Cæsarius, m. Tarracinæ
1. listopadu, připomínka | |
Postavení: | mučedník |
Úmrtí: | století neznámé |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v Kartágu v severní Africe, podle některých údajů v roce 84. Přijal zde křesťanské učení, stal se jáhnem, vzdal se dědictví a se třemi druhy, mezi nimiž byl kněz Julián, se vydal lodí na cestu do Říma. Pro nepříznivé počasí jejich loď uvízla na pobřeží Terraciny, u Terra Pontina mezi Římem a Neapoli. Cézarius zde zůstal i se svým učitelem Juliánem a toto zastavení na cestě přijal jako Boží řízení, zvláště po zjištění, že je v pobřežním městě mnoho nemocných, kterým může pomáhat a vidět v nich obraz trpícího Krista. Ve městě ale bylo i hodně pohanů, kteří prosazovali hrůzný tradiční rituál, při němž každoročně obětovali život jednoho mladého muže. Z hory nazývané „Pisco Montano“ se prý musel připoután ke koni vrhnout do propasti. Cézarius zde velmi odvážně vystoupil a legenda mu připisuje tuto řeč:Běda zemi, kde se radují z utrpení a chtějí žít z lidské krve. Život je posvátný a nemůže být ukončen ve jménu Boha, ani lásky, štěstí, zisku či spravedlnosti… Všechny živé bytosti, bez jakéhokoli rozlišování, si zaslouží úctu a důstojnost, protože jsou odrazem obrazu pravého Boha na zemi, který má srdce živé a ne z mramoru jako socha Apolla. Můj Bůh slyší ty, kteří u něj hledají ochranu a věčnou svobodu.“
Za pobuřování proti místnímu zvyku, ustanovenému údajně k dobru města, měl Cézarius obětovat Apolovi v jeho chrámu, což samozřejmě neučinil a byl odsouzen k nejrůznějšímu mučení po třináct dnů a k následnému zašití do pytle, v němž se svázaný odsouzenec shodil z hory do moře, aby utonul. Metoda měla název „parricidi.“ Rok umučení Cézaria není znám. V úvahu připadá jedno z prvních čtyř století, protože se vyskytuje i zařazení až do Diokleciánova pronásledování (284-305). Cézarius byl ovšem mladého věku, údajně do 23 let. Slavení jeho památky se traduje 1. listopadu. Někde je uváděn společně s knězem Juliánem, ale nové martyrologium je spolu neuvádí. Podává pouze stručnou zprávu, že Cézarius byl umučen u břehu Terraciny v provincii Latina (s. inc.).
/Vzdálenost místa je udávána 56 km od Říma po Via Appia./
První jemu zasvěcený kostel nebo kaple je z 5. století. Nalezené ostatky Cézaria byly na přání císaře Valentiniána dopraveny do Říma a později uloženy v chrámu na Palatinu.
Sollémnitas ómnium Sanctórum; Cæsarius, m. Tarracinæ (století neznámé); Benignus, m. Divione (století neznámé); Austremonius (s. III.); Ioannes et Iacobus (344); Marellus (s. IV. ex.); Romulus, abbas (s. V.); Severinus, monachus (asi s. VI.); Magnus, ep. Mediolanen (s. VI.); Vigor (před r. 538); Licinius (asi 606); Maturinus, presb. (asi s. VII.); Audomarus♦ (asi 670); Rainerius Aretinus♦ (1304); Nonius Alvarez Pereira (1431); Petrus Paulus Navarro, Dionysius Fujishima, Petrus Onizuka Sadayu et Clemens Kyuemon♦ (1622); Rupertus Mayer♦ (1945); Theodorus Georgius Romzsa♦ (1947)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský