Leodegarius et Gerinus
2. října, připomínka | |
Postavení: | mučedníci: biskup OSB a laik ve funkci místodržícího |
Úmrtí: | asi 679-680 a 677 |
Patron: | Autunu, Murbachu a kantonu Luzern; mlynářů; vzýván při očních onemocněních a posedlosti |
Atributy: | Leodegara: biskup, meč, oči, palma, vrták |
ŽIVOTOPIS
Jedná se o dva bratry, pocházející ze starého franckého šlechtického rodu od Poitiers, v regionu Poitou-Charentes. Starší Leodegar se stal opatem a později biskupem v Autunu. Svým snažením o obnovu kázně a reformu a důsledností v pastýřském úkolu se dostal do nepřátelského vztahu s některými osobami. Nakonec, stejně jako jeho bratr Gerin, byl křivě obviněn z vraždy krále a po třech letech od vypíchnutí očí a po dalších mukách byl sťat. Jeho bratr, guvernér v Poitou, byl asi o dva roky dříve ukamenován.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Leodegar se narodil v roce 616 v Neustria (západní část Francie) do doby rozbrojů pro nevraživost potomků krále Chlodovíka I. Někteří z nich nechávali po čase svou moc v rukách svých správců - majordomů, přivlastňujících si moc i v záležitostech církve.
Byl synem Bobila a Sigrady. Jeho jméno je uváděno také jako Leodegarius, Lutgar, Leodigar i Ledger. Měl dva mladší sourozence, sestru Adélu a bratra Gerina, uváděného též jako Warin, Guarinus i Garin apod.
Leodegar byl v dětském věku poslán na dvůr krále Chlotara II., který zemřel r. 628. O Leodegardovu výchovu se pak začal starat jeho strýc Dido, který byl biskupem v Poitiers. Ve 20letech mu udělil jáhenské svěcení a brzy poté se stal jeho arcijáhnem.
Byl skromný, tichý, mírný a opatrný. Mluví se o jeho asketičnosti a horlivosti v duchovní oblasti. Kněžské svěcení přijal asi r. 650. V roce 653 byl od biskupa Dida ustanovený opatem benediktinského kláštera sv. Maxencia v Poitiers. V něm po 6 let vedl mnichy svým příkladem. Jako opat musel jednat s královským dvorem, na němž za nazletilého Chlotara III. vládla královna Batylda (pam. 30. 1., manželka Chlodovíka II.). Tato pozdější světice si ho vybrala za svého rádce i pomocníka při výchově tří synů, Chlotara III., Childericha II. a Teodorika III. V době smrti Chlotara II. bylo jeho nástupci teprve asi 6 let.
Kolem roku 661 byl podle přání Batyldy ustanoven biskupem v Autunu. S velkou horlivostí obnovoval zanedbanou diecézi, mírnil různé nesváry, měl péči o úroveň vzdělání kněží, svolával synody, staral se o chudé i o zpevnění hradeb sídelního města. Napomínal ty, kteří páchali násilí a nespravedlnost. K nim patřil i správce Ebroin, který viděl v biskupovi Leodegarovi úhlavního nepřítele. Roku 673, po smrti Chlotara III. a odchodu Batyldy do kláštera, začaly v říši vyvstávat zmatky. Právoplatným panovníkem se stal Childerich II., ale než se stačil ujmout vlády, Ebroin dosadil na trůn Teodorika III. S tím nesouhlasili franští velmoži a s biskupem Leodegarem prohlásili králem celé říše Childericha II.. Ebroin pak hledal záchranu v chrámu a zde ho před rozhněvaným davem ochránil i Leodegar. Ten se pak stal královým rádcem a snažil se o obnovu starých pořádků, týkajících se každé ze tří spojených říší. Každý se mohl dík Leodegarovi dovolávat práva a ochrany zákonů. Ten však viděl své hlavní povinnosti v pastýřské péči o diecézi. Childerich II. se dal svést lichotníky na špatnou cestu. Žil nevázaným způsobem a oženil se se svou neteří. Leodegar neuznal platnost toho svazku a varováním před Božím trestem si ho znepřátelil. Při velikonoční návštěvě chrámu chtěl Childerich biskupa ztrestat mečem, ale nakonec Leodegara poslal jen do vyhnanství v luxeuilském klášteře. Brzy poté došlo ke spiknutí šlechticů, kteří svého panovníka i s jeho ženou zabili a vyhnaný biskup se vrátil do svého úřadu.
Na trůn opět dosedl Teodorik III. a Ebroin se snažil dosáhnout ztracené moci. Rozšířil prý nepravdivou pověst o Teodorikově smrti a jistého hocha začal prohlašovat za syna Chlotara III. jako nástupce na trůn. Přitom se sebraným vojskem údajně porazil královskou armádu Neustrie a začal se zuřivě mstít svým odpůrcům. Přitáhl k Autunu a žádal po Leodegarovi slib věrnosti podvodnému králi. Přátelé biskupovi radili pobrat cennosti a utéci. On na něco podobného nepomýšlel a cennosti rozdal. Ebroin dal pod vedením Vaymara obléhat Autun. Leodegar však byl ochoten dát za svěřený lid, jako dobrý pastýř, svůj život a po přijetí svátostí odešel do nepřátelského tábora, aby zabránil prolévání nevinné krve. Tam mu Ebroin dal vrtákem vyloupnout oči a pak odvést do pustiny, aby zemřel hlady. O to se měl postarat Vaymer, ale vykonavateli druhého rozkazu se prý zželelo biskupa a dovedl ho do fécampského kláštera. Podle jiných pramenů byl ve Fécamp vězněn i mučen.
Teodorik III. pro svou slabost a též aby prý zabránil občanské válce, smířil se s majordomem Ebroinem a nechal ho za své vlády u moci i přes jeho krvavé řádění. Ten se po čase dozvěděl, že biskup Leodegar dosud žije a dal mu vyříznout jazyk i se rty a pak ho vláčet ulicemi. Později, asi r. 679, ho křivě obžaloval z vraždy Childericha II. a nařídil odvést ho do lesa a setnout mu hlavu.
Údajně šlo o Ivelinský les, později přejmenovaný na Leodegarův, na rozhraní Arraské a Cambraiské diecéze. Údaje nejsou jednotné, podle jiných šlo o les Somma Sarcing a v Sarcingu byl pak pohřben. Jeho ostatky byly poměrně brzy přeneseny do opatství sv. Maxentia (Saint-Maixent) u Poitiers. Odtud se jich část dostala do kostela St-Léger v Ebreuil. Fr. Ekert udává, že ostatek Leodegarovy hlavy získal v r. 1365 pro svatovítský chrám v Praze Karel IV.
Gerin, narozený kolem r. 630, byl intrikami Ebroinovými rovněž jako jeho bratr Leodegar křivě obžalován z podílu na vraždě Childericha II. Tyto obžaloby měly zakrýt hlavní důvod Ebroinovy nenávisti vůči zbožným a čestným bratrům, plnícím své povinnosti. Gerin byl guvernérem v Poitou (dnešní Neuville-en-Poitou). Po Leodegarově oslepení, kdy Ebroin předpokládal jeho smrt, byl Gerin roku 677 v Poitou ukamenován.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
V Leodegarově soužení je patrná hrdinská tichost, trpělivost, láska k nepřátelům i oddanost do Boží vůle. Rozjímáním o těchto ctnostech dojdu k rozhodnutí jak je uskutečňovat i ve svém životě.Všemohoucí, věčný Bože, Tys dával svatému biskupovi Leodegarovi a sv. Gerinovi sílu, aby statečně snášeli utrpení pro Krista a víru v něho potvrdili mučednickou smrtí; dej i nám slabým svou božskou pomoc, abychom tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
( závěrečná modlitba z breviáře)
Angeli custodes; Maria Antonina Kratochwil♦ (1942); Eleutherius, m. Nicomediæ (s. III/IV); Leodegarius et Gerinus (asi 679-680 a 677); Beregisus (post 725); Theophilus, monachus (asi 795); Ursicinus, ep. Curien (s. VIII); Ludovicus♦, Lucia (1622); Ioanna Æmilia de Villeneuve (1854); Antonius Chevrier♦ (1879); Ioannes Beyzymw, presbyter (1912); Bartholomæus Blanco Márquez♦ (1936); Franciscus Carceller et Isidorus Bover Oliver♦ (1936); Elias Carbonell Mollá et Ioannes Baptista Carbonell Mollá♦ (1936); Maria Guadalupe /Maria Francisca/ Ricart Olmos♦ (1936); Saturius (606); Georgius Edmundus René♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský