blah. Szilárd Ignác Bogdánffy

Szilárd Ignatius Bogdánffy, ep. Mare et Oradea

3. října, připomínka
Postavení:	biskup, mučedník
Úmrtí:	1953

ŽIVOTOPIS

Narodil se 21. 2. 1911 v obci Feketetõ, na okrese Torontal, v dnešní Crna Bara v Rumunsku (obec pak patřila k Maďarsku, nakonec k Srbsku). U své rodiny zde žil do roku 1925, kdy se přestěhovali do Temešváru. Zde začal vyšší studia u piaristů a po závěrečných zkouškách přešel do semináře diecéze Oradea. Biskup Stefan Fiedlera mu 29. 6. 1934 udělil kněžské svěcení, po kterém o. Szilárd pokračoval ve studiu na univerzitě v Budapešti, kde získal doktorát z filozofie a dogmatiky. Vrátil se do Oradea a působil zde jako profesor katolického semináře i zpovědník u voršilek. Pro mnoho studentů i dalších duší se stal vyhledávaným duchovním vůdcem a zpovědníkem, kvůli vynikající schopnosti dobře radit.

Měl pevnou a klidnou povahu, s níž překonával obtíže. Za druhé světové války, kdy bídu znásobovalo bombardování a rasově diskriminační zákony, ujímal se nejpotřebnějších. Mezi nimi byli židé, kteří se vmísili mezi studenty teologie. Poskytl jim útočiště, čímž je zachránil před smrtí.

Po válce jedno zlo bylo vystřídáno druhým a v Rumunsku začal teror komunistického režimu se čtyřicetiletou proticírkevní propagandou. Biskup Scheffler v souladu s kanonickým právem se rozhodl nechat o. Szilárda Bogdánffyho tajně vysvětit na biskupa, aby zajistil vedení diecéze v případě, že by on sám byl uvězněn. Biskupské svěcení mu uděloval apoštolský nuncius Gerald Patrick O’Hary 14. 2. 1949 v kapli nunciatury v Bukurešti, za přísného utajení. Přesto se o něm komunisté dozvěděli a usilovali otce Szilárda získat pro kolaboraci a vytvoření národní církve odloučené od Říma. Přemlouváním ani vyhrožováním komunisté neuspěli a tak ho necelé dva měsíce po vysvěcení uvěznili. Následovalo mučení, práce v dolech i přesuny z jedné věznice do druhé. Teprve začátkem roku 1953 byl nad ním vynesen rozsudek 12 let nucených prací. Na následky krutého zacházení a odmítnutí léčby zápalu plic, ve vězení Aiud na velmi malé samotce, kde se nemohl ani na podlahu položit, ještě téhož roku zemřel.

Svědectví o jeho pokoře, mírnosti a lásce, s níž se snažil pomáhat ostatním vězňům, vydal jeho spoluvězeň, řecko-katolický biskup Ioan Ploscaru. Blahořečený byl 30. 10. 2010 v Oradea.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dionysius Areopagita (s. I); Candida, m. Romć (století neznámé); Maximianus, ep. Bagaiensis (asi 410); Cyprianus, ep. Telonien (po r. 543); Ewaldus Nigrus et Ewaldus Albus (695); Uttow^♦ (802); Gerardus^♦, abbas (959); Adalgottusw^♦ (1160); Ambrosius Franciscus Ferro et XXVII sociiw - Matthćus Moreiraw, Emmanuel Rodrigues Moura et coniunx eiusw (1645); Crescentius García Pobow^♦ (1936); Euphrasius Maria Raga Nadalw^♦ (1936); Szilárd Ignatius Bogdánffy, ep. Mare et Oradea^♦ (1953); Hesychius, monachus (s. IV); Faustus, Caius, Petrus, Paulus, Eusebius, Chæremon, Lucius et II socii (s. III/IV)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský