Maria Antonina Kratochwil
| 2. října, připomínka | |
| Postavení: | řeholnice SSND |
| Úmrtí: | 1942 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 21. 8. 1881 v Mostárenské ulici v Ostravě - Vítkovicích. Otec Jan byl slévačem v železárnách a malá Marie, pokřtěná druhým jménem Anna, jej brzy ztratila. Ovdovělá matka Jana ji, pro velkou chudobu, dala do sirotčince školských sester v Bielsku-Biala. Zde v poklidném prostředí vyrůstala s radostným srdcem, v lásce ke Kristu i k zodpovědnému jednání s patřičnou obezřetností. Po základním vzdělání pomáhala v mateřské školce vedené sestrami.Ve 20 letech se stala kandidátkou kongregace Chudých školských sester naší Paní (Pauperum Sororum Scholarum Nostrae Dominae), kterou byla vychovávána a začala studovat v učitelském ústavu kongregace v Bílé Vodě. V r. 1906 odmaturovala v Těšíně (Cieszyn) a začala učit na polské základní škole v Karviné. Po třech letech odešla do mateřince kongregace ve Wroclavi. Ve 28 letech zde začala noviciát a přijala jméno Marie Antonína.
Řeholní sliby skládala 27. 9. 1909 a od následujícího roku působila po 7 let opět jako učitelka v Karviné. V roce 1917 přešla na dobu 9 let učit na školy kongregace ve Lvově. Dalších 7 let působila jako představená a správce internátu v Tlumači a pak 7 let, do r. 1939, byla ředitelkou a mistrovou kandidátek ve Lvově. Vynikala mimořádnými organizačními, vychovatelskými a učitelskými schopnostmi.
Na začátku září 1939, napadením Polska nacisty, začala II. světová válka a Marie Antonína musela se spolusestrami opustit Lvov a učitelskou činnost. Stala se představenou komunity sester v Mikuličíně. Odtud byly sestry, údajně dočasně, vyhnány v únoru 1940.
Se šesti sestrami byla Marie Antonína Kratochvílová 9. 7. 1942 zatčena gestapem a uvězněna ve Stanislavově. Údajně za spolupráci s ilegálními skupinami. Souviselo to s odesíláním balíků, obsahujících potraviny a oblečení pro Poláky deportované na Sibiř, na kterém se Marie Antonína organizačně podílela. Ve vězení byla tři měsíce vyslýchána a krutě bita. Utrpení snášela s tichostí a spojovala se v něm s trpícím Kristem. Odpouštěla a povzbuzovala ostatní vězeňkyně ke křesťanskému přijetí situace. Měla být popravena zastřelením, a tak ji prosily všechny o požehnání a modlitbu.
Vzhledem k tomu, že začala umírat postižena nejen ranami, které skrývala, ale zejména tyfem, byla 26. září z vězení propuštěna. Na nohou se již nemohla udržet a žádná lékařská péče ji nemohla už zachránit. Šestého dne v nemocnici ve Stanislavově skonala.
Blahořečená byla 13. 6. 1999 papežem Janem Pavlem II, mezi 108 polskými mučedníky z II. světové války, při jeho návštěvě v Polsku.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Angeli custodes; Maria Antonina Kratochwil♦ (1942); Eleutherius, m. Nicomediæ (s. III/IV); Leodegarius et Gerinus (asi 679-680 a 677); Beregisus (post 725); Theophilus, monachus (asi 795); Ursicinus, ep. Curien (s. VIII); Ludovicus♦, Lucia (1622); Ioanna Æmilia de Villeneuve (1854); Antonius Chevrier♦ (1879); Ioannes Beyzymw, presbyter (1912); Bartholomæus Blanco Márquez♦ (1936); Franciscus Carceller et Isidorus Bover Oliver♦ (1936); Elias Carbonell Mollá et Ioannes Baptista Carbonell Mollá♦ (1936); Maria Guadalupe /Maria Francisca/ Ricart Olmos♦ (1936); Saturius (606); Georgius Edmundus René♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský