sv. Inocenc Canoura Arnau a 8 druhů

Innocentius ab Immaculata /Emmanuel/ Canoura Arnau et VIII socii: Cyrillus Bertrandus /Iosephus/ Sanz Tejedor, Marcianus Iosephus /Philomenus/ López López, Victorianus Pius /Claudius/ Bernabé Cano, Iulianus Alaphridus /Wilfridus/ Fernández Zapico, Beniamin Iulianus /Vincentius Alphonsus/ Andrés, Augustus Andreas /Romanus/ Martín Fernández, Benedictus a Iesu /Hector/ Valdivielso Sáez, Anicetus Adolphus /Emmanuel/ Seco Gutiérrez)

9. října, připomínka
Postavení:	mučedníci FSC
Úmrtí:	1934

ŽIVOTOPIS

Dnes si s církví vedle passionisty, otce Inocence Canoura, připomínáme bratry z kongregace křesťanských škol, kteří vytvářeli komunitu na škole v Turone, v severo-východní části Španělska. Zde byli v roce 1934 umučeni. Z rozhodnutí revolučního výboru byli pátý den od vypuknutí revoluce v Asturii 9. 10. v 1,30 h zastřeleni na hřbitově v Turone pro svou příslušnost ke Kristu.

Posláním bratrů bylo bezplatné vzdělání chlapců, zejména z chudých rodin, jak tomu zakladatel kongregace, sv. Jan de la Salle (pam. 7. 4.), chtěl. Sám byl kněz, ale dospěl k názoru, že řehole bude lépe plnit svou úlohu, když bude plně laická - složena jen z řeholních bratrů, kteří se nestanou kněžími. Proto vzpomínaní řeholníci byli pouze bratry, vyškolenými pro různé úkoly a typy studentů.

Jejich ostatky byly hned po revoluci exhumovány a bratři identifikováni podle značek na prádle. Ostatky osmi mučedníků kongregace i o. Inocence, byly 25. 2. 1935 přeneseny do Bujedo.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MUŽI, KTEŘÍ SVÉ SRDCE ZASVĚTILI BOHU A VÝUCE MLÁDEŽE

Inocenc Canoura Arnau se narodil se 10. 3. 1887 v Santa Lucia del Valle de Oro v provincii Lugo (diecéze Mondoñedo-Ferrol) v Galicii na severu Španělska. Od rodičů dostal jméno Emmanuel Canoura Arnau a pevnou křesťanskou výchovu. Ve 14 letech vstoupil do semináře pasionistů v Peñafiel poblíž Valladolid. V červenci 1904 vstoupil do jejich kongragace (CP - Kongregace Utrpení našeho Pána Ježíše Krista - založena sv. Pavlem od Kříže s pam. 19. 10.) a přijal jméno Inocenc od Neposkvrněného početí Panny Marie (Inocencio de la Inmaculada).

Noviciát začal v Deusto u Vizcaya a první sliby složil 26. 7. 1905. Pak pokračoval ve filozofických a teologických studiích. V Mieres, poblíž Turone v Asturii, přijal v roce 1910 podjáhenské svěcení a o dva roky později jáhenské. Na kněze byl vysvěcen 20. 9. 1913 a zároveň mu bylo sděleno rozhodnutí, že bude pomáhat s výchovou mladých kleriků a působit jako kazatel. Brzy začal učit literaturu, filozofii a teologii a byl posílán do Daimiel v Ciudad Real, Corella v Navarre, Peñaranda de Duero v Burgosu a Mieres Asturias.

V roce 1934 působil pastoračně v Mieres a 4. 10. - v den kdy vypukla revoluce - byl pověřen, aby v nedalekém Turone na škole P. Marie z Covadonga, zřízené bratry FSC, uděloval studentům svátost smíření. Ráno 5.října zde ještě sloužil mši svatou, protože byl zrovna první pátek v měsíci. Na jejím konci byl zatčen a přiveden k bratrům FSC, které si společně připomínáme, aby s nimi sdílel utrpení a společnou mučednickou smrt.

Cyril Bertrand Sanz Tejedor se narodil 20. 3. 1888 v Lerma v diecézi a provincii Burgos ve Španělsku, jako Joseph Sanz Tejedor do chudé rodiny. Od dětství byl tichý a pilný. Do školy křesťanských bratrů v Bujegu nastoupil 12. 7. 1905, v 17 letech. V dalším roce, 23. 10. 1906, začal noviciát v Kongregaci bratrů křesťanských škol (Institutum Fratrum Christianorum Scolarum - FSC) a přijal jméno Cyril Bertrand.

První sliby složil 31.5 1909 a v srpnu téhož roku byl poslán do Deusto v Guiscaglia v blízkosti Bilbao v severním Španělsku, kde začal působit jako učitel v duchu sv. Jana Křtitele de Salle. Odtud šel do sirotčince "Corazón de Jesús Sagrado" v Madridu. V březnu 1911 byl přeřazen do školy v Puente de Vallecas a v červnu nastoupil do školy Santa Susana v Madridu. Byl velmi trpělivý a vůči svěřeným žákům plný lásky.

V roce 1913 byl přeložen do Villagarcía de la Torre v Badajoz a v roce 1914 na Sanlúcar de Barrameda v Cádiz. Zde v srpnu 1916 složil věčné sliby a pokračoval ve výuce.

Ve 30 letech byl od září jmenován ředitelem školy v Isal, pak převzal vedení školy v Riotuerto a r. 1920 byl poslán učit na školu v Anaz. Rovněž i do přístavního města Santander, kde byl od r. 1924 představeným kolégia a ředitelem školy.

Po šesti letech nastalo zhoršení společenské i politické situace, další rok byla zrušena monarchie. V roce 1933 bylo Cyrilu Bertrandovi ještě svěřeno vedení školy pro děti horníků v Turone v provincii Asturias. Pak republikánská (levicová) vláda zahájila kampaň proti katolickému školství a následovalo i pronásledování kněží. Bratři museli přejít do civilu a za této situace Cyril Bertrand ještě v létě 1934 ve Valladolid zorganizoval 30denní exercicie, aby sebe i bratry připravil k odvaze při střetu s odpůrci víry a potřebě přijmout mučednictví.

Týden po skončení exercicií byli bratři kongregace FSC Cyril Bertrand Sanz Tejedor, Marcián López López, Viktorián Bernabé Cano, Julián Fernández Zapico, Benjamín Andrés, August Martín Fernández, Benedikt Valdivielso Sáez a Anicet Seco Gutiérrez, zajati červenými gardisty a odsouzeni.

V nočních hodinách 4. 10. 1934 vypukla v Asturii revoluce, která byla pokusem po sovětském vzoru. Za jejího trvání bylo během 15 dnů zabito přes tisíc lidí. Innocent Canoura Arnau (de la Inmaculada), který 4. 10. zpovídal studenty ve škole P. Marie z Covadonga, byl druhého dne při mši svaté zajat a připojen k Cyrilu Bertrandovi a jeho sedmi druhům. Od nepřátel víry bylo s nimi hrůzně zacházeno a všichni byli nakonec postříleni na počátku dne 9. 10. v 1,30 h. na hřbitově v Turone.

Marcián López López se narodil 15. 11. 1900 v El Pedregal poblíž Molina de Aragón v diecézi Sigüenza a provincii Guadalajara do španělské křesťanské rodiny zemědělských dělníků. Od dětství se učil s odvahou čelit životním problémům. Díky svému strýci Gumersindovi se ve 12 letech dostal do Kongregace bratrů křesťanských škol (FSC). Byl přátelský a oblíben spolužáky. Dostal však zánět středního ucha, musel se vrátit domů a na následky ohluchl. Přesto měl velkou touhu vrátit se k bratrům do Bujedo a jeho přání bylo nakonec splněno. Nemohl se ovšem věnovat výuce, byl zde jen pomocníkem pro všechny bratry.

Noviciát začal 20. 9. 1916 a přijal jméno Marcian Josef. Časné sliby skládal 9. 7. 1919 a v dalších letech konal v Bujedo vedle domácích prací i práce na zahradě a také dostal na starost sakristii krásného a starobylého románského klášterního kostela (z r. 1100). V něm složil slavnostní sliby 9. 7. 1925.

Za necelé tři roky od slibů byl 28. 5. 1928 poslán do školy v Teran v Santander, aby zde pracoval jako kuchař. Za krátký čas se musel přestěhovat do Caborana v Asturii a dále pracoval na škole Nuestra Señora de Lourdes ve Valladolidu. Odtud byl poslán do Colunga Asturie, pak Gallarta v provincii Vizcaya a nakonec do Mieres, opět v Asturii. Všude byla ceněna jeho horlivost, s níž se staral o kuchyni i údržbu domu.

V dubnu 1934 se stěhoval do Turone v Asturii, protože projevil ochotu nahradit kuchaře, který tam pro zhoršenou politickou situaci, spojenou s pronásledováním, už nechtěl pracovat. Když přišlo zatýkání mohl zachránit život, protože nebyl zapojen do výuky, ale nechtěl zakrýt skutečnost, že je řeholní bratr. Za věrnost vyjádření sounáležitosti s řeholními bratry s nimi i společně skonal jako mučedník.

Viktorián Bernabé Cano se narodil 7. 7. 1905 v San Millán de Lara v diecézi a provincii Burgos ve Španělsku. Do školy institutu křesťanských bratrů (FSC) přišel 26. 8. 1918 a o tři roky později zažádal o vstup do tohoto řeholního společenství. Noviciát začal 30. 8. 1921 a zároveň přijal jméno Viktorian Pius.

Měl hudební nadání a vynikal ve zpěvu, kreslení, jazycích, dějepise, matematice a v přírodních vědách. První sliby složil 2. 2. 1923. Při překonávání různých obtíží byl velmi trpělivý. Své schopnosti prokázal hned na prvním učitelském místě v Palencia, kde brzy získal srdce dětí i jejich rodin. Pak, mimo tří měsíce v La Santa Espina ve Valladolidu, kde zastupoval bratra, byl deset let v Carrion. Pracoval s žáky, kteří potřebovali zvláštní péči, protože normální školní docházku by nezvládli. Věčné sliby složil 23. 8. 1930.

Po uzavření křesťanské školy v roce 1933 z nařízení vlády, jako jeden z mála pokračoval ve výuce a péči o své svěřence. V roce 1934 musel přejít do Turone, kde převzal i vyšší třídy, které zůstaly bez učitele, protože ti dosavadní měli strach zde ve vyučování pokračovat. Po 20 dnech v komunitě byl s ostatními bratry zajat a nakonec zastřelen.

Julián Fernández Zapico se narodil 24. 12. 1903 v Cifuentes de Rueda v provincii Léon ve Španělsku. Pokřtěný byl Wilfrid a říkali mu doma Viyo. Byl citlivý, tichý a pokorný. Matka mu brzy zemřela a do péče si ho vzal strýc, který byl v nedalekém městě farářem. V 17 letech vstoupil do noviciátu u kapucínů v Bilbau, ale po krátké době musel kvůli nemoci odejít. Později při druhé žádosti byl Wilfrid kapucíny odmítnut, ale pak se setkal s bratry z Kongregace bratří křesťanských škol a 4. 2. 1926 začal u nich v Bujedo noviciát a přijal jméno Julián Alfred. Při vstupu měl již více životních zkušeností, byl plný horlivosti a vynikal františkánskou prostotou. Mezi studenty byl vždy veselý a přívětivý, ač jinak miloval mlčení. Ve svém volnu pomáhal v kuchyni. V srpnu 1926 oblékl řeholní hábit a po roce, 15. 8., složil první sliby. Po dokončených studiích nastoupil 24. 8. 1929 jako učitel v Caborana v Asturii. Vyučoval první čtyři ročníky a nejraději připravoval děti k prvnímu sv. přijímání. Věčné sliby složil 28. 8. 1932. V září 1933 byl převeden na Turone, kde jej po roce čekal trpký závěr života.

Benjamín Andrés se narodil 27. 10. 1908 v Jaramillo de la Fuente v provincii Burgos ve Španělsku se jménem Julián. Od 12 let byl v Bujedo u bratří křesťanských škol. Měl zde problémy s učením, kvůli kterým dostal určitý odklad a čekalo ho více práce. Noviciát začal 29. 8. 1924 a obdržel jméno Benjamín Julián. Byl malého vzrůstu, ale ukazoval velké nadšení. Rok po prvních slibech, skládaných 15. 5. 1926, byl poslán vyučovat na školu v Santiagu de Compostela a roku 1933 byl přeřazen na školu v Turone. Slavnostní sliby vykonal 30. 8. 1933. Po roce přijal se spolubratry mučednickou smrt.

August Martín Fernández se narodil 6. 5. 1910 v Quintana de los Prados v diecézi Santander v Cantabria ve Španělsku. Jeho rodné jméno bylo Roman Martin. Po otci, který byl vojákem, zdědil smysl pro přesnost a poslušnost. Po jeho ztrátě vyrostl v jemného a rozhodného mladíka, který si zvolil cestu bratří křesťanských škol. Jeho matka však měla námitky a teprve Romanovo vážné onemocnění zlomilo její odpor. Poté co lékař doporučil zaopatřit nemocného svátostmi, slíbila, že pokud se uzdraví, nebude bránit jeho vstupu mezi řeholní bratry. Následující noci horečka ustoupila a došlo k rychlému zotavování.

Dne 8. 8. 1922 odešel do Bujedo k bratřím. Matka marně doufala, že Roman bude za čas litovat odchodu a vrátí se. Setrval, 3. 2. 1926 začal noviciát s novým jménem Ondřej Augustin a 15. 8. 1927 vykonal první sliby. Věčné složil po třech letech, kdy dostudoval a pak nastoupil učit na školu Nuestra Señora de Lourdes ve Valladolidu. V roce 1933 byl delší dobu nemocen a po uzdravení poslán do Turone, protože jeho bývalá škola už byla vládou zavřena. Zde zůstal až do mučednické smrti.

Benedikt Valdivielso Sáez se narodil 31. 10. 1910 v Buenos Aires v Argentině. Byl synem španělských emigrantů Benigna Valdivielso a Aurory roz. Saez, kteří mu dali jméno Hector a mimo něj měli ještě čtyři děti. Život v Argentině nesplňoval jejich naděje a proto se v r. 1914 se čtyřletým Hectorem vrátili zpět do Španělska, kde bydleli v Briviesca v diecézi Burgos. O něco později otec odešel hledat práci do Mexika.

Hector se v Briviesca se seznámil s bratry v Kongregaci bratří křesťanských škol (FSC), k nimž jako zájemce o vstup do kongregace v Bujedo nastoupil 31. 8. 1922 i s rodným bratrem Josefem Alfredem. Když kongregace začala hledat zájemce pro misionářskou přípravu v Lembecq-lez-Hal v Belgii, Hector se hned přihlásil. Do Belgie odjel 7. 8. 1924 se třemi spolužáky a snil o návratu do rodné Argentiny. O dva roky později, ve stejný den, začal noviciát a přijal jméno Benedikt od Ježíše.

Po prvních slibech r. 1927 se vrátil do Bujedo dokončit učitelské vzdělání.Se zhoršující se situací v zemi byly misijní plány odloženy a Benedikt 24. 8. 1929 nastoupil jako učitel na školu v Astorga v Leónu, kde měl 96 studentů, kterým se s láskou věnoval. Pomáhal také lidem v nouzi, měl otevřené srdce a vyzařoval radost. Začal vést skupinu mládeže, se studenty hrál i fotbal a dostal od nich přezdívku "Argentina". Do novin La Luz de Astorga psal pod pseudonymem Vezas nebo se podpisoval "H."

V srpnu 1933 přišel Benedikt přednášet do Turone. Zde také organizoval Katolickou akci mládeže a mariánskou skupinu. V horlivosti s odvahou pokračoval, také se ve Valladolid účastnil exercicií, které zorganizoval Cyril Bertrand a s bratry pak byl zajat a skončil mučednickou smrtí.

Anicet Seco Gutiérrez se narodil 4. 10. 1912 v Celada Marlantes v provincii Santander ve Španělsku a při křtu dostal jméno Emmanuel. V šesti letech mu zemřela matka. Otec jej vychovával za pomoci prarodičů. K bratřím křesťanských škol v Bujedo nejprve odešel starší bratr Maximino, po něm 1. 9. 1924 Emmanuel a nakonec i nejmladší bratr Florencio. Na konci září 1924 jim zemřel otec a sourozenci se stěhovali k prarodičům. Emmanuel začal noviciát 6. 9. 1928 a po pěti měsících obdržel řeholní hábit s novým jménem Anicet Adolf. První sliby složil 2. 2. 1930, v dalším roce tříleté, ale věčné již nestačil. Po dokončení studia 24. 8. 1932 nastoupil jako učitel na školu Nuestra Señora de Lourdes ve Valladolidu, kde se rok věnoval nejmladším žákům a pak byl poslán k Turone. O rok později, ve 22 letech, podstoupil s bratry mučednickou smrt.

Tito mučedníci byli blahořečeni v Římě 29. 4. 1990 a kanonizováni 21. 11. 1999 o slavnosti Krista Krále v basilice sv. Petra papežem Janem Pavlem II. S nimi byl svatořečen i jejich bratr Jakub Hilarius Barbal Cosan (pam. 18. 1.), který byl zavražděn o tři roky později.

Potřebným zázrakem pro kanonizaci bylo uzdravení 25 leté dívky z Managua v Nikaragui, Rafaely Bravo Jirón, která umírala na rakovinou dělohy. Lékaři ji dávali maximálně dva týdny života. Její manžel od bratrů ve škole De la Salle dostal radu novénou prosit tyto mučedníky o přímluvu. Modlitby konal od 11. do 29. 4. 1990. V poslední den navečer ještě probíhaly u Rafaely velké bolesti, ale ráno vstala zcela zdráva. Lékaři nemocnice Berta Calderón, kde pacientka umírala, zázrak potvrdili.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Příběh těchto mučedníků i zázrak na jejich přímluvu dosvědčují, že "láska vítězí nad zlem." Vítězství Kristovy lásky na Golgotě je cesta, k jejímuž následování nás v evangeliu vyzývá. Proto se nad touto výzvou zamyslím s přečtením: Mt 7,14; Jan 14,6; Mt 16,24.

Všemohoucí Bože, na prosby svatých mučedníků Inocence Canoura, Cyrila Bertranda a jejich druhů, kteří se za nás u Tebe přimlouvají, dej nám sílu, abychom i my svým životem vydávali svědectví Tvé pravdě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dionysius et socii, mm. Lutetiæ (s. III.); Ioannes Leonardi (1609); Abraham, patriarcha; Diodorus, Diomedes et Didymus (století neznámé); Domninus, m. apud Parmam (s. IV); Publia (s. IV); Sabinus, eremita (s. V); Gislenus (asi 681-685); Deusdedit, abbas (834); Guntherus (1045); Bernardus Ruthenensis (1110); Ludovicus Bertrán (1581); Ioannes Henricus Newman (1890); Innocentius ab Immaculata /Emmanuel/ Canoura Arnau et VIII socii: Cyrillus Bertrandus /Iosephus/ Sanz Tejedor, Marcianus Iosephus /Philomenus/ López López, Victorianus Pius /Claudius/ Bernabé Cano, Iulianus Alaphridus /Wilfridus/ Fernández Zapico, Beniamin Iulianus /Vincentius Alphonsus/ Andrés, Augustus Andreas /Romanus/ Martín Fernández, Benedictus a Iesu /Hector/ Valdivielso Sáez, Anicetus Adolphus /Emmanuel/ Seco Gutiérrez) (1934)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský