Sanctae Familiae Iesu, Mariae et Ioseph
29. prosince, svátek |
ŽIVOTOPIS
Rodina, která je společenstvím lásky. Její dům v Nazaretu bývá označován za školu a abychom si její význam více uvědomili i s úctou, která jí náleží, papež Benedikt XV. zavedl roku 1921 svátek Svaté Rodiny pro celou církev. Slaví se v neděli v oktávu Narození Páně a pokud neděle v témže roce už není, slaví se 30. 12. Církev při slavnosti doporučuje obnovu manželských slibů* a modlí se za rodiny.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Recept na rodinné štěstí existuje, ale tak jako je nutné léky volit individuálně, s přihlédnutím ke všem zdravotním okolnostem jednotlivců, tak podobně je tomu i v případě rad, jak by měla rodina žít, aby byla šťastná a došla svého naplnění i věčného cíle. Co není spolehlivé - to je jednotný recept. Někteří jsou alergičtí například na to odkud rada pochází nebo na to co obsahuje, a to co má být kladem se stává záporem.
V souvislosti s dnešním svátkem, při jehož slavení se většinou obnovují manželské sliby a jedni se otevírají Božímu požehnání, zatímco druzí naříkají nad stavem své rodiny - pro obojí a pro všechny další, přece jen jeden "recept." Slova bývají ošemetná, i slovu "láska" je dáváno mnoho podob, a ještě více výkladů. Přesto Vás Ježíš s Matkou Marií a se svatým Josefem chtějí přesvědčit, že z každé situace lze objevit cestu ke štěstí. Také oni se museli rychle a správně rozhodovat při řešení těžké situace. Několik takových připomínají evangelia tří cyklů.
V prvním (A) Josef se vzbudil s vědomím, že mu ve snu anděl řekl, aby rychle vstal, vzal matku i její dítě a utekl s nimi až do Egypta, protože Herodes bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil. (srov. Mt 2,13-15.19-23) Něco takového a následné podmínky bychom asi těžko pozitivně přijímali.
Druhý obraz, který chronologicky tomu prvnímu předcházel (B): Maria s Josefem přišli podle Zákona s dítětem do chrámu, aby přinesli oběť (dvě holoubata) a Simeon, který vzal dítě do náruče a velebil Boha (srov. Lk 2,22-40), potom Marii řekl: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duši pronikne meč..." (Lk 2,34-35) - Jaká by asi byla naše reakce na takové proroctví. - U manželů Josefa a Marie byla vždy ochota podřídit se Božímu vedení a neopouštělo je přesvědčení o dobru Božích záměrů.
Třetí obraz (C): Rodina již žije v klidu a s radostí se podřizuje Božímu požadavku, aby s 12letým synem putovala na svátky do Jeruzaléma. Ač nic neudělali špatně, tento Boží Syn se jim vědomě ztratil a po tři dny ho s bolestí hledali. (srov. Lk 2,41-51) - Jak bychom se v takové situaci asi chovali?... Zvykem bylo, že matka šla se ženami, Josef s muži. Dítě mohlo být s Josefem nebo mezi dětmi. Kdo měl o něm lépe vědět...? Nesvádělo by nás to k obviňování všech, včetně Boha? - Zde vidíme význam pokorného postoje, sílu pokoje a požehnání, když příběh končí slovy: "Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí." (Lk 2,51-52)
Mimo uvedené můžeme vzpomenout reakci sv. Josefa, když zjistil, že jeho Marie čeká dítě, které nemůže být jeho. Také lze vzpomenout na Mariino "Fiat," při němž neuvažovala o možných problémech s Josefem, ani o tehdy praktikovaném kamenování. Žádné námitky neměla a vyslovila své "Fiat," s nímž přijímala v životě i vše další. - Zde nejde o návod ke stagnaci, ale o ukázku lásky a důvěry. Maria dovedla být velmi činná, pozorná - např. návštěva Alžběty. Nikdy nenarušila své spojení s Bohem. - To může být zásadou i pro naše snažení.
Vraťme se k otázce, jak žít v dnešní rodině, když... si začínáme nerozumět? Nebo až k základům našeho manželství, k tomu, co mělo zůstat samozřejmostí, že "láska nám bude oporou." Nemá význam vyčítat si, kdo se proti lásce provinil. Všichni jsme hříšníci, "řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda." (1Jan 1,8)
Stačí si připomenout vlastnosti lásky. Je milé slyšet od druhého slova "mám tě rád," jenže láska je také obětavá a vytrvalá. Matky jistě ocení, zejména když jsou moc unavené, vstane-li manžel v noci k plačícímu dítěti, aby obstaral jeho potřeby nebo umyje-li nádobí či něco podobného se slovy "odpočiň si, já to zvládnu." Manželka zase s láskou snese, když je činnost muže jiná, než by si zrovna přála. V manželském slibu je vyřčena doba závazku: "dokud nás smrt nerozdělí," a to je vytrvalost, při níž neexistuje žádné když... Ale dělá šťastnou dvojici i celou rodinu. Předpokladem je snažit se o pochopení potřeb druhého, bez ohledu na své. Při vstupu do manželství se dvojice obvykle musí učit přijímat vlastnosti toho druhého a ve sporných věcech bývá žádoucí, aby každý na 50% ustoupil a domluva je hotova. Problém se však nevyřeší, pokud se jednomu tak normální ústupek nechce udělat nebo nemá-li k tomu sílu a druhý nechce jít za těch 50%, protože myslí na sebe. Apoštol Pavel zdůrazňuje: "Láska je shovívavá, ...nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, ...všechno omlouvá, ...nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává." (viz 1Kor 13,4-8) Dbejme o to, aby se obraz této lásky ze života nevytratil. Vyjadřuje i ochotu přijímat děti (která je podmínkou svátosti manželství) a pomáhá s jejich výchovou.
Svátost je k tomu, abychom z ní také žili (více na http://sancti.catholica.cz/svatosti-07.pdf str.83-85). Nesmíme zapomínat na Ježíše, který patří do svátostného svazku, a otevírejme mu svá srdce dokořán. On přichází a proměňuje místa, kde je skutečně přijat. Je spravedlivé a spasitelné vidět v něm největší Otcův dar, plný Ducha svatého, jenž Otcova láskyplná ruka chce vložit do každého srdce skrze dokonale milující Matku a Prostřednici, Pannu Marii (pam. 1. 1. a 8. 5.). Svátostné manželství mějme za drahokam, který, i když upadne do bláta, s ochotou zvedneme, očistíme a vyleštíme.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zde se předsevzetí bude týkat modlitby. Stále máme v našich rodinách za co děkovat, o něco prosit a důvod nezapomínat na chválu.Posiluj nás, Bože, ať v každodenním životě následujeme příklad Svaté Rodiny a svůj pozemský domov naplňujeme společenstvím lásky, abychom v nebeském domově dosáhli věčné odměny a radosti. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba breviáře)
POZNÁMKA
*Manželský slib se vyskytuje za výše uvedenými stranami a více je mu věnováno v publikaci "Bůh je láska" od téhož autora v kapitole MANŽELSTVÍ JAKO SVÁTOST na http://sancti.catholica.cz/BJL-01.pdf .Při bohoslužbě dnešního svátku se obnova manželských slibů může uskutečnit na výzvu kněze po "Vyznání víry." Kněz připomíná a ptá se:
Slíbili jste, že si zachováte vzájemnou lásku, úctu a věrnost. Jste si stále vědomi povinností, které z toho pro vás vyplývají? - (manželé odpovídají) "Ano"
Slíbili jste, že se nikdy neopustíte a že spolu ponesete všechno dobré i zlé až do smrti. Jste připraveni i nadále jeden druhému vždycky pomáhat? - (manželé odpovídají) "Ano"
Slíbili jste, že budete své děti učit znát a milovat Krista. Chcete jim celým svým životem ukazovat cestu, která k němu vede? - (manželé odpovídají) "Ano".
Sanctae Familiae Iesu, Mariae et Ioseph ; Thomas Becket (1170); David, rex et propheta ; Trophimus, ep. Arelaten. (s. III.); Libosus (po roce 258); Martinianus, ep. Mediolanen (po roce 431); Marcellus, abbas (asi 480 - 485); Ebrulfus (asi 596); Gerardus Cagnoli♦ (1342); Gulielmus Howard♦ (1680); Iosephus Aparicio Sanz♦ (1936); Henricus Ioannes Requena (1936); Iosephus Perpiñá Nácher (1936); Ioannes Baptista Ferreres Boluda (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský