Maria Rosa /Eulalia/ Durocher
6. října, připomínka | |
Postavení: | zakladatelka kongregace SNJM |
Úmrtí: | 1849 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 6. 10. 1811 v Saint-Antoine-sur-Richelieu poblíž Montrealu v provincii Quebec v Kanadě. Byla desátá z jedenácti dětí Oliviera a Jenovéfy (Genevièvi) Durocherových a při křtu dostala jméno Eulálie Melánie. Tři z jejích bratří si zvolili kněžské povolání a dvě sestry řeholní. Eulalie se již ve 13letech podílela s bratrem na charitativní činnosti. Ráda navštěvovala Ježíše a setrvávala v adoraci před svatostánkem. Na dva roky odešla do internátní školy sester Notre Dame od Saint-Denis-sur-Richelieu, které později prosila o přijetí do řádu. Z důvodu horšího zdravotního stavu jí však nebylo vyhověno. Vrátila se domů a pečovala o matku do r. 1830. Po její smrti se přestěhovala k bratrovi Teofilovi na faru v Saint-Benoît a s ním další rok do Beloeil, jako jeho hospodyně. Zde i v sousední farnosti organizovala charitativní i pastorační akce asi do roku 1843. Mezi jiným navštěvovala opuštěné a učila děti katechismu.V roce 1841, po seznámení se s Obláty Panny Marie Neposkvrněné, založila hnutí nazvané "Společenství Mariiných dětí." V Kanadě bylo prvním tohoto typu. V té době, vědoma si nedostatku základních škol, chtěla ho řešit šířením katolického školství. Za tím účelem, po dohodě se svým duchovním vůdcem, se pokoušela dostat do Kanady školské sestry z Marseille. Jenže tam jich prý nebyl nadbytek a několik navržených mělo větší zájem zůstat ve Francii. Při jednání o problému s biskupem Bourgetem v Montrealu, přijala Eulalie jeho návrh a 28. 10. 1843 založila po vzoru školských bratrů novou kongregaci Sestry od Nejsvětějšího Jména Ježíše a Marie (Sororum SS Nominibus Iesu Mariae - SNJM). Stala se první kanadskou zakladatelkou řeholního společenství, s řeholním jménem Maria - Rosa (Růžena), které přijala 8. 12. 1844.. Jako mateřský klášter dostala od faráře Brassarda dům v Longueuilu v provincii Québec, v němž s Henriette Cère přes mnohé překážky začínala vyučování. Překážkami nebyla jen chudoba a nepochopení, ale i pomlouvačná kampaň proti církvi, kterou měl na svědomí odpadlý kněz Charles Chinique, suspendovaný za morální delikty.
Další řádové domy Marie otevřela v Beloeil, Saint-Lin a Saint Timothée. V okolí Montrealu tak uskutečnila potřebné vyučování náboženské výchovy chudých děvčat. Unavená a vyčerpaná zemřela v Longueuilu již v 38letech.
Blahořečená byla papežem Janem Pavlem II. 23. 5. 1982 v Římě.
Bruno, eremita (1101); Sagar (asi 170); Fides (s. IV); Renatus, episcopus (s. V.); Romanus, ep. Autissiodoren. (asi 564); Magnus, ep. Venetiarum (asi 670); Ywius (asi 704); Pardulphus (737); Ioannes Xenus, monachus (s. XI); Adalbero♦ (1090); Artholdus (1206); Ioannes Hashimoto Tahyōe♦, Thecla et L socii m. Kyōto♦ (1619); Maria Francisca a Vulneribus Domini nostri Iesu Christi /Anna Maria/ Gallo (1791); Franciscus Hunot♦ (1794); Maria Rosa /Eulalia/ Durocher♦ (1849); Isidorus a Sancto Ioseph de Loor♦ (1916)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský