sv. Lazar a Marie

Lazarus et Maria

29. července, připomínka
Postavení:	Ježíšovi přátelé
Úmrtí:	s. I.
Patron:	Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského (OSLJ); hrobařů, malomocných, řezníků
Atributy:	rakev, plátna, vstávající z hrobu, loď

ŽIVOTOPIS

Byli sourozenci, kteří se sestrou Martou žili v Betánii. Když Lazar v posledním roce Ježíšova působení onemocněl a zemřel, Ježíš přišel až po více dnech. Lazarovo tělo již začínalo mít známky rozkladu, ale Ježíš jej vzkřísil. Lazar pak žil ve věrné službě Bohu.

Jeho sestra Marie za Ježíšovy návštěvy upřednostňovala naslouchání jeho slovům, sedíc mu u nohou. Marta ji, jak známo napomínala, Ježíš se však Marie zastal. Vidíme ji také v dalším evangelním příběhu, kde si však exegeté nejsou zcela jistí totožností osoby. Podle legendy nakonec doprovázela vzkříšeného bratra při jeho evangelizačním působení na území dnešní Francie.

Martyrologium tím, že nespojuje obě sestry jednou památkou a Marii připojuje k Lazarovi, byť jsou s Martou připomínány v témže dni, ukazuje na rozdílnost poslání či významu.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VZKŘÍŠEN Z HROBU

Evangelium nám představuje Lazara a jeho sestry jako Ježíšovy přátele, u kterých pobýval jako host, když se zdržoval v Betánii, vzdálené asi 3 km od Jeruzaléma.

Jan ve svém evangeliu popisuje Lazarův příběh, který začíná jeho vážným onemocněním a starostlivým vzkazem jeho sester Pánu Ježíši: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ - Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“

- Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl. Teprve potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“ (Jan 11,3-7)

... a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ - Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. Tehdy jim Ježíš řekl přímo: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!"

...Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě ...a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. (Jan 11,12-20)

Po rozhovoru s Ježíšem šla Marta říci sestře Marii, že ji Mistr volá.

- Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“ Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“

Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den." Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?" Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ (Jan 11,32-44)

Vzkříšení Lazara bylo v Božím plánu pro posílení víry v Krista u jeho učedníků, nedlouho předtím, kdy on sám podstoupil smrt na kříži, aby změnil náš osud zapříčiněný hříchem a vlil nám novou naději.

Evangelium nám o Lazarovi už jen říká: „Velekněží se uradili, že zabijí i Lazara; neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.“ (Jan 12,10-11)

Ostatní o sv. Lazarovi nabízí legendy. Po svém vzkříšení dostal Lazar od Ježíše zvláštní požehnání, aby měl sílu žít v jeho službě. Pseudo-klementinské spisy zmiňují Lazarovo pozdější působení v Sýrii a zdůrazňují, že Ježíšovi nepřátelé se ho rozhodli zabít, protože byl živoucím důkazem Ježíšovy božské moci. Podle tradice Lazar přijal o Letnicích Ducha svatého a po smrti Štěpána byl od Židů dopaden, i se sestrami posazen v Jaffa do poškozené lodi bez vesel, aby skončili v moři, oni však zázračně dopluli do bezpečného přístavu. Východní tradice udává, že přistáli na Kypru. Západní legenda vypráví, že dopluli ke břehům Provence a Lazar pak působil jako biskup v Marseille.

Podle legendárního podání se Lazar za Neronova pronásledování (kolem r. 60) skrýval v jeskyni, v níž byl později pohřben, když za Domitiana (mezi léty 81-96), zde byl po určité době věznění popraven. Nad touto jeskyní byl postaven opatský kostel sv. Viktora. Lazarovy ostatky prý později byly převezeny do Autun. V Marseille je však uctívaná údajná Lazarova lebka.

Marie je druhou dnes připomínanou sestrou Lazara. Evangelista Lukáš ji ukazuje vedle starostlivé Marty jako tu, pro kterou bylo nejdůležitější sedět u Ježíšových nohou a naslouchat jeho slovům. Ta měla pro její srdce hodnotu pokladu a Ježíš o ní řekl, že volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde (viz Lk 10,38-42).

Jan ve 12. kapitole popisuje událost pomazání Ježíšových nohou od Marie. Toto pomazání nardovým olejem, jehož cena se přibližovala roční mzdě dělníka, se vyskytuje ve všech čtyřech evangeliích. Podle více údajů se jedná o dvě odlišná pomazání, z nichž jedno vykonala nejmenovaná, ale známá hříšnice, jako projev lásky k Božímu Synu i projev vděčnosti, s nimiž se mísila lítost nad hříchy. Druhé pomazání od Marie bylo z vnuknutí Ducha svatého.

Ježíš je obhajuje slovy: „Udělala co mohla: už napřed moje tělo pomazala k pohřbu.“ Tím naznačil i velkou blízkost své smrti.

Tímto však není vyřešena otázka totožnosti těchto dvou žen,* z nichž jedna může být kajícnicí a druhá Lazarovou sestrou. V různých textech, včetně zjevení Kateřině Emerichové, je za Lazarovu sestru označena Marie Magdaléna (to by ještě nemuselo být zárukou shodnosti s Marií z Magdaly).** Od časů sv. Řehoře Velikého byly obě ženy ztotožňovány s Marií Magdalskou, jak je uvedeno i ve výkladu Vulgáty od ThDr. Václava Bognera. Názory exegetů na tyto nezaručeně jednoznačné postavy se mění, vše spolehlivě neznáme. Pro nás však jsou z příběhů důležitá poučení týkající se lásky.

Podle legendy zůstala Marie po boku Lazara za jeho misijního biskupského působení.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Ježíš je vzkříšení a život. To poznal Lazar, jenž se stal živým svědectvím, v té víře byly utvrzeny jeho sestry, to musí ovlivnit i můj život a moji připravenost na smrt, k níž může dojít i velmi náhle.

Bože, Tvůj Syn zpět k životu povolal sv. Lazara a s jeho sestrou Marií vedl k životu pro Tvou slávu. Nám s nadějí dáváš stále nové důkazy své lásky; pomáhej nám, abychom povzbuzeni jejich příkladem a provázeni jejich přímluvou věrně následovali Tvého jednorozeného Syna. Neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

POZNÁMKA

*Památka Lazarovy sestry Marie z Betánie byla dříve ve stejný den s Marií Magdalénou (pam. 22. 7.), pro ztotožňování osob.

Příběhy o pomazání při hostině v Betánii jsou v evangeliích: Jan 12,1nn; Mk 14,3nn; Lk 7,36 nn; Mt 26,6nn. Mimo Janova ev. je místo hostiny udáváno u farizeje Šimona, uzdraveného z malomocenství. Snad proto, že se jedná o souseda, obsluha Martou nemusí být směrodatná. Cena nardu je u Jana a Marka uváděna za 300 denárů, přičemž dělník vydělal 1 denár za den. Lukáš druh oleje neuvádí. Poznámka k ev. Mt říká, že bývalo zvykem významným účastníkům při hostinách mazat hlavu olejem.

**Také v církevně schválené knize od řeholnice Marie z Agredy, je při popisu jejího vidění hostiny s pomazáním jmenována Magdalena. Hostiny se účastnil i vzkříšený Lazar a vizionářka událost popisuje takto: „Když Spasitel podle židovského obyčeje při této hostině spočinul na podušce podpíraje se loktem, Magdalena naplněna božským osvícením a šlechetnými city vešla do hodovní síně, a aby i zevně ukázala svoji vroucí lásku svému božskému Mistru, pomazala jeho nohy, tím že na ně i na jeho hlavu vylila z alabastrové nádoby velmi libě vonící mast' z pravého nardu a jiných vonných přísad. Pak utřela jeho nohy svými vlasy, jako to učinila při jiné příležitosti v domě farizeově, o čemž vypravuje sv. Lukáš (7,38). O tom, že ostatní tři evangelisté se na pohled v popisování tohoto druhého pomazání v některých bodech rozcházejí bylo mi sděleno, že měli na mysli některé jiné pomazání anebo mluvili o jiné ženě než o Magdaleně, která k tomuto zbožnému skutku byla pohnuta vnuknutím Ducha svatého a svojí vroucí láskou ke Kristu.“ - Ani tímto však není řešena identita osob a stejně jako exegeté musíme přijmout některé nejistoty.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Martha, soror Lazari (s.I.); Lazarus et Maria (s. I.); Prosperus, ep. Aurelianen. (s. V); Felix, m. Romæ via Portuensi (s. III/IV); Urbanus Pp IIw (1099); Gulielmus Pinchon (1234); Simplicius, Faustinus (s. III/IV); Ludovicus Bertrán, Mancius a Sancta Cruce et Petrus a Sancta Maria. (1627); Lupus, ep. Trecen. (ca. 478); Olavus (1030); Ioannes Baptista Egozcuezábal Aldaz^♦ (1936); Lucius Martínez Mancebo et VII socii^♦, Antonius López Couceiro* (1936); Iosephus Calasanz Marqués^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský