sv. Alexandr Sauli

Alexander Sauli

11. října, připomínka
Postavení:	biskup CRSP
Úmrtí:	1592
Patron:	Korsiky, Pavia a Janov

ŽIVOTOPIS

Narodil se 15. 2. 1534 v Miláně v Itálii. Rodiče Dominik a Dommasina Spinola pocházeli ze šlechtických rodin v Janově. Alexander Sauli v Pavii vystudoval literaturu a právo. V 17 letech vstoupil do kláštera barnabitů, nově založené kongregace. Po pěti letech dalšího studia, 21. 3. 1556, přijal svátost kněžství. Měl úspěchy jako kazatel, profesor i zpovědník. Mezi penitenty, přicházejícími žádat ho o svátost smíření, patřili kardinálové, biskupové, preláti i šlechtici. Vybral si ho i milánský arcibiskup a pozdější světec Karel Boromejský. Účastníci jeho přednášek byli jím nadšeni pro charisma, které z něj vyzařovalo.

Několik let působil v Miláně jako profesor a správce kolegia sv. Pavla a Barnabáše. Ve 30 či 33 letech byl zvolen za generálního představeného řádu a později se jím stal znovu. Pro novice sepsal ještě i dnes platná pravidla a pro zpovědníky a kazatele vydal nové směrnice.

V roce 1570 byl od papeže jmenován biskupem Alérie na Korsice a svěcení přijal od arcibiskupa Karla Boromejského. Na Korsice ve své diecézi, kterou prý našel nemálo zpustlou, zřídil seminář, vystavěl katedrálu i biskupskou rezidenci. Bohoslovce osobně vyučoval teologii, vizitoval farnosti s kázáním, poučováním a návštěvami nemocných. Nebál se je navštěvovat ani za epidemie a hladomoru, kterými byla Korsika postižena v roce 1580. Přitom žil velmi chudě, v odříkání, myslel na druhé. Staral se o mnoho potřebných, zakládal také školy a chudobince.

Pro úspěšné působení na Korsice mu papež nabídl diecéze Janov a Tortono, ale on odmítl. Nakonec mu papež Řehoř XIV. nařídil odejít z míst, kde se už velmi vyčerpal a převzít snazší správu diecéze Pavia. Ale již při první vizitaci v Calosso d'Asti zemřel ve věku 59 let.

Blahořečený byl 23. 4. 1742 papežem Benediktem XIV. a svatořečený 11. 12. 1904 papežem Piem X.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Pp XXIII (1963); Philippus, diaconus (s. I.); Tharacus, Probus et Andronicus (asi 304); Nicasius, Quirinus (století neznámé); Sanctinus (s. IV.); Sarmata (357); Firminus, ep. Ucentien (po roce 552); Canicus (599); Anastasius, presb. (666); Gummarius (asi 775); Bruno, ep. Colonien. (965); Meinardus (1196); Iacobus Griesinger de Ulma^♦ (1491); Alexander Sauli (1592); Maria Desolata /Emmanuela/ Torres Acosta (1887); Angelus Ramos Velázquez^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský