blah. Jiří /Alois/ Häfner

Georgius /Aloysius/ Haefner, m.

20. srpna, připomínka
Postavení:	mučedník OCDS
Úmrtí:	1942

ŽIVOTOPIS

Narodil se 19. 10. 1900 ve Würzburgu jako třetí dítě Valentina Häfnera a Barbary (Babette), roz. Ulsamer. V letech 1919 až 1924 studoval filozofii a teologii na univerzitě ve Würzburgu.

Do třetího řádu bosých karmelitánů (OCDS) vstoupil 11. 1. 1920 a přijal řádové jméno Alois od Nejsvětější svátosti. Kněžské svěcení přijal 13. 4. 1924 v kostele svatého Michaela ve Würzburgu a na Velikonoční pondělí 21. 4. sloužil primiční mši svatou v karmelitánském kostele Himmelspforten. Poté působil v různých farnostech jako kaplan (v Goldbach do r. 1925, v Mürsbach do r. 1928, v Altglashütten do r. 1934) a 12. 11. 1934 byl jmenován duchovním správcem farnosti Oberschwarzach, se sedmi přináležejícími obcemi či místy, které měl na starosti. Jeho kaplan, Dr. Hans Haun jej popsal jako velmi vytrvalého, spolehlivého, opatrného, vážného, tichého a zbožného. Uvedl také, že sdílel přesvědčení svaté Terezie, že "Pokora je chůzí v pravdě." Farář Jiří Häfner si byl vědom svého omezení a slabostí, které se nebál přiznat.

Po Hitlerově nástupu k moci se o. Jiří Häfner nikterak nezměnil a vyjadřoval svůj nesouhlas s hitlerovskou propagandou. Při vizitaci 15. 6. 1938 biskup Matthias Ehrenfried shledal v jeho farnosti velmi dobré pastorační výsledky, které byly znát jak v počtu podaných sv. přijímání, tak na úrovni katechetického vzdělání a formace dětí. K tomu, co vedlo k pozdějšímu zatčení o. Jiřího Häfnera, patřilo jeho odmítání nacistického pozdravu s nebezpečnou ideologií a obhajování katolické doktríny i práv církve. Vedle odvážného vystupování proti nacismu je uváděn i konflikt týkající se argumentu, že druhé civilně uzavřené manželství zůstává před Bohem neplatné.

Život Jiřího Häfnera byl vytrvalou modlitbou, ze které čerpal sílu ke službě, k přijímání utrpení i slova pro kázání. Měl vždy odvahu nazývat dobro dobrem a zlo zlem. Snad nikdy neprosazoval svoje práva, ale vždy to, co vedlo k Bohu. Je představován jako introvertní, tedy obrácený do vlastního nitra, prožívající vnitřní život v uzavření se světu a vynikající tichostí. Takový byl zejména v posledním období života ve vězení.

Gestapem z Würzburgu byl zatčen 31. 10. 1941 a vězněn nejprve v jeho vězení. Dne 12. 12. 1941 se pak stal vězněm č. 28876 ve 26. bloku koncentračního tábora v Dachau. Zde jej jako kněze čekalo nejrůznější mučení a nespravedlnosti. On však s hrdinným postojem vytrvale snášel každé ponižování a týrání. Byl často bit do obličeje a krvácel z úst, ale nikdy si nestěžoval. Po celou zimu byl sužován velkým hladem. Dochovala se jím napsaná slova: "S Boží pomocí doufám, ve vytrvání, spoléhajíce na modlitby milovaných věřících v mém kostele." V dopisech z Dachau ukázal svou hlubokou víru i schopnost lásky vůči svým katům. Prohlásil, že nechce na nikoho nadávat ani se mstít, ale že chce být dobrým vůči všem.

Těžce sužován, trpíce podvýživou a hladem, zemřel v ranních hodinách 20. 8., v necelých 42 letech.

Vydání jeho ostatků bylo po první žádosti odmítnuto, ale nakonec bylo vyřízeno pohřbení jeho urny na hlavním hřbitově ve Würzburgu 18. 9. 1942. Prostého pohřbu se za dohledu tajné státní policie zúčastnilo asi tisíc lidí, z toho bylo asi 150 kněží.

Kongregací pro svatořečení a papežem Benediktem XVI. byl 3. 7. 2009 uznán za mučedníka a 15. 5. 2011 byl ve Würzburgu blahořečen. Papeže zde zastupoval prefekt Kongregace Kardinál Angelo Amato.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Bernardus, abbas Claravallen. et doctor Eccl (1153); Samuel, propheta (asi 1000 let př. Kr); Philibertus (ca. 684); Bemardus Tolomei (1348); Maria de Mattias (1866); Maria Climent Mateu^♦ (1936); Ladislaus Mączkowski^♦ (1942); Leovigildus et Christophorus (852); Ludovicus Franciscus Le Brun et Gervasius Brunel^♦ (1794); Matthias Cardona^♦ (1936); Georgius /Aloysius/ Haefner^♦, m. (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský