sv. Bavo

Bavo

1. října, připomínka
Postavení:	mnich OSB
Úmrtí:	před r. 659
Patron:	sokolníků; vzýván proti černému kašli
Atributy:	dveře, kámen, poustevník, (event. rytíř,) sokol, strom, vůz

ŽIVOTOPIS

Narodil se kolem r. 590 v Haspengau (Hesbaye) poblíž Bruselu (asi 70 km vých.-JV). Jako hraběcí syn z Brabantska vedl v mládí poněkud lehkomyslný život. Oženil se s dcerou hraběte Merovingian Adilone a údajně měli dceru Agletrudu. Nevíme z jakého důvodu mu žena zemřela, ale po její předčasné smrti se obrátil a odešel do benediktinského kláštera. Vedle smrti nejbližších dvou osob, mělo prý vliv na jeho obrácení i kázání pozdějšího světce Amanda (pam. 6. 2.). Toho, poté co rozdal svůj majetek chudým, doprovázel na misijních cestách po Francii a Flandrech. Na zpáteční cestě se podle některých zpráv rozhodl žít jako kajícník v dutině velkého stromu, poblíž kláštera u Maastrichtu (nebo až u Gentu). Vynikal nejen přísností života, ale zejména velkou pokorou. Jednoho dne potkal prý muže, kterého před léty prodal jako otroka. Od něj se pak jako provinilec dal v řetězech odvést do městského vězení.

Později došel do kláštera v Gentu. S dovolením představeného trávil po čase nějakou dobu opět v blízkosti kláštera jako poustevník, vedl mystický život a postil se o zelenině.

Legendární vyprávění hovoří o tom, že také uzdravil posedlého a vzkřísil jednoho přejetého vozem. Zemřel 1. října, před rokem 659 (podle zdrojů 624/655/658). Klášter, v němž byl pochován, dostal později jeho jméno. K přenesení Bavových ostatků došlo v VII. století. První jeho životopis byl sepsán za opata Einharda asi kolem 825 a pak rychle přibývaly další, s odlišným legendárním vyprávěním.

V roce 1540 byl klášter Saint-Bavon zničen a relikvie světce přenesena do kostela sv. Jana. R. 1559, při vzniku gentské diecéze byl kostel nad hrobem Bava povýšen na katedrálu s názvem Saint-Bavon a v ní jsou i Bavovy ostatky.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Teresia a Iesu Infante, virgo et doctor Eccl. (1897); Piaton (s. III/IV); Verissimus, Maxima et Iulia (s. III/IV); Nicetius, ep. Treviren. (561); Romanus Melodus (asi 500); Bavo (před r. 659); Wasnulphus (s. VII); Geraldus Edwards, Robertus Wilcox, Christophorus Buxton et Robertus Widmerpool (1588); Radulphus Crockett et Eduardus James^♦ (1588); Ioannes Robinson^♦ (1588); Gaspar Hikojiro et Andreas Yoshida^♦ (1617); Ioannes de Palafox Mendoza^♦, ep. Osma (1659); Aloysius Maria Monti^♦, religiosus (1900); Cæcilia^♦, virgo (1928); Florentia Caerols Martínez^♦ (1936); Alvarus Sanjuán Canet^♦ (1936); Antonius Rewera^♦ (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský