blah. Anděla /Žofie/ Truszkowska

Angela Maria /Sophia Camilla/ Truszkowska

10. října, připomínka
Postavení:	zakladatelka kongregace CSSF
Úmrtí:	1899

ŽIVOTOPIS

Pocházela ze šlechtické rodiny v Polsku. Ve 30 letech vstoupila do třetího františkánského řádu a přijala jméno Angela Marie. V listopadu 1855 založila společenství s pozdějším názvem "Kongregace sester feliciánek" (Sororum S. Felice Cantalicio). Ani poté co carským dekretem bylo společenství feliciánek rozpuštěno a trávicí potíže ji donutily k léčení v rakouské Krynice, nezůstala nečinná. S funkce představené odešla pro ztrátu sluchu v r. 1869. Ve stáří velmi trpěla těžkými chorobami a v 74 letech zemřela na onemocnění rakovinou.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

"MILOVAT ZNAMENÁ DÁVAT..."

Narodila se 16. 5. 1825 v Kališi (Kalisz) v Polsku, do staré šlechtické rodiny Josefa Truszkowskiho a Josefíny roz. Rudziňské. Byla nejstarší ze sedmi dětí. Uvádí se její předčasné narození mamince, která se vdávala v 16 letech. Rodiče jí při sv. křtu, na Nový rok, dali jméno Žofie Kamila. Otec byl víceprokurátorem při soudech nápravní policie, věnující se problémové mládeži, a to i přes velké dědictví v bialostockém kraji, které by k zajištění rodiny stačilo.

Žofie Kamila měla jako malé dítě panovačnou, náruživou a výbušnou povahu, přesto měla citlivé srdce k lidské bídě. Vynikala inteligencí, velkorysostí i jistým temperamentem. Nebyla moc důvěřivá, poněkud skurpulózní - negativní projevy své povahy někdy těžce nesla a ve svědomí byla úzkostlivá. Bohatí a starostliví rodiče jí zajistili soukromou vychovatelku i soukromé studium. Jako důvod je udáváno její nedostatečné zdraví od nejútlejšího věku. S mnoha věcmi se vyrovnávala díky náboženské výchově a vycházky s vychovatelkou ráda spojovala s návštěvou Pána Ježíše v některém kostele.

Rodina se v roce 1837 přestěhovala do Varšavy, kde se Žofie Kamila vzdělávala na prestižní soukromé akademii paní Guerin a otec s právnickým vzděláním pracoval jako hypotekární písař - ve věcech hypotečních úvěrů na nemovité zástavy. Měla zálibu v četbě a v rozhovorech s otcem získávala vhled do současných společenských problémů. Svou pozornost věnovala důsledkům sociálních problémů a získávala tak smysl pro spravedlnost.

V 16 letech Žofii Kamilu postihla tuberkulóza, která byla zachycena v raném stádiu a kvůli onemocnění následoval zdravotní pobyt ve Švýcarsku. Zde se učila francouzštinu a hodně četla. Také přehodnotila svůj dosavadní vztah k Bohu, vnímaje závislost na jeho milosti a v odpověď se rozhodla stát řeholnicí. Rodiče o jejím životě měli zcela odlišné představy. Ale ona to, co svět považoval za velké, viděla jako nudné, povrchní a klamné radosti.

Spřízněnou duši našla ve své sestřenici Klotildě Ciechanowski, pro stejné duchovní ideály. Otec, vida touhy své dcery Žofie, zařídil jí možnost pracovat pro chudé ve varšavském ghettu. Zde Žofie dál v modlitbě hledala jasnou představu svého poslání podle Boží vůle. Pochopila, že zlo rozbitých rodin souvisí se špatnostmi v sociálním prostředí a v nedostatku náboženské i mravní výchovy.

Ve 23 letech vedla Žofii k hlubokému zamyšlení smrt její 16leté sestry Valerie. Nad její rakví uvažovala o podstatě života a délce života nesmrtelné duše. To ji vedlo ke kajícnosti a větší intenzitě vnitřního života, v němž rostla její oddaná láska ke Kristu v eucharistii, k modlitbě i touha po asketickém životě na záchranu duší. Vážně se začala zabývat vstupem do kláštera Navštívení P.M., to se však kvůli rodičům neuskutečnilo.

V roce 1849 cestovala jako ošetřovatelka se svým nemocným otcem na jeho přání k minerálním pramenům v Salzbrunnu. Později navštívila katedrálu v Kolíně nad Rýnem a zde se jí dostalo vnitřního poznání, že i přes svou lásku k modlitbě a samotě je povolána pohybovat se mezi utrpením chudých a sloužit Kristu skrze ně i modlitbou a obětí.

Domů se s otcem vracela přes Krakov a ve Varšavě pokračovala v péči o něj i mladší sourozence. Přitom se začala starat o sirotky. Zprvu o dva, pak o šest. Se svojí sestřenicí Klotildou vstoupila do Bratrstva sv. Vincence de Paul (s pam. 27. 9.).

O něco později, unesené apoštolskou horlivostí, vstoupily obě dvě 27. 5. 1855 v kostele kapucínů do Třetího řádu sv. Františka. Přijaly řeholní hábity i nová jména. Žofie jméno Angela Marie a Klotilda se stala sestrou Veronikou. Jejich duchovním vůdcem byl otec Honorát Kozminski. Angela Marie začala hned z vlastních prostředků se zřizováním útulku pro sirotky, tělesně postižené i osamělé stařenky. V Kostelní ulici č.10 v Nowe Miasto ve Varšavě jí grófka Wrotnovska pronajala podkrovní pokoje. Angela a Veronika sebe a své dílo vložily 21. 11. 1855 pod ochranu Panny Marie Czestochowské, před jejím obrazem. Ten den je uváděn jako začátek nového společenství s pozdějším názvem "Kongregace sester feliciánek". V dubnu 1856 sestra Angela přestěhovala svoji společnost do prostornějšího bytu na Mostové ulici a k oběma sestrám se přidala konvertitka kněžna Rhebinderová jako sestra Kunigunda.

Sestry vodily děti z chudých vrstev, zanedbávané po mravní a náboženské stránce, před oltář sv. Felixe de Cantalicio (s pam. 18. 5.), kterého si též vybraly za patrona pro své dílo a proto tato františkánská větev dostala název feliciánky.

Dne 10. 4. 1857 v kapli svého domu uskutečnily slavnostní obřady, při kterých oblékly hábit další nové členky a Angela Marie Truszkowská se pro všech 9 stala představenou s funkcí novicmistrové, do níž ji ustanovil otec Honorát, který byl jmenován za jejich představeného provinciálem kapucínů o. Benjamínem Szymanskim za jejich představeného. Řeholní sliby Třetího řádu sv. Františka složila Angela Marie 9. 7. 1857 v prvním ústředním řeholním domě společenství v Danilowiczowské ulici. O tři roky později, 17. 9., byla sestra Angela zvolena generální představenou.

Během čtyř let její sestry začaly učit ve 27 venkovských školách v ruské části Polska. V té době, kdy sester přibývalo, se některé chtěly věnovat více kontemplativnímu životu i když původní feliciánky měly aktivní poslání. V církvi vždy ale k sobě patřila práce i modlitba, která vyprošovala sílu a požehnání aktivní práci. Proto matka Angela ze sester, toužících po kontemplativním životě, vytvořila kapucínky sv. Felixe jako sestry druhého řádu a aktivně působící zůstaly feliciánkami třetího řádu. Jako představená pobývala Angela v klauzuře i mimo ni. Do roku 1864 její sestry měly v Polsku údajně 34 domů.

V roce 1863 vypuklo lednové povstání, které zasáhlo polské království v ruském područí. Sestry feliciánky své domy změnily převážně v provizorní nemocnice a ošetřovaly raněné vojáky. Předvídaje represe ze strany císařské vlády, sestry se 28. 8. 1864 slavnostně zasvětily Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. V polovině prosince byly feliciánky císařským nařízením rozpuštěny. Aktivním terciářkám se nařizovalo sundání řeholního hábitu a návrat domů a klauzurované se směly přestěhovat k bernardinkám v Loviči. S nimi šla i matka Angela. V roce 1865 u ní lékaři zjistili trávící potíže většího rozsahu a proto ji poslali na léčení do francouzského Vichy, popřípadě rakouské Krynice. S pasem, který měla Angela již od začátku roku, se vydala na léčení až po značném zhoršení svého zdraví v květnu 1866.

Likvidačnímu postihu řeholních terciářek unikly sestry delší dobu pracující v Krakově. U nich byla Angela myšlenkami velmi často a po dvojím léčení v Krynici se vrátila do Krakova, aby zde organizovala, co založila. Redigovala řeholní pravidla a usilovala o schválení Apoštolskou stolicí. V listopadu 1868 složila věčné řeholní sliby. Těžce nesla další zhoršování svého zdravotního stavu, protože měla vždy snahu vše perfektně zvládnout a náhle ji začala sužovat i postupující hluchota. Ač měla teprve 44 let, musela z těchto důvodů opustit funkci generální představené a v pokoře zaujala místo po nejmladší sestře.

V roce 1874 s radostí uvítala souhlas Apoštolské stolice pro cestu a šíření feliciánek v Americe.

Papež, při blahořečení matky Angely řekl: "Kristus jí dovolil mít vnitřní účast na tajemství svého kříže a formoval její duši četným utrpením... Její největší touhou bylo ,být zápalnou obětí lásky`. Lásku vždy chápala jako oběť sebe samé. ,Milovat znamená dávat. Dát vše, co si láska žádá. Dát bezprostředně a bez lítosti, s radostí a přáním, aby se od nás více očekávalo.` To jsou její vlastní slova, kterými uzavřela program celého svého života."

Zemřela na pokročilou rakovinu žaludku uprostřed modlících se sester 10. 10. 1899. Blahořečená byla Janem Pavlem II. 18. 4. 1993 v Římě.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad tím, co do detailu znamená milovat v pohledu světice při konfrontaci s tím, co tato slova znamenala v mém životě.

Bože, Tys dal blahoslavené Angele Truszkowské sílu, aby s vírou a hrdinským odevzdáním se do Tvé vůle brala na sebe četná utrpení; na její přímluvu nám pomáhej prokazovat milosrdenství, nacházet smysl v kříži a stát se neohroženými svědky Tvé spásy. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Daniel Comboni (1881); Pinytus (asi 180); Eulampius et Eulampia (s. IV.); Gereon et socii (asi s. IV.); Victor et Mallosus (asi s. IV.); Cassius et Florentius, m. Bonnæ (asi s. IV.); Clarus, ep. Nanneten (s. IV.); Cerbonius (asi 575); Paulinus, ep. Eboracen (644); Telchildis (asi 670); Tancha (s. VI/VII); Daniel, Samuel (1227); Ioannes / Thwing/ de Bridlington (1379); Angela Maria /Sophia Camilla/ Truszkowska^♦ (1899); Leo Wetmański^♦ (1941); Eduardus Detkens^♦ (1942); Maria Catharina /Maria a Jugularis/ Irigoyen Echegaray^♦ (1918)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský