Ioannes, eremita in Ægypto
17. října, připomínka | |
Postavení: | poustevník |
Úmrtí: | s. IV. |
ŽIVOTOPIS
Palladios v "Historia Lausiaca" popisuje Jana z Lykopole jako jednu z nejvýznamnějších osobností mnišského hnutí v Egyptě, s níž se i osobně setkal.Jan byl původním povoláním tesař v Lykopole (dnešním Asyutu). Přibližně v 25 letech se rozhodl pro mnišský život. Prošel několika kláštery a pak se usadil na hoře Lykó. Na jejím vrchu si zřídil tři místnosti. První sloužila jeho tělesným potřebám, druhá pracovní činnosti a občerstvení, třetí k modlitbě. Uzavřel se zde, aby přes 40 let žil jako rekluz.
Poblíž si zbudovali klášter mniši, kteří měli k Janovu obydlí klíč a otevírali je pouze v sobotu a v neděli. Jan v ty dny údajně sedával u okna, aby poskytoval potřebným útěchu. Palladios se s ním zde setkal, ale Jan rozhovor s ním přerušil kvůli správci Alypiovi. Po propuštění správce, podal Palladiovi vysvětlení slovy Písma: "‚Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní?‘ - ten služebník uvězněný ve světských starostech přišel, aby mu bylo pomoženo v otázce spásy a tobě by dali útěchu i jiní."
Jan měl dar proroctví a mezi jinými císaři Theodosiovi předpověděl, že přemůže tyrana Maxima a vrátí se z Galie. V této spojitosti se pověst o něm šířila.
Kardinál Tomáš Špidlík v únorové homilii (o zdrženlivosti) roku 2008 uvedl, že Jan Poustevník z Lykopole rozlišoval tři stupně odříkání: "Odřeknutí tělesné jež znamená opustit jmění; odřeknutí psychické - zanechání vášní; odřeknutí duchovní - znamenající zříci se svého mínění.
POZNÁMKA
Martyrologium nám u dnešního data jednou větou představuje egyptského poustevníka Jana z Lykopole. Jeho svátek byl dříve uváděný v březnu, zatímco 17. 10. zůstal připomínán Jan, který pochází z Basty v Dolním Egyptě a dostal přezdívku Colobus (tj. trpaslík). V dospělosti odešel do Wadi Natrun v poušti v Sketis, kde žil asketickým životem v obzvláštní poslušnosti a v pokoře. S tímto Janem je ztotožňován Jan, žijící v egyptské poušti ve stejnou dobu a totožnosti nasvědčuje i datum martyrologia, které druhého Jana nezmiňuje. V podrobnějších životopisech však nacházíme výrazné odlišnosti i upozornění, že v uváděné době se v téže oblasti vyskytovalo více poustevníků se jménem Jan. Jan, přezdívaný Colobus, jehož biografii sepsal r. 600 biskup Zachariáš, pravděpodobně není světcem připomínaným v novém martyrologiu.Ignatius, ep. Antiochen (107); Osea, propheta ; Rufus et Zosimus (107); martyres Volitani (asi s. III.); Ioannes, eremita in Ægypto (s. IV.); Dulcidius (s. V in.); Florentius, ep. Arausien. (asi 524); Gilbertus,♦, abbas (1167); Balthasar Ravaschieri de Clavario♦, abbas (1492); Richardus Gwyn (1584); Petrus a Nativitate beatæ Mariæ Virginis Casani♦ (1647); Iacobus Burin♦ (1794); Maria Natalia a Sancto Ludovico /Iosepha/ Vanot et IV sociæ*: Maria Augustina a Sacro Corde Iesu /Maria Magdalena/ Déjardin*, Maria Laurentina a Sancto Stanislao /Ioanna Regina/ Prin*, Maria Ludovica a Sancto Francisco /Maria Genovefa/ Ducrez*, Maria Ursula et Sancto Bernardino /Hyacintha Augustina Gabriela Bourla*♦ (1794); Contardus Ferrini♦ (1902); Fidelis Fuidio Rodríguez♦ (1936); Raymundus Stephanus Bou Pascual♦ (1936); Tarsilla Córdoba Belda♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský