Gummarius
| 11. října, připomínka | |
| Postavení: | rytíř, poustevník |
| Úmrtí: | asi 775 |
| Patron: | Antverp, Lieru; drvoštěpů a stolařů, soustružníků, rukavičkářů; vzýván při potížích s kýlou i na pomoc proti zlomyslným manželkám |
| Atributy: | poutnická hůl, sekera, strom, šlechtic ve zbroji |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 710 v Emblehemu u Antwerp, v diecézi Mechelen v dnešní Belgii. Byl synem vévody Brabantského a stal se rytířem na dvoře Pipina III. Krátkého. Uvádí se i příbuzenský vztah. Gumarius se oženil s pohlednou Guinmarií, jenže když musel na válečné tažení, projevily se její zlé vlastnosti. Guinmarie byla rozmarná, neznala soucitu a sužovala své poddané, kteří po 9 let vynucené nepřítomnosti Gumaria, zakoušeli její zlomyslnost a krutost.Gumarius doprovázel krále na vojenských výpravách do Lombardie, Saska a Aquitanie. Po svém návratu uslyšel velké stesky svých poddaných, omluvil se jim, zařídil vše potřebné a odešel od své manželky, aby v Nivesdoncku žil kajícím životem poustevníka. Postavil si poustevnu nazývanou Ledo a vedle ní kapli svatého Petra. Následkem jeho jednání i modliteb se prý Guinmarie polepšila.
Později Gumarius v Lieru u Antverp založil se svým přítelem Rumoldem z Mechelnu klášter. Při budování potřebovali mnoho dřeva. Podle legendy byl Gumarius v úctě u dělníků zpracujících dřevo. Pracoval zároveň s nimi a sám jednou omylem skácel strom cizího vlastníka, který ho pak chtěl žalovat, ale Gumarius setrval v noci na modlitbách, jimiž dosáhl toho, že ráno strom stál opět tam, kde jej pokácel. Zemřel v Lieru s pověstí svatosti asi ve věku 65 let.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes Pp XXIII (1963); Philippus, diaconus (s. I.); Tharacus, Probus et Andronicus (asi 304); Nicasius, Quirinus (století neznámé); Sanctinus (s. IV.); Sarmata (357); Firminus, ep. Ucentien (po roce 552); Canicus (599); Anastasius, presb. (666); Gummarius (asi 775); Bruno, ep. Colonien. (965); Meinardus (1196); Iacobus Griesinger de Ulma♦ (1491); Alexander Sauli (1592); Maria Desolata /Emmanuela/ Torres Acosta (1887); Angelus Ramos Velázquez♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský