Proclus, ep. Cpolitan
| 24. října, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 446 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 390 v Konstantinopoli a v mládí se stal žákem sv. Jana Zlatoústého (pam. 13. 9.), který byl konstantinopolským patriarchou od r. 397. Proklus se brzy stal lektorem a v době studií se zájmem se věnoval rétorice. Vynikal nejen ve vzdělání, ale i v ctnostném životě. Od biskupa Attikuse přijal jáhenské svěcení a asi brzy poté se stal knězem. Patriarcha Sisinnius vybral roku 426 Prokluse za biskupa v Çiziku, ale tam, protože prý nechtěli uznat patriarchovo právo na biskupský stolec, si v té době zajistili jiného biskupa a Proklus zůstal kazatelem v Konstantinopoli. Zde po smrti Maximiana, který jako patriarcha působil 2 roky a 5 měsíců, se v dubnu 434 stal jeho nástupcem. K rychlému dosazení Prokluse na konstantinopolský stolec napomohl vladař i list papeže Celestina, který volbu umožňoval.Proklus vynikal laskavostí a vlídností vůči všem. Napomáhal usmíření ve sporu Egypťanů s věřícími Východu. Snažil se o udržení náboženského smíru, ale jako patriarcha spolu s Cyrilem Alexandrijským bojoval proti Nestoriovým bludům. V jeho dochovaných homiliích je i Oratio I. o Panně Marii, které pronesl v Nestoriově přítomnosti. Z jeho kázání se v breviáři o sobotní památce Panny Marie používá čtení, v němž říká: „Opravdu panna je matkou, protože bez semene vydala plod, vtělené Slovo. Takže matka si zachovala panenství z vůle toho, jenž se jí měl tak podivuhodně narodit a tato panna je opravdu matkou pro lidskou přirozenost Božího Slova. Neboť to se v ní stalo člověkem, jejím prostřednictvím se zjevilo, v ní se spojilo s lidstvím. Tak to ve své moudrosti chtěl ten, který koná mocné skutky.“ (De nativitate Domini, 1-2: PG 65, 843-846)
Tento obhájce božského mateřství P. Marie, se v jedné z prvních homilií zabývá tajemstvím vykoupení jako důsledku vtělení a s důrazem na slova: „Bůh se stal člověkem, aby nás spasil a tím nás vytrhl z moci temnot a uvedl do království milovaného Syna“ připomíná Pavlův list Kolosanům.
Uvádí se, že zásluhou Prokluse máme v liturgii trojí zvolání „Svatý…“ („Sanctus“- tzv. zavedení Trisagia). Proklus se také přičinil o šíření úcty k svému bývalému učiteli Janu Zlatoústému, který zemřel ve vyhnanství poblíž východního pobřeží Černého moře. Podílel se na přenesení Janových ostatků do Konstantinopole. Zde ve slavnostním průvodu je uložil ve chrámu svatých apoštolů.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Antonius Maria Claret (1870); Cyriacus et Claudianus (století neznámé); Proclus, ep. Cpolitan (446); Arethas et socii (523); Senochus (576); Martinus, abbas Vertaven (s. VI.); Evergislus (asi 590); Maglorius (asi 605); Fromundus (s. VII. ex.); Aloysius Guanella (1915); Iosephus Baldo (1915)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský