obraz E. Kazimirowského
Dominica II Paschae seu De divina Misericordia
7. dubna, slavnost |
ŽIVOTOPIS
Svátek Božího milosrdenství oficiálně zavedl papež Jan Pavel II. 30. 4. 2000 v den svatořečení sestry Faustýny Kowalské (pam. 5. 10.), kterou si Ježíš vyvolil za hlasatelku Božího milosrdenství. Její apoštolát souvisí s šířením důvěry v Boží milosrdenství s pomocí obrazu, k jehož namalování podle vidění byla vyzvána. Po výzvě k namalování obrazu v únoru 1931 Ježíš Faustýně poprvé vyjevil svou touhu, aby milosrdenství mělo svátek. (viz její Deníček 49)V září 1936 Ježíš Faustýně řekl: "Dcero má, říkej celému světu o mém nesmírném milosrdenství. Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat. ...Svátek Milosrdenství vyplynul z mého nitra, toužím, aby byl slavnostně slaven první neděli po Velikonocích. Lidstvo nedojde pokoje, dokud se neobrátí ke zdroji mého milosrdenství." (Deníček 699)
O Velikonocích si celá Církev připomíná dílo Božího vykoupení, které je úzce spjaté s Božím milosrdenstvím.
Dnešní svátek je Ježíšovým velkým darem, protože jde především o den mimořádných milostí pro celý svět. Modlitby k Božímu milosrdenství, týkající se příslibů jeho milostí, se nacházejí v poznámce.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
přichází dnes Ježíš s nabídkou svého milosrdenství. Tím cílem je věčné prožívání štěstí v Lásce, kterou je Bůh sám. Druhou věčnou možností je odloučenost od Lásky a nepředstavitelné utrpení věčného zavržení. Abychom se tomu vyhnuli, Ježíš nás svým křížem přišel vykoupit a první jeho starost po vzkříšení se týkala odpuštění našich hříchů a utvrzení v důvěře k němu.
Celou událost nám popisuje evangelium dnešní neděle:
»Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před Židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána." On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!" Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.« (Jan 20,19-31)
Pro velikost Boží milosrdné lásky, "abychom v Něm měli život," se Ježíš 22. 2. 1931 zjevil řeholní sestře Faustýně Kowalské, aby z ní učinil apoštolku Božího milosrdenství. Požadoval od ní namalování obrazu tak jak jej viděla i s nápisem: "JEŽÍŠI, DŮVĚŘUJI TI". S malbou jí pomohl její zpovědník P. Michał Sopoćko (pam. 15. 2.) zajištěním malíře E. Kazimirowského, který podle popisu Faustýny namaloval obraz v roce 1934. Té se ale od začátku nelíbil, načež ji Ježíš těšil slovy: "Velikost tohoto obrazu nespočívá v kráse barev nebo v dovednosti malíře, nýbrž v mé milosti." (Deníček 313)
P. W. Zubkowicz vysvětluje, že uctívat tento obraz znamená přijmout do svého srdce Boha, který v tomto obrazu zjevuje část své přirozenosti. Ukazuje svůj vztah k člověku a pomocí pěti symbolů zjevuje obraz milosrdného Boha, který nabízí spásu. Těmi symboly jsou: žehnající ruka, vykročení vstříc k nám, ruka ukazující na Srdce jako symbol lásky. Z Ježíšova Srdce tryskají dva prameny - očisťující a posvěcující, jako symboly svátostí znázorněné paprsky krve a vody. Představují milosti vytrysklé pro celý svět, které jsou zdůrazňovány v přijímání svátostí. Pátým symbolem je nápis v dolní části obrazu, jehož slova mají vycházet nejen z našich úst, ale i z našeho srdce a celého našeho postoje. Pak je to vyjádření, kterým Ježíše přitahujeme.
Na důvěře stojí přijetí milosti připravené pro naši spásu. Důvěra je závislá na víře, naději a poznávání Boha. Její růst neoddělitelně souvisí s postojem pokory, která vychází z uznání vlastních chyb a ubohostí a vede k lítosti nad zraněními, která jsme Ježíšovi způsobili. Po takové důvěře Ježíš touží a nikoho, kdo s důvěrou prosí, nemůže odmítnout - protože je neměnný, protože za každého z nás prolil všechnu svou krev. A hodinu své smrti označil za "hodinu milosrdenství pro celý svět". Vyzývá nás, abychom neváhali o této třetí odpolední hodině prosit o milosti pro jeho umučení.
Ježíš sestře Faustýně řekl: "Dnes posílám celému lidstvu tebe se svým milosrdenstvím", a zdůraznil: "Nechci zraněné lidstvo trestat, nýbrž toužím jej vyléčit přivinutím na své milosrdné Srdce." (Deník 1588). Poté co z jeho srdce vyšlehly dva paprsky jako krev a voda, Faustýna pochopila, že jsou Božím milosrdenstvím. Ježíš zároveň vyzval k modlitbě s vírou a láskou za obrácení konkrétního hříšníka, která zní: "Ó Krvi a Vodo, která jsi vytryskla z Ježíšova Srdce jako zdroj milosrdenství pro nás - důvěřuji Ti."
Ježíš také vyzval ke konání novény* před svátkem milosrdenství a vyslovil požadavek, aby kněží kázali o jeho velkém milosrdenství vůči hříšným duším.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu se otevírat Božímu milosrdenství a skrze modlitby (uvedené v poznámce) přivádět k němu druhé.Bože, Ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co pro nás znamená Tvé milosrdenství, kvůli němuž jsme byli vykoupeni krví Tvého Syna. Neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
POZNÁMKA
* Devítidenní novéna obsahuje modlitbu zvanou "Korunka k Božímu milosrdenství", kterou Ježíš naučil sestru Faustýnu Kowalskou konat na zrnkách růžence. - Začíná znamením kříže a modlitbou "Otče náš," "Zdrávas Maria" a "Věřím v Boha". Na velkých zrnkách se místo Otčenáše modlíme: "Věčný Otče, obětuji Ti Tělo a Krev, Duši a Božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista, na smír za hříchy naše i celého světa;" a na desátkových se modlí: "Pro jeho bolestné utrpení buď milosrdný k nám i k celému světu." Na závěr se pomodlíme třikrát: "Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem."V novéně se modlí
1. den za celé lidstvo, zvlášť za všechny hříšníky.
2. den za kněze, řeholníky a řeholnice.
3. den za křesťany - duše zbožné a věrné.
4. den za pohany a ty, kteří Ježíše ještě neznají.
5. den za ty, kteří porušili jednotu církve.
6. den za děti a duše pokorné a tiché.
7. den za ctitele Božího milosrdenství.
8. den za duše v očistci.
9. den za vlažné duše.
Znění celé novény lze nalézt např. na stránkách http://www.abcsvatych.com/korunka.html kde je o pobožnostech k Božímu milosrdenství více, nebo zde na stránkách Fatym.com
Dominica II Paschae seu De divina Misericordia; Ioannes Baptista de la Salle (1719); Hermannus Iosephus (1241 nebo 1252); Eduardus Oldcorne et Radulphus Ashley♦ (1606); Hegesippus (ca. 180); Pelusius, presb. (s. inc.); Iren (s. IV); Calliopius (s. IV); martyres Sinope CC milites (s. IV); Georgius, ep. Mytilenen (816); Aibertus (1140); Alexander Rawlins♦ (1595); Henricus Walpole (1595); Maria Assumpta Pallotta (1905)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský