Osea, propheta
| 17. října, připomínka | |
| Postavení: | prorok SZ |
| Atributy: | kniha či svitek, vousatý muž, 3 děti |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze severní izraelské říše a je jedním z dvanácti tzv. malých proroků SZ. Působil asi 14 let, od roku 750 př. Kr. Byl Beérovým synem, kterého Hospodin povolal za proroka za judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza, Jechizkijáše a za izraelského krále Jeroboáma, syna Jóašova. Byla to doba, v níž se Boží lid zpronevěřoval a odpadal od víry Izraele k jiným bohům, žijíce uprostřed blahobytu a rozkvětu za vlády Jeroboáma II.Hospodinova řeč skrze Ozeáše začíná výzvou, aby se oženil s nevěstkou. Vzal si proto Gomeru diblajimskou. Její jméno Gómer i přívlastek diblajimská ukazují na ženu odcizenou společenství Božího lidu.
Jméno Ozeáš má v hebrejštině slovní kořen týkající se záchrany a spásy. Jeho poslání se netýkalo pouze slov, ale svým manželským a rodinným životem měl Božímu lidu stavět před oči problematickou situaci věrného Boha s Ozeášovými nevěrnostmi. Ty se týkaly především vztahu s Baalovým kultem. Šlo o magické snahy převzaté z kenaanského prostředí, o modloslužebnou víru v nalezení záruky šťastného a úspěšného života, ke kterému mohou vést praktiky kenaanských sousedů, kteří v Baalovi viděli dárce úrody a plodnosti. Tím uznávali také jeho větší užitečnost pro každodenní život na úkor důvěry v Hospodina, který se následkem toho pro ně stával druhořadým, vzdáleným. Hledat štěstí podle toho, co dělají a k čemu lákají samozvaní rádci, je vždy nebezpečné.
Životní svědectví Ozeáše mělo i s jeho slovy pohnout svědomím lidu. Upozorňoval na to, co viděl v odstupu několika desítek let. Svým třem dětem dal jména podle Hospodinových slov: jméno prvního dítěte Jizreel mělo připomínat krev prolitou v Jizreeli, za kterou čekal královský izraelský dům náležitý trest. Jméno Ozeášovy dcery Lóruchámy (t.j. Neomilostněné), i syna Lóamí (Ne-lid-můj), ukazují na zaviněnou odloučenost od Hospodina. Přitom se dál považovali za jeho lid přinášející mu množství obětí, ale okrášleni znameními pohanství.
Prorocká kniha Ozeáše ve 14 kapitolách směřuje lid zpět k Bohu. Hovoří však o sporu, soudu, zvrácenosti. Ukazuje, že pýcha vede ke zkáze a proti té nemohou pomoci vnější náboženské skutky. Jen pokání, kající obrácení srdce, které vyzná svou hříšnost, může vést k návratu k Bohu. Trest pro zatvrzelost, s níž lid na projevy Boží lásky pokračoval nevěrností, se stal neodvratným. Proto Boží slovo skrze Ozeáše mluví o zavržení, falešných nadějích i Božím soucitu. Závěr je ten, že spása je jen v Hospodinu, který nepřestává svůj lid milovat. Proto vrcholem prorokova svědectví je pozvání k návratu s ujištěním o nezměrné Boží lásce. Kniha zdůrazňuje otázku spásy, k níž se člověk může svobodně rozhodnout. Bůh kromě toho, že by člověku odňal svobodu, zasahuje do života tak, aby ho vytrhl z hříchu a zachránil od zoufalého konce.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ignatius, ep. Antiochen (107); Osea, propheta ; Rufus et Zosimus (107); martyres Volitani (asi s. III.); Ioannes, eremita in Ægypto (s. IV.); Dulcidius (s. V in.); Florentius, ep. Arausien. (asi 524); Gilbertus,♦, abbas (1167); Balthasar Ravaschieri de Clavario♦, abbas (1492); Richardus Gwyn (1584); Petrus a Nativitate beatæ Mariæ Virginis Casani♦ (1647); Iacobus Burin♦ (1794); Maria Natalia a Sancto Ludovico /Iosepha/ Vanot et IV sociæ*: Maria Augustina a Sacro Corde Iesu /Maria Magdalena/ Déjardin*, Maria Laurentina a Sancto Stanislao /Ioanna Regina/ Prin*, Maria Ludovica a Sancto Francisco /Maria Genovefa/ Ducrez*, Maria Ursula et Sancto Bernardino /Hyacintha Augustina Gabriela Bourla*♦ (1794); Contardus Ferrini♦ (1902); Fidelis Fuidio Rodríguez♦ (1936); Raymundus Stephanus Bou Pascual♦ (1936); Tarsilla Córdoba Belda♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský