovu spolu", z dalších křížů se ozývaly modlitby. Matky povzbuzovaly své děti a muži svědčili o tom, že láska je silnější než nenávist i silnější než smrt.
Když se tělo Tekly hroutilo v plamenech, její ruce ještě tiskly tělíčko Luisy. Duše obou však záhy zaplavila úžasná Ježíšova láska, která natrvalo vystřídala chvíle bolesti.
Podobně se vedlo ostatním mučedníkům. Heroické ctnosti statečnosti, lásky a důvěry v Boha zde prokázalo 7 manželských párů, a 41 dospělých. Mnohým se přitom svíralo srdce jako Abrahámovi, když se chystal k oběti svého syna. Byli zde totiž milující rodiče jedenácti dětí mladších 14let, kteří s nimi umírali v plamenech.
Vedle rodiny Hashimotových zde podstoupili mučednickou smrt:
manželé Lino Ribei z regionu Čúgoku a Marie narozená v Setsu-no-Kuni u Osaka;
manželé Jan Kyūsaku a Magdaléna s dvouletou dcerou Reginou, všichni původem z Kyōto;
manželé Tomáš Koshima Shinshiro a Marie, oba pochází z Jamaširo u Kyōto;
manželé Tomáš Tōemon a Lucie, oba pochází z Owari (dnešní Aichi);
manželé Jeroným Sōroku a Lucie, oba pochází z Aki od Hirošimy;
manželé Leo Kyūsuke a Marta s tříletou dcerou Lucií, všichni narození v Owari (dnešní Aichi);
Marie, s čtyřletou dcerou Monikou, obě z Jamaširo u Kyōto;
Marta, s dvouletým synem Benediktem, oba pochází z Kawachi (z dnešního Osaka);
Marie, s tříletým synem Sixtem, oba pochází z Tanba u Kyōto;
Rufina, s šestiletou dcerou Martou, obě pocházejí z z Owari (dnešní Aichi);
Kosmas, ženatý v Kyōto a st. syn František Shizaburo, narozený v Kyōto;
Mencia, vdova a její dcera Lucie, obě narozené v Omi (dnešní Shiga);
Tomáš Kian, narozený v Bungo (dnešní Óita);
Tomáš Ikegami, z regionu Hokuriku;
Antonín Domi, narozený v Yamato (dnešní Nara);
Jáchym Ogawa, narozený v Mino (v dnešním Gifu);
Gabriel, narozený r. 1549 v Owari (dnešní Aichi);
Monika, narozená v Mino (dnešním Gifu);
Monika, narozená v Omi (dnešní Shiga);
Emanuel Kosaburō, narozený v Tanba u Kyōto;
Anna Kajiya, vdova, narozená v Tanba u Kyōto a st.syn
Tomáš Kajiya Yoemon z Tanba u Kyōto;
Agata, narozená v Omi (dnešní Shiga);
Marie Chūjō, narozená v Bungo (dnešním Óita), vdaná;
Jan Sakurai Nyoan a jeho snacha Voršila, oba pochází z Bungo (dnešního Óita);
Mando /či Mancius/ Kyūjirō, narozený v Kyōto;
Ludvík Matagorō, narozený v Kyōto;
Magdaléna, narozená v Owari (dnešní Aichi);
Jakub (Diego) Tsūzu, narozený v Kyōto;
František, narozený v Kyōto;
Marie, narozená v Tanba u Kyōto.
Všichni byli společně blahořečeni 24. 11. 2008.
Bruno, eremita (1101); Sagar (asi 170); Fides (s. IV); Renatus, episcopus (s. V.); Romanus, ep. Autissiodoren. (asi 564); Magnus, ep. Venetiarum (asi 670); Ywius (asi 704); Pardulphus (737); Ioannes Xenus, monachus (s. XI); Adalbero♦ (1090); Artholdus (1206); Ioannes Hashimoto Tahyōe♦, Thecla et L socii m. Kyōto♦ (1619); Maria Francisca a Vulneribus Domini nostri Iesu Christi /Anna Maria/ Gallo (1791); Franciscus Hunot♦ (1794); Maria Rosa /Eulalia/ Durocher♦ (1849); Isidorus a Sancto Ioseph de Loor♦ (1916)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský