Romanus Melodus
| 1. října, připomínka | |
| Postavení: | básník, teolog a skladatel |
| Úmrtí: | asi 500 |
| Atributy: | jáhen, Panna Maria, svitek listu |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze Sýrie. Stal se jáhnem, nějakou dobu žil v místě současného Bejrútu. Většinu života působil v Konstantinopoli (dnešní Istanbul v Turecku). Od P. Marie dostal charisma, kterým vynikal při kázání a v dochovaných hymnech.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
UMĚNÍ ZROZENÉ ZE SRDCE PATŘÍCÍ KRISTU
Narodil se v V. století v Sýrii v Emesa (dnešní Homs), do rodiny židovského původu. Již ve svém rodišti se seznamoval s řeckou a syrskou kulturou. Konvertoval ke křesťanství a studoval v Berito (dnešním Bejrútu). Zde také přijal jáhenské svěcení a 3 roky působil jako kazatel. Za Anastasia I. (491-518), přešel do kláštera při chrámu Theotokos - Matky Boží v Konstantinopoli. Podle legendy se mu před slavností Narození Páně zjevila ve snu Matka Boží a obdarovala ho básnickým uměním. Proto jeho první hymnus se týkal této slavnosti a ráno jej přednesl z kazatelny.
Uvádí se, že složil na tisíc hymnů, z nichž se zachovalo přes 80. Jedná se o skladby, které mají 18-30 strof a mezi nimi se opakuje refrén zpívaný věřícími. Jsou zaměřeny na liturgické slavnosti a byly používány hlavně ve východní liturgii. Uměním skládat hymny ke cti Pána, Matky Boží a svatých, si vysloužil přezdívku Melodus. Jeho texty mají katechetický ráz, základ v Bibli, vynikají hloubkou a živým stylem.
Papež Benedikt XVI., v květnu 2008, při promluvě o tomto sv. Romanovi řekl: "Víra je láska a proto vytváří poezii a hudbu. Víra je radost a proto vytváří krásu... V Romanových skladbách můžeme nalézt tvořivost této katechetické formy, kreativity teologického myšlení, estetického cítění a posvátné ikonografie té doby." Uvedl, že Roman kázal na periferii Konstantinopole a okázalými způsoby ze středu kostela využíval na kazatelně nástěnných maleb nebo ikon, a přecházel i k dialogu. "Jeho homilie byly metrické a zpívané. Říkalo se jim ,kontakion´. Tento řecký termín znamená ,malá berla´ a odkazuje patrně na hůlku, na níž byl navinut svitek liturgického či jiného obsahu... Každý kontakion se skládá z osmnácti nebo čtyřiadvaceti slok se stejným počtem slabik strukturovaných podle vzoru první sloky (irmo). Každá sloka se končí refrénem (efimnio) víceméně identickým, který tak vytváří básnický celek. Kromě toho začáteční písmena jednotlivých slok odkazují ke jménu autora (akrostich), jemuž často předchází přívlastek ,pokorný´. Hymnus se končí modlitbou, která se vztahuje ke slaveným či zmiňovaným událostem. Po skončení biblického čtení Roman vždy zazpíval úvod ve formě prosby či modlitby. Tak bylo oznámeno téma homilie a pak je vysvětloval refrén opakující se sborově na konci každé sloky, kterou sám rytmicky nahlas deklamoval." Těmito slovy nám papež přiblížil praxi Romanových kázání a uvedl několik příkladů kontakionů.
Zvláště zdůraznil, že Roman se prostými slovy přibližoval lidové řeči a nepoužíval jazyk byzantského dvora - řečtinu. V citacích uvedl, že Pána Ježíše nazýval "nevysychajícím pramenem a světlem proti temnotám" a dále "Planu touhou držet tě v rukou jako lampu; / kdo totiž přináší lampu mezi lidi, je osvícen, aniž by shořel./ Osvěť mne tedy Ty, který jsi Lampa neuhasitelná". Účinnost Romanových slov vycházela z toho, že byla v souladu s jeho životem. Co kázal, to také žil.
Podle slov Benedikta XVI. nás Roman Melodus uvádí do pokladu křesťanské kultury "zrozené z víry, zrozené ze srdce, které se setkalo s Kristem, se Synem Božím. Z tohoto kontaktu srdce s Pravdou, která je Láska, se rodí křesťanská kultura."
Roman zemřel podle většiny údajů, včetně vyjádření Benedikta XVI., asi o 50 let později než uvádí martyrologium, až kolem roku 555 v Konstantinopoli.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Dnešní rozjímání soustředím na Ježíše jako na nevysychající pramen a světlo proti všem temnotám. Na něj se obrátím při všech nejistotách.Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal svatého jáhna Romana, aby sloužil Tvé církvi svým kázáním i příkladem; pomáhej nám, abychom na jeho přímluvu, zachovali víru, kterou hlásal, a kráčeli cestou, kterou ukazoval svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Teresia a Iesu Infante, virgo et doctor Eccl. (1897); Piaton (s. III/IV); Verissimus, Maxima et Iulia (s. III/IV); Nicetius, ep. Treviren. (561); Romanus Melodus (asi 500); Bavo (před r. 659); Wasnulphus (s. VII); Geraldus Edwards, Robertus Wilcox, Christophorus Buxton et Robertus Widmerpool (1588); Radulphus Crockett et Eduardus James♦ (1588); Ioannes Robinson♦ (1588); Gaspar Hikojiro et Andreas Yoshida♦ (1617); Ioannes de Palafox Mendoza♦, ep. Osma (1659); Aloysius Maria Monti♦, religiosus (1900); Cæcilia♦, virgo (1928); Florentia Caerols Martínez♦ (1936); Alvarus Sanjuán Canet♦ (1936); Antonius Rewera♦ (1942)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský