sv. Gerard Majella

Gerardus Majella

16. října, připomínka
Postavení:	řeholník CSsR
Úmrtí:	1755
Patron:	těhotných žen, matek; vzýván ženami, které touží po dítěti
Atributy:	kniha, kříž, lebka, oděv redemptoristy

ŽIVOTOPIS

Pocházel z chudé italské rodiny a často zakoušel hlad. Později sloužil na biskupství v Lacedonii a pak vstoupil do kongregace redemptoristů, kde se stal sběratelem almužen. Byl velmi prostý, trpělivý, plný lásky a obdařený charismaty. Zemřel ve 29 letech v Caposele, kam byl přeložen kvůli křivému obvinění.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

CO JE DŮLEŽITÉ - MÍT PÁNA V SRDCI

Narodil se v dubnu 1726 v Muro Lucano v jižní Itálii jako páté dítě Benedikty a Dominika Majella. Rodina byla chudá a otec zemřel, když bylo Gerardovi 12 let. Do školy v San Fele chodil kratší dobu a pak se učil krejčím. Pro praktikování víry byl považován za omezeného a často bit i od tovaryše. V přijímání utrpení a ponížení viděl následování Krista.

V srdci nosil touhu po kněžském povolání. V roce 1740 se snažil o vstup do kapucínského řádu, ale byl odmítnut kvůli nedostatečnému zdraví a vyhublé postavě.

Asi tři roky byl ve službě u lacedonského biskupa a po jeho smrti se vrátil domů k matce a třem sestrám. Otevřel si krejčovství a nevelké výdělky dělil mezi matku a chudé. Pro ty také pracoval zdarma. Žil velmi skromně, asketicky, byl mimořádně pokorný, od dětství až neuvěřitelně trpělivý k nejrůznějším ústrkům. Každou noc se několik hodin modlil a pamatoval na duše v očistci, za které dával sloužit mši svatou.

O přijetí do kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristů - Sanctissimi Redemptoris), založené sv. Alfonsem z Liguori, úspěšně zažádal v roce 1749. Ve 23 letech vstoupil do kláštera v Deliceto v blízkosti Foggia a řeholní sliby složil 16. 7. 1752. Byl určen za sběratele almužen a obdařen nadpřirozenými charismaty. Během tří let údajně prošel pěšky celou Apulii. Na cestách usiloval o spásu duší a mnoho potřebných vyhledávalo jeho rady a útěchu.

V roce 1754 byl křivě obviněn mladou ženou, která na něj svedla své otěhotnění a o. Alfons (pam. 1. 8.) mu zakázal přistupovat ke svatému příjímání. Bolelo ho to, ale utěšoval se slovy: "Konečně stačí, že mám Pána v srdci."

Žena později obžalobu odvolala, nejspíše proto, že skutečný otec jejího dítěte po půldruhém měsíci vážně onemocněl a chtěl se přiznat. Všichni se divili, že Gerard se nechal takto pomlouvat. On odpověděl: "Byla to výtečná příležitost pro cestu k svatosti, ostatně řehole vyžaduje trpělivé snášení ponížení." A pro sebe dodal: "Jestliže nezvládnu sám sebe, ztratím Boha."

V Caposele byl ustanoven vrátným. Ve volných chvílích rád vyřezával kříže a obrazy trpícího Krista. Těšil se z hudby, poezie i z přírody. Neopomíjel příležitost podělit se o pokrm s chudými, neboť v nich viděl Krista, jinak skrytého v oltářní svátosti.

Řeholní pravidla, kterými se poctivě řídil, znal zpaměti. Jeho dokonalá poslušnost se nezdržovala úvahami nad rozumností příkazů. Gerard vždy hned udělal, co se mu řeklo. Jednou při čepování mešního vína na něj představený zavolal: "Všeho nechej a běž ihned otevřít, někdo zvoní!" Gerard šel, aniž zavřel pípu, ale k údivu představeného, zázrakem ani kapka vína nevytekla. Charismem zázraků začal být Gerard pověstný zřejmě již ve službě u biskupa. Tehdy mu spadl do studně klíč, a tak do ní spustil přivázanou sošku Jezulátka, které poprosil o přinesení a po vytažení Jezulátka prý klíč skutečně byl na jeho ručce. Řekne se legenda, ale Gerard byl schopen přijímat Boží přátelství a pomoc jako dítě (srov. Lk 18,17), proto se u něj stávaly realitou. V jednom životopise je u příběhu s klíčem uvedeno, že Gerard a Ježíš byli zajedno a navzájem si plnili přání. Gerard však dostával více než žádal, byl obdařen dary vidění, proroctví i bilokací. Jeho život je svědectvím, že síla lásky může (i nevědomě) překonávat přirozené zákony. Protože ta nejčistší láska je z Boha.

Svou smrt přesně předpověděl. Ve 29 letech onemocněl tuberkulózou, začal chrlit krev a omdlévat. K tomu disenterie a velké bolesti. Před smrtí děkoval představenému za oběti a výlohy, které kongregaci jako neužitečný člen způsobil a 15. října řekl: "Pomozte mi připravit se na smrt, dnes v noci zemřu!" Byl prvním umírajícím redemptoristou, proto dodal: "Já nesu korouhev!" Zemřel v Caposele s pověstí svatosti.

Byl nazván "Andělem matek" a to nejspíše proto, že jej často, zvláště v požehnaném stavu, úspěšně žádaly o pomoc. Objevila se ale i úvaha o souvislosti s jeho bilokací, protože matky mívají občas potřebu být rovněž "na dvou místech najednou." Gerardovo postavení mu nikterak nebrání, aby jim pomáhal.

Blahořečený byl 29. 1. 1893 papežem Lvem XIII. a svatořečený 11. 12. 1904 papežem Piem X.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad svým přátelstvím s Pánem, nakolik vyhledávám a plním jeho přání, nad láskou Ježíše i celé Nejsv. Trojice. Do tohoto jejich rodinného vztahu jsem skrze křest povolán. Vedle toho jakýkoliv dotek nespravedlnosti ze strany lidí ztrácí na síle. Přesto se i já budu zasazovat za spravedlnost, zvláště na ochranu těch nejohroženějších.

Bože, Tys povolal svatého Gerarda, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře a zamiloval si čistotu i poslušnost; pomáhej na jeho přímluvu naší mládeži, aby dokázala přemáhat svůdné nabídky těla, světa a ďábla, a tak prošla všemi zkouškami do slávy Tvého království. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hedwigis, ducissa Polonorum (1243); Margarita Maria Alacoque (1690); Longinus, miles (s. I); Eliphius (s. IV.); Martinianus et Saturianus (s. V.); Amandus et Iunianus (s. VI.); Gallus, presb. (asi 645); Mummolinus (asi 686); Lullus (786); Vitalis, eremita (s. VIII.); Gaudericus (asi 900); Bonita (s. IX./XI.); Anastasius, monachus in Pyrenæis (asi 1085); Bertrandus, ep. Convenarum (asi 1123); Gerardus Claravallensis^♦ (1177); Gerardus Majella (1755); Anicetus Kopliński et Iosephus Jankowski^♦ (1941); Augustinus Thevarparampil^♦ (1973)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský