Ignatius, ep. Cpolitan
| 23. října, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 877 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 798 v Konstantinopoli jako syn císaře Michaela I. a dostal jméno Nicetas. Za násilného útoku Lva arménského padl v roce 813 i s bratrem do jeho rukou, a byla na nich vykonána násilná kastrace. Poté zůstal určitou dobu uvězněn v klášteře. Stal se mnichem a knězem s novým jménem Ignác. Byl také zvolen představeným kláštera (tzv. hegumenem), někde je uváděno, že více klášterů.V roce 846 nebo 847 byl zvolen patriarchou Konstantinopole. Byl obhájcem uctívání posvátných obrazů, zakládal kláštery a svatyně. Vynikal osobní svatostí a také odvahou při kárání nemorálnosti, zvláště hříšného poměru Bardase (s příbuznou), který byl starším bratrem císařovny Theodory. Ten se pak r. 858 postaral u císaře o vypovězení patriarchy Ignáce a o dosazení na jeho stolec Focia, uváděného jako tajemníka a velitele osobní stráže s velkou ctižádostí. Od něj byl papež nepravdivě informován, že Ignác opustil svůj úřad pro nemoc a stáří. Poté, co se papež Mikuláš dozvěděl pravdu, sesadil Focia. Problémy vyvolané Fociem jsou označované jako začátek pozdějšího rozkolu mezi Konstantinoplí a Římem, který vyvrcholil oddělením se pravoslavné církve v r. 1054.
Papež sice Ignáce znovu potvrdil, ale ten se dostal zpět z vyhnanství až r. 867, po atentátu na císaře Michaela II., který jej před časem vypověděl ze země. U patriarchy Ignáce je připomínána jeho trpělivost v utrpení, zejména v souvislosti s vyhnanstvím. Ani po jeho návratu hned nedošlo k jeho uznání, a proto žádal papeže Hadriána II., který v té době začínal pontifikát, o svolání koncilu do Konstantinopole. Ten se konal r. 869-870. Stoupenci Focia, který byl exkomunikován, byli odsouzeni a Ignác znovu uznán jako právoplatný patriarcha. Zemřel po sedmi letech v klášteře sv. Archandělů, který byl jeho dílem.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes de Capestrano (1456); Servandus et Germanus (s. IV. in.); Theodoretus (asi 362); Severinus, ep. Colonien (asi 400); Severinus Boetius (524); Ioannes, ep. Syracusan (asi 609); Romanus, ep. Rothomagen (asi 644); Benedictus, presb. (před s. IX.); Ignatius, ep. Cpolitan (877); Ethelfleda (s. X.); Allucius (1134); Ioannes Bonus♦, eremita (1249); Ioannes Angelus Porro♦ (1506); Thomas Thwing♦ (1680); Maria Clotildis Angela a Sancto Francisco Borgia Iosepha Paillot et V sociæ (Maria Scholastica Iosepha a Sancto Iacobo Margarita Leroux, Iosephina Anna Iosepha Leroux, Anna Maria Augustina Erraux, Maria Francisca Lievina Lacroix, Maria Cordula Iosepha a Sancto Dominico Ioanna Ludovica Barré)♦ (1794); Arnoldus /Iulianus Nicolaus/ Reche♦ (1890); Hildephonsus García, Iustinianus Cuesta, Euphrasius de Celis, Honorinus Carracedo, Thomas Cuartero, Iosephus Maria Cuartero♦ (1936); Leonardus Olivera Buera♦ (1936); Ambrosius Leo /Petrus/ Lorente Vicente, Florentius Martinus /Alvarus/ Ibáñez Lázaro et Honoratus /Andreas/ Zorraquino Herrero♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský