Benignus, m. Divione
| 1. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | mučedník OSB |
| Úmrtí: | století neznámé |
ŽIVOTOPIS
Tento světec patří mezi ty, o nichž nemáme patřičně věrohodné zprávy vzhledem ke změti šesti legend o jeho umučení. Řehoř z Tours (pův. jm. Gregorius Florentius), biskup a historik, autor desetisvazkových dějin „Historia Francorum“ a knihy „De gloria martyrum“, v níž píše o zázracích, které se udály u hrobu sv. Benigna, podle odborníků, ve druhé polovině 6. století žádnou ze zmíněných legend neznal. Zdá se však, že jeho záznam a stavby ke cti světce jsou dostatečné, aby i nové martyrologium potvrdilo věrohodnost Benigna z Dijonu (na východě Francie v regionu Burgundska) jako sv. kněze a mučedníka. Starověké městečko Dijon bylo za života Benigna provincií římské říše zvané Gallia Lugdunensis.Pod datem 1. 11. byl tento mučedník Benignus zapsán již v martyrologiu sv. Jeronýma.
Objevení jeho hrobu je spojeno se jménem biskupa Řehoře z Langres (+539). Ten byl údajně proti úctě Benigna z Dijonu, protože jeho jméno nepovažoval za pravé a měl obavy z pověrčivých praktik. Je uváděno, že mladý rolník zapálil u hrobu Benigna svíci a zázrakem mu bylo zabráněno v jejím odstranění, které chtěl z poslušnosti provést. Biskup sám pak prý měl v noci vidění, které pro něj bylo výzvou k postavení baziliky nad hrobem kněze a mučedníka Benigna.
O Benignovi se mimo jiné vypráví, že byl žákem sv. Polykarpa, který jej ještě s jedním knězem a jáhnem poslal hlásat evangelium do Galie. Legenda líčí barvitě cestu včetně ztroskotání a přistání v Marseille. Zprávy o mučednictví jsou však označeny za chronologicky si odporující, co se týče pronásledování Aureliánem. Přesto si z nich můžeme připomenout některé používané atributy. Jedná se o smečku divokých psů, které ani hlad nepřiměl k tomu, aby Benigna ve vězení roztrhali. Dále znázorňované kopí a železnou tyč.
POZNÁMKA
Sochu tohoto Benigna z Dijonu údajně ztvárnil František Mari, ale bez zde uvedených atributů, a je jako 37. (ze 140 soch) na Severní kolonádě Svatopetrského nám. v Římě. Její výška je přes 3 m. Světec má na hlavě turban, oděvem se blíží k orientálnímu a má zkřížené ruce.
V tomto měsíci se také se stejným jménem vyskytuje biskup z Milána. Třetí světec tohoto jména je připomínán 13. 2. a bývá mu mylně připisováno ztvárnění Benigna z Dijonu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Sollémnitas ómnium Sanctórum; Cæsarius, m. Tarracinæ (století neznámé); Benignus, m. Divione (století neznámé); Austremonius (s. III.); Ioannes et Iacobus (344); Marellus (s. IV. ex.); Romulus, abbas (s. V.); Severinus, monachus (asi s. VI.); Magnus, ep. Mediolanen (s. VI.); Vigor (před r. 538); Licinius (asi 606); Maturinus, presb. (asi s. VII.); Audomarus♦ (asi 670); Rainerius Aretinus♦ (1304); Nonius Alvarez Pereira (1431); Petrus Paulus Navarro, Dionysius Fujishima, Petrus Onizuka Sadayu et Clemens Kyuemon♦ (1622); Rupertus Mayer♦ (1945); Theodorus Georgius Romzsa♦ (1947)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský