Used with permission of The Hagiography Circle
Romanus Sitko
12. října, připomínka | |
Postavení: | mučedník |
Úmrtí: | 1942 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 30. 3. 1880 v Czarna Sędziszowska poblíž Rzeszów v Polsku jako syn Lawrence Sitka a Marie roz. Borys. Celkem měl 7 sourozenců. V šesti letech mu zemřela matka. Do základní školy začal chodit v rodné obci a pokračoval v 7,5 km vzdáleném Sędziszówě Małopolski (zřejmě poté co se otec znovu oženil). Na gymnáziu studoval v Rzeszówě a po maturitě v r. 1900 vstoupil do semináře v Tarnówě.Kněžské svěcení přijal 29. 6. 1904 z rukou biskupa Leo Wałęgia. Následně nastoupil jako biskupův kaplan a prefekt menšího semináře, dále byl i sekretářem a tajemníkem.
V roce 1907 začal přednášet v první katechetické škole v Tarnówe a pak jako profesor náboženství i na nové střední škole v Mieleci, kde se postaral o zřízení chlapecké koleje.
Rozuměl si dobře s mládeží i jejími učiteli. Pro zájem o hebrejštinu a velmi dobré vystupování se stal váženým i u Židů. V Tarnówě byl také rok ředitelem na internátní škole sv. Kazimíra a začal zde se stavbou kostela i šířením úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, s čímž pokračoval v nejchudších a opomíjených obcích okresu i v Grabowiec.
V roce 1922 byl jmenován kancléřem Diecézní kurie a ve funkci setrval po 14 let.
Od roku 1935 působil v kněžském semináři, kde se po roce stal rektorem.
Na začátku září 1939 Němci obsadili budovu semináře a nedovolili zahájení dalšího akademického roku.
P. Roman Sitko zorganizoval přednášky pro duchovní v rekreačním středisku v Błonie u řeky Dunajce. Na svátek Nanebevstoupení Páně 22. 5. 1941 sem přišlo gestapo a zatklo duchovní otce R. Sitka, P. Josefa, Juliána Piskorz a 20 seminaristů. K výslechu je dopravili do věznice v Tarnówe. Roman Sitko zde strávil více než rok. Ve vězení se téměř stále modlil a napsal i dochovanou modlitební knížku.
Do koncentračního tábora v Osvětimi byl transportován 20. 8. 1942 a umístěn do bloku 25. Byl označen číslem 61908. Podle svědectví Kazimíra Jaremkiewicze šel Roman Sitko 12. října na práci v komandu a na cestě se zhroutil vyčerpáním. Ostatní vězni ho chtěli zvednout, ale kápo komanda to nedovolil a příslušník SS pak botou stoupl na jeho hrdlo a ještě ho udeřil. Tělo otce Romana pak skončilo v krematoriu koncentračního tábora.
Blahořečený byl 13. 6. 1999 ve Varšavě, společně s ostatními 107 mučedníky, papežem Janem Pavlem II. při jeho pastorační návštěvě rodného Polska.
Gaudentius seu Radzim, ep. Gnesnen. (asi 1011); Hedistus (století neznámé); Domnina, m. in Cilicia (asi 304); martyres in Africa et confessores MMMMCMLXVI, m. in Cilicia (483); Opilio (asi s. V.); Felix Pp IV. (530); Maximilianus, ep. Lauriacen. (ca. ante s. VII. (před 7.stol.)); Rotobaldus (1254); Seraphinus de Monte Granario /Felix/ de Nicola (1604); Thomas Bullaker♦ (1642); Iosephus González Huguet♦ (1936); Pacificus /Petrus/ Salcedo Puchades♦ (1936); Romanus Sitko♦ (1942); Euphrasius a Iesu Infante / Barredo Fernández/♦ (1934); Carolus Acutis♦, de Mediolanen (2006)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský