Petrus de Imola
| 5. října, připomínka | |
| Postavení: | velkopřevor SMOM |
| Úmrtí: | 1320 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze vznešeného rodu di Linaro. Narodil se kolem roku 1250 v Imole v Itálii. Stal se schopným právníkem a v roce 1297 zprostředkovával mír mezi nesmiřitelnými rody Guelphsy a Ghibelliny v oblasti Emilia Romagna.V roce 1311 přišel do Florencie, kde vstoupil do rytířského řádu sv. Jana z Jeruzaléma. Jeho členové jsou známí jako rytíři z Rhodu a Malty či Maltézští rytíři. Jde o nejstarší rytířský řád s počátky v r. 1048. V Jeruzalémě u kostela P. Marie byl dům pro poutníky, který kupci a námořníci z italské Amalfi přebudovali na špitál sv. Jana Almužníka (s pam. 11. 11.), zvaného také Slitovník. Odtud počáteční název řádu, s prvním schválením od papeže Paschala II. v r. 1113, který byl zprvu jen špitálním bratrstvem. Vyskytuje se zde na počátku i patron Jan Křtitel, jemuž byl v místě kostela Jana Almužníka vystaven nový chrám po zřízení Jeruzalémského království a do něhož přibyli rytíři z křížové výpravy. (Dnešní oficiální název řádu je "Sovrano Militare Ordine Ospedaliero di San Giovanni di Gerusalemme do Rodi e di Malta".) Heslem se stala "Obrana víry a služba chudým." Rytíři zvolení do čela tohoto řádu s řeholí sv. Augustina a částečně s prvky řehole sv. Benedikta, dostávají titul velkopřevor.
Petr byl zvolen velkopřevorem v Římě, ale vrátil se do Florencie. Zde se až do konce života horlivě věnoval dílu lásky a péči o nemocné. Žil zbožně, skromně a vynikal šlechetností.
Zemřel asi v 70 letech a byl pochován v kostele svého řádu u sv. Jakuba v Campo Corbolini.
Příběh legendy, potvrzený svědectvím duchovních osob, hovoří o tom, že při výzdobě chrámu k oslavě svátku sv. Jakuba byl u hrobu blahoslaveného umístěn žebřík, který při práci se zavěšením výzdoby ujel po zdi a pádem by způsobil neštěstí, kterému ruka světce z hrobky zázračně zabránila.
Po této události byly Petrovy ostatky přemístěny do relikviáře pod hlavní oltář. Původní záznamy o životě a zázracích tohoto světce se prý ztratily při záplavách, které v r. 1557 zatopily také kostel a zasáhly i relikviář. Je ale uváděno, že zachovalá ruka byla uctívána ještě i v následujícím století. Relikvie je ctěna také v katedrále v Imole, kde se nachází i Petrovo vyobrazení.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Faustina /Helena/ Kowalska (1938); martyres Treviris (s. IV); Charitina (s. IV); Mamlacha (asi 343); Apollinaris, ep. Valentinen. (asi 520); Maurus et Placidus (s. VI.); Hieronymus, ep. Nivernen. (816); Meinulphus (asi 857); Froilanus (905); Attilanus (1009); Petrus de Imola♦ (1320); Flora, virgo ex Ord. S. Ioannis Hierosol. (1347); Sanctus♦, presb. Ord. Eremit. S. Augustini (1392); Raymundus de Vineis♦ (1399); Matthæus /Ioannes Franciscus/ Carreri♦ (1470); Gulielmus Hartley♦, Ioannes Hewett et Robertus Sutton (1588); Anna Schäffer (1925); Bartholomæus Longo♦ (1926); Marianus Skrzypczak♦ (1939); Albertus Marvelli♦ (1946)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský