Ursula et martyres Coloniæ Agrippinæ virgines
| 21. října, připomínka | |
| Postavení: | panny, mučednice |
| Úmrtí: | asi s. IV |
| Patron: | pedagogů, vychovatelek, dívek, nemocných dětí; vzývána za dobré manželství a šťastnou smrt |
| Atributy: | holubice, korouhev, koruna, kuše, loď, mučednická palma, panny, plášť (chráníci dívky), šíp |
ŽIVOTOPIS
Máme před sebou starodávný příběh legendárního charakteru a tato skutečnost ztěžuje poznání historického jádra. V souvislosti s velice rozšířenou úctou a oblibou, jsou pozdější zprávy o těchto mučednicích přizdobené lidskou fantazií. Z historického pohledu se považuje za základ jejich příběhu nápis na náhrobním kameni, který je umístěn na kůru chrámu svaté Voršily v Kolíně nad Rýnem. O stáří tohoto textu (údajně ze 4. -5. stol.) jsou však pochybnosti a podezření zda nejde o podvrh z 9. nebo pozdějšího století.Zprávy o Voršile zařazené do "Legendy aurea" (podle liturgického kalendáře) ve 13. století Jakubem z Voragine, biskupem OP, pocházejí z ústních podání, která sahají do 10. století. Podle nich byla Voršila královskou dcerou v Británii, rozhodnutá žít jako panna zasvěcená Bohu. Ucházel se však o ni pohanský kníže, snad prý Aetherius, a Voršila se pokusila bránit požadavkem, v jehož splnění moc nevěřila. Šlo o to, aby její snoubenec přijal křesťanskou víru a dal jí tři léta času, aby v doprovodu svých panen se mohla plavit do Říma a navštívit posvátná místa. Pohanský panovník prý souhlasil a Voršila se svými družkami vyplula na velkou pouť. Zastávka v Colonia Agrippina, které se později stalo Kolínem nad Rýnem, byla osudnou příčinou jejich mučednictví. Podle některých se tak stalo až při zpáteční cestě z Říma.
Jak velký byl její doprovod je poněkud spornou otázkou. V nejstarších zmínkách, týkajících se úcty, je vyjmenováno 11 mučednic: Sentia, Gregoria, Pinnosa, Mardia (či Martha), Saula, Britula, Saturnina, Rabacia, Saturia (či Saturnia), Palladia. Samostatně, jako jedna z družek, bývá uváděna sv. Kordula, ale martyrologium ji nejmenuje. Legendární životopisy hovoří o tom, že společnic Voršily bylo 11.000. Vysoké číslo bývá dnes přičítáno chybnému čtení římského čísla XI, nad nímž byla vodorovná čárka, kterou se obvykle označovali tisíce. Dalším názorem je záměna "undecim Millia panny" (11.000 panen) za "undecim Martyres panny" (11 panen a mučednic). Pověst o vyšším počtu mučednic podpořil ve 12. století také objev množství lidských kostí při rozšíření městské zdi v Kolíně nad Rýnem. Ke ztotožnění nalezených ostatků s družinou Voršily nejsou prý ale dostatečné důvody.
V určitém legendárním podání družinu napadli Hunové a Voršila měla možnost zachránit se tím, že by se stala ženou Attily. Za odmítnutí této nabídky byla zastřelena šípem. Pokud by toto bylo pravdou, smrt všech by spadala do 5. století. Plná skutečnost nám zůstává z velké části zahalena.
Světici si za patronku, ctěnou jako ochránkyni mladých děvčat, vzala pro své řeholní společenství, založené r. 1535, Anděla Mericiová (s pam. 27. 1.). Následovnice, zvané Voršilky, působí v naší zemi ve čtyřech komunitách: v Praze (od 9. 11. 1655), v Kutné Hoře, v Olomouci a Jiřetíně. Smyslem tohoto řádu je duchovní mateřství, uskutečňované především evangelizační výchovou a úsilím o povznesení žen, současně se zpřítomněním tváře Krista, snoubence řeholnic.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Hilarion, abbas in Cypro (asi 371); Wendelinus (s. VII.); Dasius, Zoticus et Caius (303); Ursula et martyres Coloniæ Agrippinæ virgines (asi s. IV); Malchus, monachus (s. IV.); Severinus, ep. Burdigalen. (s. V.); Cilinia (po r. 458); Viator, lector (po roce 481); Maurontus, ep. Massilien (asi 780); Petrus Capucci♦ (1445); Iulianus Nakaura, m. Nagasaki (1633); Carolus Primus♦ (1922); Laura a Sancta Catharina Senensi Montoya y Upeguí♦, virgo (1949)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský