Cerbonius
| 10. října, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 575 |
ŽIVOTOPIS
Žil a působil jako starostlivý biskup v etruském městě Populonii v provincii Livorno v Itálii. Jeho svěřené stádo se dlouhou dobu ocitalo mezi dvěma znepřátelenými vojsky. Ostrogótů, kteří panovali v Itálii, a vojsky východního císařství. Téměř osmnáctileté válčení, při němž Gótové svými požadavky přiváděli lid do velké bídy a nesnází, vedlo k hladomoru. Na obyvatelstvo přicházel útlak z obou stran. Cerbonius se snažil pomáhat jak jen mohl a nedělal rozdílu mezi potřebnými. Přicházeli za ním i uprchlí a hledaní vojáci z byzantského vojska, kterým hrozilo dopadení. Dobrý pastýř Cerbonius prý pro ně vždy nalezl úkryt před nepřáteli. Jakmile se o tom dozvěděl gótský král Totila, odsoudil Cerbonia k roztrahání vyhladovělým medvědem. Medvěd však na Cerbonia odmítl zaútočit. Místo toho, aby mu způsobil smrt, schoulil se k jeho nohám a začal je olizovat. Nejen divoké zvíře, i ostatní byli na straně Cebronia a král Totila ustoupil a nechal Cebronia volně odejít. Podle některých zdrojů mu trest byl změněn ve vyhnanství a na Elbě prý strávil 30 let. Dle jiných tam byl až od r. 568. Není asi vyloučeno, že po Totilově smrti se vrátil do své diecéze a po vpádu Langobardů se jednalo o druhé vyhnanství.
V roce 552 tento král zemřel a válka skončila vítězstvím východního císařství. K novému válčení došlo v r. 568, kdy zemi napadli Langobardi s korouhví krále Alboina. Cerbonius byl přes pokročilejší věk z Populonie vyhnán a zemřel na Elbě. Zde před smrtí požádal přátele, aby jeho ostatky dopravili do diecéze, což učinili. Na malé lodi s nimi za bouře přistáli v zálivu Baratti v Maremma, aniž si jich Langobardi povšimli.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Daniel Comboni (1881); Pinytus (asi 180); Eulampius et Eulampia (s. IV.); Gereon et socii (asi s. IV.); Victor et Mallosus (asi s. IV.); Cassius et Florentius, m. Bonnæ (asi s. IV.); Clarus, ep. Nanneten (s. IV.); Cerbonius (asi 575); Paulinus, ep. Eboracen (644); Telchildis (asi 670); Tancha (s. VI/VII); Daniel, Samuel (1227); Ioannes / Thwing/ de Bridlington (1379); Angela Maria /Sophia Camilla/ Truszkowska♦ (1899); Leo Wetmański♦ (1941); Eduardus Detkens♦ (1942); Maria Catharina /Maria a Jugularis/ Irigoyen Echegaray♦ (1918)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský