sv. Sergej a Bakchus

Sergius et Bacchus

7. října, připomínka
Postavení:	mučedníci
Úmrtí:	s. III/IV
Patron:	kočovníků v poušti
Atributy:	Sergeje: anděl, boty, hřeby, meč, vojáci

ŽIVOTOPIS

Máme před sebou dvojici římských důstojníků, z nichž Sergej měl výrazně vyšší postavení než Bakchus. Oba údajně byli zadobře s císařem Maximiánem, ale jen do doby, než je císař vyzval ke vstupu do Jupiterova chrámu, aby v něm obětovali. Věrni křesťanským zásadám odmítli.

Prvním trestem bylo jejich ponížení. Ve spodním ženském oděvu byli vodění ulicemi města Arabissus a pak byli k dalšímu potrestání odesláni do Rasafa k Antiochovi, který je prý na vyšší důstojnické místo doporučil. Zde mučení, které popisuje legenda, je mělo přimět k odpadu od víry. Začalo vytrvalým bitím Bakchuse, při kterém se museli sluhové střídat dokud nevydechl naposled. Sergejovi další den nazuli boty s hřebíky uvnitř a hnali jej před vozem velitele. Po dalších krutostech pak setnutím hlavy ukončili jeho život. Místo, kde byl pohřben Bakchus, k jehož smrti mělo dojít o týden dříve, se stalo nejistým.

Sergej byl pohřben v Rasafa (Resafa Ar Raqqah nazývaném také Sergiopolis) v Sýrii. Časem byla v místě postavena bazilika a konány poutě. Sergejovi byl za císaře Justiniána postaven chrám v Konstantinopoli a v VI. století byl oběma postaven kostel v Římě.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, de Rosario ; Marcellus, m. Capuæ (s. III/IV); Iustina, virgo et m. Patavii (s. III/IV); Sergius et Bacchus (s. III/IV); Marcus Pp (336); Augustus, abbas (asi 560); Palladius, ep. Santonen (po r. 596); Martinus Cid^♦ (1152); Hadrianus Takahashi Mondo et VII socii^♦ (1613); Ioannes Hunot^♦ (1794); Iosephus Llosá Balaguer^♦ (1936); Iosephus Toniolo (1918)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský